Denník N

Česko-slovenské slovo týždňa: větev vs. konár

Veríme, že z dnešného dielu jazykového seriálu budete na „vetvi“. Tak si pekne sadnite na konár a bude vám dobre.

VĚTEV

Pár slov o slově větev

Na první pohled by se mohlo zdát, že sloupek na téma větev bude nezáživný až nudný. Co člověk automaticky provede s větví, která mu leží v cestě? Jednoduše ji odkopne, aby mu nepřekážela. Do dnešní větve kopat nehodlám, ba se mi ratolesti zželelo a rozhodla jsem se ji jazykově opracovat. Doufám, že jsem si tímto výběrem pod sebou nepodřezala větev neboli sama sobě neuškodila. A záleží jen na vkusu toho kterého čtenáře, zda z fejetonu bude na větvi čili překvapen, ať už pozitivně či negativně. Taková obyčejná větev udělá radost jak našim psím kamarádům, tak dětem, které ještě v naší kotlině udržují lidové zvyky a z vrbových větviček vyrábějí píšťalky na přivábení jara. Silnější větve nám slouží jako palivové dříví, a naopak větve suché a slabší – chrastíroští a klestí – přijde vhod k rozdělávání ohně. Větev je slovo mnohoznačné: kromě části stromu či keře vyrůstající obvykle z kmene může přeneseně označovat vymezenou součást rozvětvené struktury nebo celku – např. vodní tok dělící se na větvevětev ropovoduvětev studiavětev grafu; anebo odkazuje k odnoži určitého společenství – větev Přemyslovcůvětev slovanská.

A z jaképak jazykové větve pochází naše dnešní slovo? To nám, jako obvykle, pomůže osvětlit Rejzkův etymologický slovník, spojující staroslověnský výraz větvъ, respektive praslovanské lexémy *věty a *věja se staropruským witwan ‚vrba‘, lotyšským vīte ‚šlahoun‘, starohornoněmeckým wīda (něm. Weide) ‚vrba‘, latinským vītis ‚réva‘, řeckým itéa ‚vrba‘ a staroindickým vētasá ‚druh rákosu‘ (a to vše pochází z indoevropského kmene *uei– ‚vinout, kroutit‘).

Dnešní slovo je věru zajímavé i po stránce dialektologické, tam zas sáhneme po Českém jazykovém atlasu a společně vyrazíme na cesty, pěkně prstem po mapě. V Čechách se používá – až na drobné výjimky – slovo větev a jeho varianty jetevvětle či větel. To na Rakovnicku a Žatecku již narazíme na lexikálně rozdílný suk, na Domažlicku pak kotev. V Posázaví a jeho okolí se nesmíme nechat zmást označením kmen a na Doudlebsku podobou kmín; v severočeských dialektech se vyskytuje slovo sněť (případně snětevsnetevsmět a smetel) a na Mladoboleslavsku a v Polabí smetev. Označení kloník je typické pro Vysokomýtsko, na západním Hlinecku převládá podoba kloň, a když se vydáme severně od Nového Města na Moravě, zaslechneme tam variantu klomen. Na Moravě je situace o něco jednodušší: ve východní a střední části Moravy a ve Slezsku se větev nazývá haluz, pro západní polovinu Moravy je charakteristická haluza. Zajímavý je výraz panoha, pocházející z Kyjovska a Uherskobrodska. A naši pouť zakončíme v těsné blízkosti východní hranice se Slovenskem, v oblasti Těšínska a Jablunkova, v níž se vyskytuje další dnešní slovo – konár.

Češka o slově konár

S výrazem konár přijdeme do styku nejen ve východomoravských nářečích a na Slovensku, ale rovněž v Polsku. Tamní dialektolog Franciszek Sławski (1916–2001) derivuje konár ze dvou praslovanských nářečních slov *konarъ a *kъnъ‚ označujících useknutý kmen stromu.

