Denník N

Česko-slovenské slovo týždňa: dát si v. prosiť si

Kým Čech pri obede povie „vážně si už nedám“, Slováci bežne vravia „ja si už neprosím“. Naozaj je za tým prehnaná slušnosť? Vitajte pri novom vydaní jazykového seriálu.

Pár slov o slově dát si

Někomu dělá daně zaměstnavatel. A někdo se stará sám a sám posílá přiznání na berňák. V tom slově berňák je zakonzervované starší a kupodivu míň používané slovo pro daně. Totiž berně. Čas od času si na něj někdo vzpomene a hlásí, že je podle něj přesnější nebo výstižnější: on přece nikomu peníze dávat nechce, někdo mu je bere.

Vůbec máme v češtině někdy potíž s tím směrem, kterým tečou statky. Od koho ke komu. Kdo dává a kdo bere. Bylo by hezké svést to na komunistu, ale ten v tom nejede, minimálně ne sám. Vem si ještě, říká každou neděli už po šestnácté prarodička a přistrkává tu buchtu, tu mísu s polévkou. Dává. Prosimtě ne, už jsem k prasknutí, vážně už si nedám, říkáme na to my. Všimněte si toho: já sám si dávám. A to se mi to dává z cizího. Jako bychom v tom původně dvoustranném aktu dávej – ber druhou stranu vůbec nepotřebovali. Sami si dáváme. Je to přezíravé a velkopanské, ale pořád lepší než —

Čech o slově prosiť si

Nezlobte se, ale mně to přijde jako přehnaná slušnost, ne-li pokrytectví. Zober si ešte, říká každou neděli už po šestnácté prarodička a přistrkává tu buchtu, tu halušky. A co jí na to povíte vy? Ďakujem, ja si už neprosím. Jako kdybyste si předtím byli prosili, jako kdyby celé to napchávanie bylo na váš popud a z vaší iniciativy, jako byste přilezli s prosíkem. A to je příliš a ďakujem, neprosím si.

Gabriel Pleska, edituje a píše pre weby Peníze.cz, Finmag a Heroine

Niečo o slove prosiť si

„Čo si tak Slováci najčastejšie prosia? pýtam sa korpusu. A prosím si odpoveď. Korpus hovorí: „Máme tu jeden vtip, ktorý koloval vo viacerých novinách, preto nabral na frekvencii. V tom vtipe si človek prosí begónie. Až po nich začínajú obvyklejšie veci na prosenie, takisto vo vtipoch. Tam si asi prosíme častejšie litre benzínu, kilá rajčín, pomarančov, chleba, ale aj piva. Nasleduje iné pitivo – sherry, whisky, šampanské, minerálka, džús, káva, čaj. Alebo sladkosti – zmrzlina, smotana, či kyslosti – uhorka. Potom si možno prosiť ľudí povedzme k telefónu, napríklad istého Lop-singa, pána Bartletta či slečnu Cheesemanovú. Od bytostí vyšších než spojovatelia si takisto možno prosiť milosť. No a znesme sa opäť na zem, kde môžeme začuť: prosím si vaše doklady, prosím si vodičský, občiansky preukaz. Na dolnom konci zoznamu nájdeme rôznorodé veci – izbu, oddelenie, kľúč alebo aj zlovestný nôž.“

Pýtať sa korpusu na všetko, čo nám len napadne, je zábavné. Zábavu však z nás môže mať aj korpus, ako to opisuje Irwing Wladawsky-Berger v anglickom článku s názvom Prečo potrebujeme dátovú vedu, keď celé stáročia máme štatistiku? Autor tu s odkazom na V. Dhara v článku naznačuje, že počítač si nás možno v duchu doberá, keď si v počítačtine hovorí: „Aké zaujímavé zistenia z dát by som vám vedel poskytnúť – ak by ste sa len vedeli opýtať tie správne otázky.“ S raketovým rozvojom umelej inteligencie v posledných pár rokoch sa také vnútorné monológy zdajú menej a menej vedecko-fantastické.

Slovák o slove dát si

Tu asi nepoviem nič prekvapivé. S českými slovami dát si sa mi najprv vybaví film Což takhle dát si špenát, bláznivá komédia Václava Vorlíčka z roku 1977. Špenát mi ako chlapcovi nerobil problém, pôsobil na mňa skôr tajuplne, neobvykle. Podobne ako film, ktorý ma, pravdupovediac, pre pár uťatých hláv a rúk trochu desil. Film som si vždy spájal s neskorým vysielacím časom, napríklad na Štedrý večer, keď ho púšťali až nadránom a ja som aj so sestrami mohol byť hore tak dlho, aby som sa pred televízorom hral s vianočným legom.

Spätne vo mne utkvela najmä predstava špenátovej „zeleňoučkej“ zelene, napríklad v kombinácii so žlto-bielymi volskými okami. Ešte aj to slovo zeleňoučký sa mi pozdávalo. A keď tak nad ním teraz premýšľam, pripomína mi jedno z mnohých kongeniálnych riešení Aloysa Skoumala v jeho českom preklade Joyceovho Odyssea. Pri výraze dear dirty Dublin začrel do studnice českej slovnej zásoby a vylovil prívlastok špinavoučký Dublin. Klobouček!

Miroslav Zumrík, vedecký pracovník na oddelení Slovenského národného korpusu Jazykovedného ústavu Ľ. Štúra SAV, prekladateľ a škandinavista

Česko-slovenské slovo týdne/týždňa je společný projekt Českého národního korpusu a Jazykovedného ústavu Ľudovíta Štúra Slovenskej akadémie vied při příležitosti 30 let od rozpadu ČSFR. Více informací najdete na webu https://slovo.juls.savba.sk/.

Máte pripomienku alebo ste našli chybu? Prosíme, napíšte na [email protected].

Československo

Veda

Teraz najčítanejšie