„Víte, já myslím, že jsme tu došli k něčemu strašnému: tvrdě pracující, bezúhonný a zodpovědný občan, dospělý a vzdělaný člověk se bojí draků a bojí se hobitů — pohádkové bytosti ho děsí k smrti. Je to legrační i strašné zároveň. Něco je tady úplně špatně. Nevím, co jiného s tím dělat, než pokusit se tomu člověku zodpovědet otázku, kterou nám klade — přestože ji často klade agresivně a pohrdavě.

„Kdysi dávno žil car jménem Petr. Za své vlády bojoval na západě se Švédy a doma, v samém srdci své říše s kozáky, kteří ho nazývali antrikristem. Toužil po švédské zemi, protože ruská říše potřebovala přístup k moři. Ale v bitvě u Narvy byl Švédy poražen, a zároveň na něj všude dotírali vzbouření kozáci. A tak se jeho rádcové v touze po vítězství obrátili ke starým věděním.

„V roku 1543 teologická fakulta v Sorbone vydala dvadsaťpäť článkov, ktoré museli uchádzači o štúdium podpísať ako prísahu vernosti katolíckej cirkvi. V nasledujúcom roku Kalvín napísal vyvrátenie tohoto zhrnutia katolíckej doktríny vo svojom Articuli a facultate sacrae theologiae parisiensi (…)

„Práve údajná Eichmannova banalita bola hlavným dôvodom, prečo táto kniha vyvolala takú búrku. Väčšina ľudí si dovtedy myslela, že vraždy páchajú monštrá alebo démoni (…) Dostojevskij by však Arendtovej termín ‚banalita zla‘ nepovažoval za lacné slovíčkarenie (…) Keď sa Karamazovovi zjaví diabol, je to uváľaný, tupý a vulgárny trubiroh.

Minuloročné domasedectvo malo vplyv nielen na zvýšenie objednávok pizze, ale aj na čas, ktorý sme mohli venovať malým kultúrnym radostiam. Toto sú tie moje.

„Pochodujeme.
Z milované Lakonie, ze svaté Sparty.
Pochodujeme.
Ve jménu cti. Ve jménu slávy.
Pochodujeme.“

„Pred niekoľkými rokmi som stretol ženu, ktorá začala chodiť do nášho zboru. Povedala, že v detstve chodila do kostola, kde počula, že nás Boh prijme, iba ak sme dostatočne dobrí a mravní. Nikdy nepočula zvesť ako teraz, že Boh nás prijíma z čistej milosti cez dielo Ježiša Krista, bez ohľadu na to, čo robíme alebo čo sme spravili. Povedala: ‚Tá myšlienka naháňa strach! Oh, je to dobrý strach, ale stále je to strach.‘

„Ak má byť nepriateľ ľahko rozpoznateľný a ak má vzbudzovať strach, musíte ho mať vo svojom dome, alebo aspoň na prahu. Preto Židia. Božia prozreteľnosť nám ich priam podarovala, tak ich, preboha, využime a modlime sa, aby bol vždy naporúdzi nejaký ten Žid, čo by vzbudzoval strach a vyvolával nenávisť.

„Jsem individualista a demokrat — v životě i metafyzicky. Věřím, že každá duše je duši rovná, každá duše je svá, samostatná a svéprávná (…)

„Před dvěma sty lety Británie prohrála válku s Napoleonem. Poté, stejně jako zbytek Evropy, byla obsazena Francií a členové královské rodiny zemřeli pod gilotínou. Na dlouhé roky se tak Británie stala součástí francouzské říše.

„Volání ke křesťanské víře je založeno na Božích do vět formulovaných zaslíbeních. Máme uvážit, zda je to všechno pravda, ale pak před námi stojí volba — buď mu uvěříme, nebo nazveme Boha lhářem a odkráčíme, neochotni se mu poklonit.

„Väčšina kníh o čarodejníctve vám tvrdí, že čarodejnice pracujú nahé. To preto, lebo väčšinu kníh o čarodejníctve píšu muži.

„Knihy mě držely při životě, psychicky mě zachránily. Pamatujte na to, dobrá kniha je prostě dar Boží a geniální přítel.

„To nás přivádí k nejdůležitější poučce pro pojmenování koček: nikdy nedávejte kočce jméno, které by vám vadilo vyvolávat o půlnoci před domem napjatým, ustaraným hlasem a bušit přitom lžící do kastrolu. Také je dobré vymyslet něco krátkého a výstižného.

„Ak ste kresťan, miestny zbor pre vás nie je klub. Nie je dobrovoľným spolkom, v ktorom je pre vás členstvo dobrovoľné. Nie je skupinou kamarátov, ktorí sa týždenne stretávajú k rozhovorom o duchovne, lebo ich zaujímajú náboženské veci.

„Naše životy sú aspoň v jednom ohľade ako filmy. Hlavné roly v nich hrajú príbuzní a priatelia. Vedľajšie roly dostávajú spolupracovníci, učitelia a bežní známi. Sú tu aj šteky (…)

„Duševné zdravie je stále veľké spoločenské tabu. Je preto jednoduchšie sa tváriť, že sa máme dobre, aj keď to nie je pravda. Nasadíme si usmievavú masku, potlačíme svoje emócie a tvárime sa, že sme OK. No udržiavať takúto masku nás stojí veľa energie.

