Denník N

Česko-slovenské slovo týždňa: hořký v. horký

Podľa etymologických slovníkov pôvod slova „horký“ súvisí so slovesom „horieť“‚ teda aj štípať a páliť na jazyku. A hoci sa od českého „hořký“ líši len mäkčeňom, v skutočnosti sú to falošní priatelia.

Pár slov o slově hořký

V našich učebnicích byly jen čtyři chuti. Doma jsme sice měli lahev plnou glutamátu a sypali jsme si ho do polívky, ale umami bylo tenkrát ještě slovo neznámé. Nakonec i bez něj jsem to s těmi chutěmi měl těžké. Nebo s jednou z nich. Slaná chuť je jen jedna, co je kyselé, je hnedky jasné a všechno je to kyselé podobně, o sladkém nemluvě. A všechno, co se nehodí, se hodí pod hořkou. Tedy aspoň mně to tak dodneška přijde: úplně jinak je hořká bylinná hořká a úplně jinak hořčice, jinak hořčák hřib, jinak pivo, jinak káva a ještě jinak špička salátového okurku.

Ono by to ani nevadilo, kdyby nebylo v češtině tolik hořkosti přenesené. Když mrknete do kartotéky s výpisky, ze kterých se u nás dělávaly slovníky, první hořkost-chuť najdete až na desátém lístku (excerptum z Preslovy Lučby čili chemie zkusné) a hustější už ta frekvence není. Jak jsou sladké polibky, to vím přesně. Ale když čtu o hořké porážce, netuším, čím vlastně chutná, a to mně vám vadí. Však, tonik není fernet, natož, reku, okurek.

Čech o slově horký

České hořký, má panenko, má prý někde daleko vzadu přímé spojení s hoří. A s horký, pochopitelně. Já to vím odjakživa, bez slovníků, protože v košíčku se sladkostmi vždycky ležela tabulka čokolády na vaření a na ní byl obrázek šálku, ze kterého se kouřilo. A nápis HOŘKÁ HORKÁ ČOKOLÁDA. Že je hořká – no, proto taky byla v košíčku se sladkostmi vždycky, snad jen v nouzi největší si člověk udrobil kouštíček, aby ověřil, že je pořád stejně nedobrá. A že horká by být mohla nebo měla, to zas bylo jasné z toho šálku, kouře a na vaření.

Až později jsem však zjistil, že na Slovensku se nic nejí tak horké, jak se navaří. Leda ještě horčejší. Až mě mrazí, jak tam mají všecko rovnou horoucí. Tady u nás na to musíme pod horkým ještě aspoň chvilku přitápět.

Gabriel Pleska, edituje a píše pre weby Peníze.cz, Finmag a Heroine

Niečo o slove horký

Na prvé aj druhé počutie vyvoláva výraz horký nepríjemné asociácie. Označuje chuť, ktorú opisujeme ako trpkú na jazyku, zvieravú alebo pálivú, trebárs ako blen alebo palina. Nepoznám nikoho, kto by dobrovoľne ochutnával palinu (aj keď je liečivá) a už vôbec nie jedovatý blen. Teda okrem Sokrata, ktorý vraj vypil kalich blenu. Úplne dobrovoľne to však nebolo a dodnes nie je jasné, či vypil výluh z blenu (Hyoscyamus niger) alebo bolehlavu (Conium maculatum).

V Biblii sa zas hovorí o kalichu utrpenia (calix pasioniss) ako o údele, ktorý mal Ježiš od Boha prijať pred svojím zatknutím a ukrižovaním. Preklad tohto spojenia motivoval vznik idiómov a frazém v mnohých jazykoch. V slovenčine má podobu vypiť kalich horkosti (do dna), v angličtine to drink the cup of bitterness (to the dregs), v nemčine den bitteren Kelch (bis zur Neige) leeren, v poľštine wypić kielich goryczy (do dna). Kým kalich horkosti patrí skôr do duchovného kontextu, výraz horký v prenesenom význame vyjadruje rozmanité stavy utrpenia, bolesti a smútku. Má široké uplatnenie pri opise strastí všedného dňa, veľkých aj malých nepríjemností alebo prehier. Napríklad hokejisti Slovana Bratislava iste prehltli horkú pilulku, keď vypadli v play-off extraligy s Michalovcami. Musia znášať horkú pravdu o svojej výkonnosti a mali by dôvod roniť horké slzy nad tým, ako dopadli. Na druhej strane hokej je horký chlebíček, teda ťažký spôsob živobytia, pri ktorom horkosť je zvlášť intenzívna, keď sa nedarí. Všetci fanúšikovia hokeja však prehry svojho tímu znášajú ľahšie, ak si na zápase môžu dať pivo a klobásu s horčicou. V nich (s výnimkou klobásy) je chuť horkosti žiaduca podobne ako v toniku, olivách, káve alebo ružičkovom keli.

Podľa etymologických slovníkov pôvod slova horký (z praslovanského *gorьkъ) súvisí so slovesom horieť (psl. *gorěti) – „štípať, páliť na jazyku“. To vysvetľuje, prečo sa na zahriatie pije na Slovensku pálenka, v Poľsku gorzaɫka a Čechách kořalka. A či si už pod tým predstavíme rum, koňak, slivovicu či fernet, a nie sme práve Limonádový Joe, predstava je to väčšinou príjemná.

Slovenka o slove hořký

Medzijazykové paronymá horký a hořký sa líšia len mäkčeňom. Sú to priatelia takí falošní, že sa pri nich môže kadekto popáliť fyzicky aj prenesene. Najmä Slovák, ak by ochutnával trebárs horký bramborhorkou polévku alebo kládol ruky na horká kamna. Nebude to hořké, ale horúce. V inom zmysle, ale rovnako nebezpečné, je ochutnávať napr. horké rtyhorkou kůži či horký dech. Je pravda, že niekto to rád hořké aj horké. Zdá sa, že na oboch brehoch rieky Moravy vnímame hořké/horké podobne, no akoby od nás ďalej na západ bolo aj to hořké o niečo lepšie. Tam totiž „i muži mají své dny“ a „výjimečně hořký“ znamená „výjimečně dobrý“.

Jana Wachtarczyková, slovakistka, polonistka a redaktorka časopisu Slovenská reč

Česko-slovenské slovo týždňa/týdne je spoločný projekt Českého národného korpusu a Jazykovedného ústavu Ľudovíta Štúra Slovenskej akadémie vied pri príležitosti 30 rokov od rozpadu ČSFR. Viac informácií nájdete na webe https://slovo.juls.savba.sk/.

Máte pripomienku alebo ste našli chybu? Prosíme, napíšte na [email protected].

Československo

Veda

Teraz najčítanejšie