Já sama výraz zaznamenala v hitu „Balada o poľných vtákoch“ Miroslava Žbirky, který vyšel na jeho debutovém studiovém albu Doktor sen v roce 1980. Nesmrtelný „Meky“ ve skladbě procítěně zpívá: Ľakajú sa klietky rúk, / pasce krásnych slov, / ľakajú sa zradnej siete sľubov, / nad konármi hliadkujú v modrom území, / kde sa končí revír vrán a supov…“ Avšak opravdu jsem tomuto slovu porozuměla až díky snímku režiséra Juraje Jakubiska Sedím na konári a je mi dobre z přelomového roku 1989. O tom se však rozepisovat netřeba, vsadím se, že můj slovenský protějšek tak už učinil…

Marika Kimatraiová, filologička, výskumníčka, pedagogička, recenzentka, prekladateľka z germánskych jazykov. Študovala a pôsobila vo Veľkej Británii, Fínsku a Česku

KONÁR

Niečo o slove konár

Spomínam si na Jakubiskov film Sedím na konári a je mi dobre. Dobrý film. Myslím, že tam na konári sedeli Polívka s Pavelkom alebo žeby Pavelka s Polívkom? Slová a pojmy majú niekedy čarovnú príchuť nekonečnej komédie života. To ma na nich fascinuje. Prečo Jakubisko, keď nakrúcal československý film, nepoužil slovo větevSedím na větvi a je mi dobře? Hm, niečo tam škrípe. Ale len trošku. Na ktoromsi programe svojej káblovky som totiž nedávno narazil na úsmevnú talkšou českej divy Haliny Pawlowskej s názvom Na větvi s Halinou.

Slovenský konár, to je ale iná káva! Kým my sme si z češtiny bez problémov zobrali do nášho jazyka aj vetvuvetvičku či rozvetvenie, priatelia spoza Moravy konár dodnes s rešpektom obchádzajú: konárzvonársomár… Nič moc pre zlaté české ušičky! Ten slovenský konár znie tvrdo a nekompromisne; keď sa zlomí, všetko je v keli, ale keď sa zlomí taká větev, či nebodaj větvička, čo sa stane? Nič! Veď povážte, z čisto literárneho hľadiska, kto by sa už vešal na větev!? Na konár kedykoľvek, tam je totiž už v samotnom zvuku slova zakotvené, že ten konár sa nezlomí, a definitívny efekt konečného riešenia je zaručený!

V mojom prípade je to celkom jasné: milujem stromy, dokonca som im venoval aj svoju jedinú knižku veršíkov, čo som kedy napísal. A kto miluje stromy, ľúbi s nimi aj konáre, to je jasné. Preto si vždy rád posedím na svojom konári.

Slovák o slove větev

V mojich predstavách má větev len veľmi málo spoločného so stromomKonár je strom, ale větev ani náhodou. Větev je čosi odviate vetrom, z toho slova cítim akýsi závan nehy, aj veľa rozvetvenej múdrosti. Napríklad keď je reč o rodokmeňoch a šľachtických rodoch. V mojom obľúbenom programe ČT s názvom Modrá krev jeho elegantný a skvelý moderátor, gróf František Kinský, slovo větev používa tak často, že na strom či ker, ktorý si to slovo nesie v rodnom liste, už ani nepomyslíte. Taká větev, onaká šľachtická větev, ani strom života by sa z tých větví nevysomáril! Nič proti větvi, ale keď už, mám radšej slovo haluzKonárik zbytočný, kdesi dole na jedli, stal sa obľúbeným názvom pre všetko: hlúpe, múdre, vtipné, sprosté, geniálne, tupé, skvelé, jedinečné… proste haluzHaluze na větvi, to je čosi také krásne vtipné a múdre, až tomu nerozumiem, len to cítim. Mám ťa na větvi – haluze opustili svoj strom a žijú si vlastným, nespútaným životom ako uschlá větev či niektoré mŕtve rameno rozvetveného ústia Dunaja v delte do Čierneho mora.

Tibor Ičo, novinár na dôchodku, bloger a fotograf

Česko-slovenské slovo týždňa/týdne je spoločný projekt Českého národného korpusu a Jazykovedného ústavu Ľudovíta Štúra Slovenskej akadémie vied pri príležitosti 30 rokov od rozpadu ČSFR. Viac informácií nájdete na webe https://slovo.juls.savba.sk/.

Nezávislosť médií na Slovensku nebola od roku 1989 nikdy vo väčšom ohrození, ako je teraz. Ak nás chcete podporiť nad rámec predplatného, môžete to urobiť aj darom. Vopred ďakujeme🤞

Máte pripomienku alebo ste našli chybu? Prosíme, napíšte na [email protected].

Československo

Pekné veci

Veda

Teraz najčítanejšie