Denník N

Česko-slovenské slovo týždňa: hřbitov v. cintorín

Slovo cintorín bolo prevzaté z gréckeho koimētērion, čo znamená ‚miesto na spanie‘. V tejto spálni však nebolo odjakživa len ticho. Ešte v stredoveku slúžil cintorín ako verejné fórum, námestie a promenáda.

Pár slov o slově hřbitov

Vnímáte to uklidňující ticho, když se procházíte po místech posledního odpočinku? Hřbitovy mají zvláštní atmosféru: jako by se na nich zastavil čas. Propojuje se tu svět zesnulých a živoucích a můžete tu pocítit až panteistické splynutí s přírodou.

Pro lidi fascinované hřbitovním geniem loci a funerální tematikou máme dokonce speciální slovo tafofil: ten, který miluje hroby. Tafofilie byla obzvláště populární mezi preromantiky a romantiky, k nám módu hřbitovních obrázků pomohl importovat už Josef Jungmann, když v roce 1807 přeložil Elegy Written in a Country Churchyard Thomase Graye z roku 1751. V jeho překladu se jmenovala Elegie na hrobkách veských – a je s podivem, že v titulu slovo hřbitov nepoužil. Znal ho a ve svém slovníku je (spolu s nářečním cinterýn) uváděl a bylo v jeho době běžné. To Jaroslav Vrchlický ve svém mladším překladu už neváhal.

Pár století před Jungmannem ale český hřbitov vypadal jinak. Ve staré češtině (a dodnes v chodském nářečí) ho najdeme jako břítov či břitov. Je to přejímka starohornoněmecké složeniny frīthof (frīten ‚hájit, skrývat‘ + hof ‚dvůr‘), kterou do podoby známé Jungmannovi a nám předkové přetvořili přikloněním ke slovesu (po)hřbieti, ve starší podobě hřésti (v 1. osobě přítomného času já hřebu), odkazujícímu k (rekonstruovanému) praslovanskému *grebti ‚rýt, hrabat‘. Lidová etymologie ostatně řádila i v Německu, kde se z nešťastného frīthofu stal podstatně poetičtější Friedhof ‚dvůr pokoje‘.

Ke hřbitovu máme v dialektech nebo expresivnějších vrstvách jazyka alternativu – krchov. I ta je germánského původu (Kirchhof ‚hřbitovní dvůr‘). Další nářeční synonyma jako cintor cintór nacházíme na východě v nejen jazykové, ale i geografické blízkosti slovenských cintorínů

Češka o slově cintorín

Budeme-li kopat dost hluboko, dostaneme se při pátrání po původu cintorína k řeckému koimētērion – to znamenalo ‚místo spánku‘. Na Slovensko se však dostal oklikou přes latinu, která ho nejprve přejala jako coemētērium a později přetvořila na cīmītērium. Z toho na Slovensku vznikl nejen cintorín, ale i řada dalších krajových jmen jako cimitercimetercmitercintorcyntoryncintur aj. A stejného řecko-latinského původu je i anglické slovo cemetery, francouzské cimetière, italské cimitero, španělské cementerio, polské cmentarz, chorvatské či srbské cimiter.

Inu, kolik řečí umíš, tolik znáš míst na spaní, v Německu máš dokonce pokoj. Jen Češi se můžou jít zahrabat…

Marika Kimatraiová, filologička, výskumníčka, pedagogička, recenzentka, prekladateľka z germánskych jazykov

Niečo o slove cintorín

S jazykovými tabu týkajúcimi sa smrti sa obvykle vyrovnávame použitím eufemizmov. Jej definitívnosť a nezvratnosť sa pokúšame zmierniť prirovnaním k ceste alebo k spánku. Metaforu o ukladaní na večný odpočinok či označenie mŕtveho za zosnulého nájdeme napríklad v modlitbách, na náhrobných nápisoch alebo smútočných oznámeniach.

So spánkom je etymologicky spriaznené aj slovo cintorín. Bolo totiž prevzaté z gréckeho koimētērion (porov. lat. coemētērium), čo znamená ‚miesto na spanie‘. Latinský názov sa stal základom pomenovania v románskych jazykoch (v španielčine, taliančine, vo francúzštine) a aj v poľštine sa používa príbuzný výraz cmentarz. V tejto spálni však nebolo odjakživa len ticho. Ešte v stredoveku slúžil cintorín ako verejné fórum, námestie a promenáda. K zmene jeho vnímania došlo počas reformácie, keď sa odtrhol od kostola (spojenie so sakrálnou stavbou badať z nemeckého označenia Kirchhof ‚kostolný dvor‘). Pohrebisko sa začalo vnímať ako priestor určený na rozjímanie a presúvalo sa mimo sídelných celkov. Tam mimo obce na kopci či za vodou sa zosnulým konečne dostalo v súlade s etymológiou odpočinutia v pokoji…

Slovenka o slove hřbitov

Už sa vás tiež niektorý z vašich českých priateľov spýtal, kdeže to tá Marína z ľudovej piesne ide? A prečo práve na cintorín, keď v našich geografických šírkach sa funerálna turistika veľmi nepestuje a na hroby sa chodí hlavne na Všechsvätých rajbať a richtovať čečina? Mohla by sem prísť hľadať pokoj, ale čo keby bola Marína Češka? To už by bolo horšie, lebo by mohlo dôjsť aj na exhumáciu. Český tanatologický slovníček je však predsa len o niečo konzistentnejší než ten slovenský, pretože sloveso hrabať alebo hriebsť je v základe slov hřbitovpohřeb i pohřbívat. Keby existoval slovenský preklad kultového írskeho románu Máirtína Ó Cadhaina, obávam sa, že by nedokázal tak zdarne preniesť pocit prekopania sa do podzemia k panej z Červova ako česká verzia Hřbitovní hlína.

Monika Sechovcová, komparatistka, redaktorka časopisu Plav, príležitostná recenzentka, venuje sa vzťahu literatúry a fotografie

Česko-slovenské slovo týždňa/týdne je spoločný projekt Českého národného korpusu a Jazykovedného ústavu Ľudovíta Štúra Slovenskej akadémie vied pri príležitosti 30 rokov od rozpadu ČSFR. Viac informácií nájdete na webe slovo.juls.savba.sk.

Ďalšie útoky na našu redakciu: Kaliňák po večeroch číha na Leška, Smer žaluje Martina M. Šimečku. Denník N v sledovaní každého kroku vlády nepoľaví, ale ak má pre vás práca našich novinárov a novináriek väčšiu hodnotu, ako je cena predplatného, môžete prispieť na ich prácu a obranu v sporoch darom. Vopred ďakujeme 🫶

Máte pripomienku alebo ste našli chybu? Prosíme, napíšte na [email protected].

Československo

Veda

Teraz najčítanejšie