„Prečo to bolo také hrozné? Čo je zlé na tom, že zjedli kúsok ovocia? Bolo to zlé, pretože im Boh vyslovene povedal, aby to nerobili. Bol to akt otvorenej neposlušnosti. Ale prečo Boh nechcel, aby jedli zo stromu poznania dobra a zla?

„‚Tedy mnozí z Židů, kteríž byli přišli k Marii, viděvše, co učinil Ježíš, uvěřili v něho.‘ Dál nečetla a ani nemohla, zavřela knihu a rychle se zvedla ze židle.

‚To je všecko o vzkříšení Lazara,‘ zašeptala úsečně a přerývaně a zůstala stát, odvrácená stranou, jako by se neodvažovala a styděla na něho pohlédnout. Pořád ještě se zimničně třásla. Svíčka už dlouho skomírala v křivém svícnu a mdle ozařovala v té žebrácké světnici vraha a nevěstku, kteří se tak podivně sešli u četby věčné knihy.“

„Vyšinuté náboženstvá, bolo to tak ďaleko od domova, že ste nikomu nemohli vyčítať vieru v čokoľvek. Napríklad chlapi v batmanskom oblečení, videl som takto vystrojenú celú jednotku, dodávalo im to akýsi nahlúply esprit.

„Projekt: Zimní voják
Červen 1954

Volkovův člověk v MI-6, Parsifal, se vyznamenal. Nákresy Pokročilých robotických přídavků a doplňků, které dodal před dvěma měsíci, byly revoluční. Náš vědecký tým dokončil práce na prototypu a připojil jej bez potíží k Američanovu tělu. S novým přídavkem dostalo oddělení X povolené začít pracovat na projektu Zimní voják.

„Expolze, přestrelky, honičky: to jsou styčné body každého akčního filmu a my tři jsme na ně jako děti koukali s doširoka otevřenýma očima. Teatrální blockbustery osmdesátých a devadesátých let nás formovaly, herecké hvězdy oné éry byly našimi vzory. S trochou nadsázky by se dalo o akčních filmech mluvit jako o nepovinném školním předmětu, který jsme milovali a dodnes na něj vzpomínáme.

„During the last decade, some of the best international artists, designers and illustrators have broken the boundaries of metal & hardcore music and have taken them to new territories with their works for bands such as Mastodon, Converge, Slayer or The Dillinger Escape Plan.

„Představa, že by se měl zničit život, který stratil sociální užitečnost, vyvěrá ze slabosti, nikoli ze síly. Toto myšlení vychází především z falešného předpokladu, že život spočívá jen v sociální užitečnosti. Přehlíží, že Bohem stvořený a zachovávaný život má sám v sobě právo, které je na sociální užitečnosti tohoto života úplně nezávislé. Právo na život spočívá v bytí, nikoli v nějakých hodnotách.

„Len čo Harry vošiel do Čarodejníckej literatúry pre veľkých i malých, majiteľ obchodu sa ponáhľal k nemu.

„Nevlastnění či nelpění je totiž jednou z klíčových ctností Středozemě. Názorně to vidíme na zásadním významu velkorysého dávání darů v Pánovi prstenů, od hobitích zvyklostí v Kraji až po dary elfí královny Galadriel. Záporným příkladem jsou deformující účinky chtivosti a chamtivosti na trpaslíky i na draka Šmaka v Hobitovi.

„Jednoho rána vylezl starý hryzec ze své nory. Na hladině rybníka se batolilo hejno kachniček a jejich matka je právě učila, jak plavat s hlavou pod hladinou. ‚Dokud se nanaučíte stát na hlavě, nikdy se nedostanete do lepší společnosti,‘ opakovala jim vytrvale.

„Dopustili bychom se velké chyby, kdybychom si představovali, že křesťanství někdy zamýšlelo rozptýlit úžas, ba dokonce hrůzu z vnímání vlastní nicotnosti, kterou zakoušíme, přemýšlime-li o povaze věcí. Křesťanství přišlo, aby tento pocit umocnilo.

