Denník N

Česko-slovenské slovo týždňa: čarodějnice v. bosorka

Stmieva sa, v ohnisku ešte tlejú plamene, zo špekáčikov syčivo kvapká na trávu a krajinou sa tklivo rozlieha spev gitary. Najvyšší čas trochu sa porozprávať o slovách bosorkačarodějnice.

ČARODĚJNICE

Pár slov o slově čarodějnice

S pojmem čarodějnice se mi jako první vybaví pálení čarodějnic, připadající na noc ze třicátého dubna na prvního května. Tento starý lidový zvyk prošel řadou transformací, ale hlavní atributy si ponechal až do dnešních dnů: pálení ohňů, přeskakování hořících hranic či upalování atrapy čarodějnice jakožto symbolu zlých sil.

V dobách dávno minulých se v předvečer prvního máje prováděly různé magické rituály, které měly přinést zdraví, ochránit dobytek před uhranutím či zabezpečit úrodu. Soudobé pálení čarodějnic původní ochranné funkce pozbylo a je svátkem radovánek a konzumace alkoholu.

Dále asociuje naše dnešní slovo pohádky, ale také inkviziční procesy. A tak leckomu z nás na mysli vytanou na jednu stranu synonymní výrazy ježibaba a baba Jaga, mytické postavy slovanského folklóru, na stranu druhou historický román Václava Kaplického Kladivo na čarodějnice a stejnojmenná filmová adaptace Otakara Vávry.

Samotná etymologie slova čarodějnice není zcela jednoznačná. V odborné literatuře nejčastěji figuruje praslovanský lexém čarъ, čarƅ, pocházející zřejmě z kořene *ker- („dělat, činit“).

Zároveň existuje hypotéza, podle níž by čarodějnice mohla mít spojitost se slovem čára („linie“). V tomto případě by se jednalo o jiný původ: z praslovanského kořene *ker- („řezat, dělat zářezy“).

Nabízí se ale i společný původ, neboť je zde výrazná sémantická souvislost: čára jako „čára na zemi, kruh pro magické účely“ dala vzniknout slovesu čárovat/čarovat „dělat magické kruhy nebo linie“, popřípadě „věštit podle čar na dlani“.

Dřívější čarodějové totiž vytvářeli při svých rituálech magické kruhy a jednotlivé body propojovali čarami, čímž ohraničovali místa, kam mohly temné síly vstupovat, anebo naopak měly vstup zapovězen.

Staročeština měla pro čarodějnici půvabné synonymum zvábička, popřípadě svábička, spojené se slovesem vábiti, to už ale u Jungmanna nenajdeme. Ten heslo čarodějnice vykládá přes jiná synonyma: čarodějka a čarovnice a v samotné definici postupně defilují „čarodějná baba, žena, kouzedlnice, travička, vražebnice“ (skutečně s -b-). Věru pestrá paleta profesí a dovedností!

Dnes už na kouzelnictví pohlížíme jiným prizmatem a spojujeme je spíše se zábavním průmyslem. Čáry máry, možná přijde i kouzelník – anebo přiletí dívka na koštěti.

Češka o slově bosorka

V českém filmu Jako jed (1985) inženýr Hnyk vysvětluje slovenské kolegyni fenomén pálení čarodějnic a Julka Tomčányová v něm zmiňuje bosorky. Když se o vztahu těch dvou dozví Julčin temperamentní manžel, vlítne s rychlostí bosoráka – neboť na Slovensku existují i mužské protějšky bosorek – za Hnykem na pracoviště, kde vyvolá pořádnou rvačku a vůbec pozdvižení.

Bosorka pochází z maďarského slova boszorka, které vzniklo z podoby boszorkány („čarodějnice“). Ta je podle jazykovědce Ľubora Králika turkotatarského původu a jde o odvozeninu od tureckého kořene bas- („tlačit“).

Namoutě pozoruhodnou a dlouhou sémantickou cestou (> „dusit“ > „co dusí, noční můra“ > „zlý duch, čarodějnice“) prošlo toto slovo. O nic kratší, než na svojí metle musela urazit bosorka, než zakotvila na krásném modrém Dunaji.

Marika Kimatraiová, filologička, výskumníčka, pedagogička, recenzentka, prekladateľka z germánskych jazykov

BOSORKA

Niečo o slove bosorka

Na niektorých slovách sú najzaujímavejšie ich nové významy. Vieme, že za bosorku bola považovaná žena s nadprirodzenými schopnosťami, ktorá svojimi čarami škodila ľuďom, ničila úrodu, privolávala choroby, hromy, blesky, krupobitie.