„‚Na jeseň roku Pána 1599 si Uhorské kráľovstvo vypilo mučenícky kalich horkosti až do dna. Ba čo kalich, celý sud, ak nie rovno jazero či more.‘

„Ježíš o satanovi řekl, že je to vrah a otec lži, když mluví, ‚nemůže než lhát‘. Kdesi jsem četl, že pro lháře je největším trestem nikoli to, že mu lidé věří, ale to, že on sám nemůže věřit.

„Seldon: (pevným hlasem) Říše zmizí a všechna její dobordiní s ní. Nashromážděné vědomosti přijdou vniveč a řád, který nastolila, se rozpadne. Mezihvězdné války budou bez konce, meziplanetární obchod upadne, celkový počet obyvatelstva poklesne, planety ztratí kontakt s jádrem galaxie — a tak tomu už zůstane.

„Duch doby sa rodí z gulášu hlasov, obrazov, piesní, textov, udalostí. Z času na čas sa objaví dirigent, a disharmonický škripot prerastá do melódie. Môže ňou byť rovnako óda na život, ako óda na smrť. Pokiaľ ide o jednotlivcov, vec je jasná.

„Krtek by se možná ani neodvážil pozvednout zrak, ale stále slyšel ono rozhodné a majestátní volání, ačkoliv zurčení flétny mezitím zcela utichlo. Věděl, že musí uposlechnout a pohlédnout svým prostým okem smrtelníka na věci skryté, i kdyby ho v tu chvíli měla popadnout a odvléct sama Smrt. A tak rozechvěle poslechl a zvedl pokorně hlavu.

„‚V súčasnosti čelíme desivému nebezpečenstvu, že popri túžbe po autorite Vodcu alebo istého úradu zabudneme na skutočnosť, že každý človek stojí osamote tvárou v tvár poslednej autorite a že ktokoľvek, kto násilne siahne na svojho blížneho, porušuje večné zákony a berie na svoje plecia nadľudskú autoritu, ktorej váha ho napokon zlomí.

„‚Humusák je veľmi sprosté označenie čarodejníka, ktorý sa narodil v muklovskej rodine — kto má rodičov nečarodejníkov. Niektorí čarodejníci — napríklad všetci Malfoyovci — si myslia, že sú lepší ako ostatní, pretože, ako oni vravia, majú čistú krv.‘

„‚Co je to kodex?‘
Vousáč se ponuře usmál. ‚Když ti to povím, musíš přísahat, že podle něj budeš žít. Opravdu to chceš slyšet? Mohlo by ti to přinést smrt.‘
‚Ano.‘

„V júli 2006 otvorili v Jevanoch pri Prahe jeho múzeum. Nad vstupom svieti neónový nápis Gottland. Žiaden žijúci umelec — aspoň v Česku — nikdy nemal vlastné múzeum s platenými sprievodcami v troch jazykoch. Karel Gott je sacrum desakralizovanej skutočnosti.

„‚Do you think we were friends in another life?‘
‚We’re not even friends in this life.‘
‚Yeah, that’s why i said ANOTHER life.‘“

„Když jsem se poprvé začal blížit víře v Boha a dokonce i nějakou dobu poté, co mi tato víra byla darována, stal se pro mne kamenem úrazu požadavek tak naléhavě vznášený všemi věřícími, totiž že máme ‚chválit‘ Boha, a ještě více názor, že Bůh sám se dožaduje chvály. Všichni pohrdáme člověkem, který chce být neustále ujišťován o své ctnosti, inteligenci nebo sympatičnosti, a ještě více opovrhujeme davem lidí, kteří obklopují každého diktátora, každého milionáře i každou hvězdu a tomuto požadavku vyhovují. A tak se v mé mysli začal hrozivě rýsovat obraz Boha a jeho ctitelů, obraz zároveň absurdní a strašný (…)

„Vesmírné bitvy mě v kinech a holokinech vždycky nudily, ale když člověk sledoval skutečnou, bylo to do jisté míry fascinující. Trochu se to podobalo živým vstupům ve zprávách, které ukazovaly nějakou dopravní nehodu. Náklady na skutečnost — jak platilo bezpochyby již po staletí — byly mnohem nižší než rozpočet byť jen průměrně drahého holofilmu. Přes veškerou podívanou, kterou opravdová vesmírna bitva nabízela, působila při jejím pozorování na člověka nejvíce skutečnost, že vesmír je tak obrovský a lidské flotily a lodě a já nevím co ještě tak malé.

„Keď sa Livingstone stal starostom Londýna, pustil sa do boja s vodičmi. Na začiatku žiadal od každého šoféra päť libier za každý vstup do centra Londýna, neskôr sa suma zvýšila na osem libier. Odkedy William Vickery svoj nápad o štyridsať rokov skôr predstavil, sa spoplatnenie dopravných zápch pozdávalo ekonómom presvedčeným, že ľudia by mali platiť za spoločenské náklady svojho konania. Ak si jeden šofér sadne za volant, prispieva k zápche, ktorá má vplyv na všetkých, zdanenie šoférovania je teda dobrým nástrojom, ako ľudí primať k tomu, aby cesty začali využívať efektívnejšie.