„Stěny sálu tvořily další regály. A byly tam stovky dalších láhví, od těch, co člověku sahají po prsa, po ty velké jako sklenice vody. Všechny obsahovaly zkormoucené zvířecí tváře. Výzdoba v linnéovském duchu, živočišné druhy vmáčknuté v stupňovité klině. Byly tam plechové nádoby, kladky visící jako popínavé rostliny. Nikdo si jich nevšímal. Každý upíral oči jenom na obrovskou nádobu ve středu místnosti.

Počas nášho prvého (a snáď nie aj posledného) výletu v Londýne sme spolu s mojou pani okrem Shakespeare’s Globe navštívili aj kultové Warner Bros Studio Tour — obrovskú výstavu kulís, kostýmov a rekvizít z filmov venovaných nášmu obľúbenému čarodejníkovi. Jedna z vecí, z ktorej som mal najväčšiu radosť, boli časti prezentujúce rôzne tlačoviny — lístky na Rokfortský express, školské učebnice, mapy, obaly na cukríky, plagáty, listy. Stojí za nimi super-truper-kreatívny ateliér MinaLima, ktorý sa najnovšie rozhodol vydať celú potterovskú ságu v novom šate. Oplatí sa za jej prvý diel vysoliť tých nemalých tridsaťpäť libier?

„Musí sa uznať, že veľké dáta sú naozaj dobré, ak majú stanoviť, čo ktorý človek túži hromadiť, a následne ho spojiť s čínskym obchodníkom. Ale keď sa po vypuknutí koronakrízy ocitol v stávke sám život, veľké dáta nevedeli určiť, či je ten-ktorý jedinec nainfikovaný (…)

„Bylo první chladné jitro pozdního podzimu. Vítr si jen tak pro potěchu pohrával s Agnesininými vlasy a kápí. A já tam stála… přízemní a zbabělá, jako vždycky! A pozorovala jsem tu nejsnovější bytost, jakou jsem kdy na světe potkala.

„Pavol nám tiež káže plakať s plačúcimi. Nehovorí: ‚Dávajte rady plačúcim.‘ Nehovorí: ‚Pripomeňte plačúcim, že by mali víťaziť skrze vzkriesenie, a preto ich smútok musí znamenať nedostatok viery.‘ Nehovorí: ‚Vysvetlite plačúcim, že Boh má vždy dobrý dôvod pre to, čo sa deje, a tak by Mu mali len veriť.‘ Nehovorí: ‚Napravte plačúcich.‘

„Za čias, o ktorých tu rozprávame, vládol v mestách zápach, aký si my, moderní ľudia, sotva vieme predstaviť. Ulice smrdeli smetím, zadné dvory smrdeli močom, schodiská smrdeli hnijúcim drevom, potkaním trusom, kuchyne pokazeným kelom a baraním lojom, izby, nikdy nevetrané, smrdeli stuchnutým prachom, spálne mastnými plachtami, prevlhnutými perinami a štipľavo sladkastým pachom nočníkov. Z komínov sa valil pach síry, garbiarne smrdeli leptavými trieslovinami, z bitúnkov sa šíril smrad zrazenej krvi (…)

„V dejinách dosiaľ nevídaný pohľad na šesťdesiatjedenročného muža, ako ide porušiť zákon úplne neozbrojený, bez armády, bez najmenšieho vojenského útvaru. Iba odvaha ho vedie proti moci. Bolo to jednoduché, obrovské a neuveriteľné divadlo, mohol ho zrežírovať iba tvorivý umelec, básnik, akým bol Gándhí.

„Jednoho odpoledne se všichni členové rady proměnili v žáby. Chtělo by se poznamenat, že si o to koledovali, alo o tom tenhle příběh není. Tenhle příběh je o člověku, který je v tomto stavu našel.