Po domnelých sabatoch bosoriek, nočných orgiách s diablami nasledovalo ich prenasledovanie, inkvizítorské výsluchy a procesy končiace upaľovaním.

Typická bosorka, to je rozprávková bytosť, čarodejnica, striga, ježibabababa Jaga s veľkým nosom, s čiernou mačkou na pleci, lietajúca na metle. Celý rok čaruje, zaklína, bosorácky odvar varí, len medzi Luciou a Štedrým dňom má vraj voľno, vtedy nebosoruje, nechystá žiadne urieknutie ani porobenie, nijaké bosoráctvo.

Jej príbuzný bosorák, čarodejník, strigôň by o tom vedel rozprávať, a černokňažník tiež. Kto nechce byť včerajší a príliš tunajší, môže si koncom októbra kúpiť kostým halloweenskej bosorky a skúsiť si to.

Taká bosorka, to je aj zlá, škaredá, prefíkaná ženská, jednoducho potvora. Niekto nazlostený, rozčertený, vytočený, popudený môže naozaj nemilej žene zanadávať: „Ty stará bosorka!“ Pšššt! – najčastejšie si to vraj odnášajú svokry (v češtine tchyně), podaktorí vyslovujú radšej potichučky, aby z toho nebol oheň na streche.

Ale je tu aj bosorečka – ktorá akosi nemá chuť byť bosorčička ani bosorôčka, aj keď sem-tam nejaká vykukne (pozn. skloňuj podľa vzoru uhorka, uhorčička, uhorôčka a nestresuj sa); tá malá rozprávková bosorka – ježibabka na jesennú dekoráciu príbytkov, ale aj malé strapaté, roztopašné dievčatko (zlaté lapajské stvorenie – „Ty moja malá bosorečka!“).

A napokon to bude o láske – pekná, milá babenka, sexi bosorka, rozkošná potvorka, ktorá vám, muži – pozor! –, môže pobosorovať. Lebo ako spieva Peter Nagy: „Ženy sú bosorky, / rady sa bozkajú, / a keď nás vypijú, / prázdnych nás nechajú. / Víno, to sú bosorkine slzy, / z nich ženy sú ženy / a muži nežne drzí…“

A Jožo Ráž: „Má všade jemnučké chĺpky jak broskyňa. / Chcem po nich prstami na zajtra spomínať. / Aj keď sa stretneme, pozeráš do zeme. / Vždy si to tajomstvo očami povieme… / Teba raz pristihnú, usvedčia, odhalia, / vyhlásia za svätú alebo upália. / Ty si tá bosorka z krajiny Marlboro, / ktorá sa ukrýva v rockových kláštoroch…“

Slovenka o slove čarodějnice

České čarodějnicestrigy či bosorkybosorkyně a bosořice; verím tomu, že väčšina z nich, sú tiež hlavne roztomilé, nezbedné potvorky – potvůrkyrošťačky a rošťandy denného výskytu, ktoré vyvádzajú jednu rošťárnu za druhou.

A čo na to slovenský bosorák, malý bosoráčik? Pozdravuje českého lumpíčka, ktorý je samá lumpárna. Aj on býva huncútombeťáromlapajom. Veď aj také strídžastrídžatko, mláďa strigy a strigôňa, je šantivé a neposedné, dokáže toho vyparatiť neúrekom.

Taký je drobizg, ale povedzme si pravdu: čím viac strídžatiek, tým viac radosti. (Ktovie, ako sú na tom maďarské bosorky – boszorkányok, a bosorácibosorníci, bosorkáňoši, ktorí vlastne za celé toto etymologické huncútstvo, za túto lumpačinu môžu.)

Aby nám z toho všetkým akoby šibnutím čarovného prútika nešiblo, dajme si spolu niečo sladké – najlepšie kúsok torty bosorkabosorkáň alebo bosorkin hrniec.

Monika Kapustová, lingvistka, vedecká pracovníčka Jazykovedného ústavu Ľudovíta Štúra Slovenskej akadémie vied

Česko-slovenské slovo týždňa/týdne je spoločný projekt Českého národného korpusu a Jazykovedného ústavu Ľudovíta Štúra Slovenskej akadémie vied pri príležitosti 30 rokov od rozpadu ČSFR. Viac informácií nájdete na webe https://slovo.juls.savba.sk/.

Máte pripomienku alebo ste našli chybu? Prosíme, napíšte na [email protected].

Československo

Pekné veci

Veda

Teraz najčítanejšie