„Kresťan mám byť dôkazom existencie Boha. Keď však ako jednotliví kresťania alebo cirkev pristupujeme k ľuďom na horšej ako na osobnej úrovni, kde je potom dôkaz toho, že Boh Stvoriteľ je osobný?

„Pokladníčka mu vydala drobné z päťfranku a Georges Duroy odchádzal z reštaurácie.

„Musím vydávať svedectvo o pravde, preto musím hovoriť, a nemôžem mlčať! Vy máte v rukách moc, ale my máme pravdu! Tú moc vám nezávidíme a netúžime po nej, nám stačí tá pravda! Lebo je väčšia a silnejšia ako moc! Kto však má v rukách moc, ten si (často) myslí, že môže pravdu zastrieť, potlačiť, zabiť alebo i ukrižovať! Ale pravda dosiaľ ešte vždy vstala i vstane z mŕtvych!“

„Někteří lidé se s přibývajícími lety stávají laskavějšími. K těm já nepatřím, protože jsem viděl, jak špatně dovede kosmír zacházet s nevinnými — takže od dobroty jsem se odklonil.

„Víte, já myslím, že jsme tu došli k něčemu strašnému: tvrdě pracující, bezúhonný a zodpovědný občan, dospělý a vzdělaný člověk se bojí draků a bojí se hobitů — pohádkové bytosti ho děsí k smrti. Je to legrační i strašné zároveň. Něco je tady úplně špatně. Nevím, co jiného s tím dělat, než pokusit se tomu člověku zodpovědet otázku, kterou nám klade — přestože ji často klade agresivně a pohrdavě.

„Kdysi dávno žil car jménem Petr. Za své vlády bojoval na západě se Švédy a doma, v samém srdci své říše s kozáky, kteří ho nazývali antrikristem. Toužil po švédské zemi, protože ruská říše potřebovala přístup k moři. Ale v bitvě u Narvy byl Švédy poražen, a zároveň na něj všude dotírali vzbouření kozáci. A tak se jeho rádcové v touze po vítězství obrátili ke starým věděním.

„V roku 1543 teologická fakulta v Sorbone vydala dvadsaťpäť článkov, ktoré museli uchádzači o štúdium podpísať ako prísahu vernosti katolíckej cirkvi. V nasledujúcom roku Kalvín napísal vyvrátenie tohoto zhrnutia katolíckej doktríny vo svojom Articuli a facultate sacrae theologiae parisiensi (…)

„Práve údajná Eichmannova banalita bola hlavným dôvodom, prečo táto kniha vyvolala takú búrku. Väčšina ľudí si dovtedy myslela, že vraždy páchajú monštrá alebo démoni (…) Dostojevskij by však Arendtovej termín ‚banalita zla‘ nepovažoval za lacné slovíčkarenie (…) Keď sa Karamazovovi zjaví diabol, je to uváľaný, tupý a vulgárny trubiroh.

Minuloročné domasedectvo malo vplyv nielen na zvýšenie objednávok pizze, ale aj na čas, ktorý sme mohli venovať malým kultúrnym radostiam. Toto sú tie moje.

„Pochodujeme.
Z milované Lakonie, ze svaté Sparty.
Pochodujeme.
Ve jménu cti. Ve jménu slávy.
Pochodujeme.“

„Pred niekoľkými rokmi som stretol ženu, ktorá začala chodiť do nášho zboru. Povedala, že v detstve chodila do kostola, kde počula, že nás Boh prijme, iba ak sme dostatočne dobrí a mravní. Nikdy nepočula zvesť ako teraz, že Boh nás prijíma z čistej milosti cez dielo Ježiša Krista, bez ohľadu na to, čo robíme alebo čo sme spravili. Povedala: ‚Tá myšlienka naháňa strach! Oh, je to dobrý strach, ale stále je to strach.‘