„Mám istú chorobu, s ktorou žijem už niekoľko desaťročí. Je veľmi vážna a nielen mne, ale aj mojim blízkym veľakrát ublížila. Má negatívny vplyv na moje fyzické zdravie, spoločenské zručnosti, nálady, sebahodnotenie a na môj pohľad do budúcnosti. Je beztvará, bezfarebná a neviditeľná. Stále som ako-tak nažive, ale ide o potenciálne smrteľnú chorobu. Každý rok na ňu aj množstvo ľudí umiera.

„Jákob Stegner — účastník Vylodění v Normandii. Chtěl k rozvědce, neprošel ale psychologickými test, a tak byl převelen k Ú.P.V.O.

„Nemohu sice popřít, že jsem prohnal šest kulek hlavou svého nejlepšího přítele, ale přesto doufám, že touto výpovědí dokážu, že nejsem vrah. Nejprve si všichni řeknou, že jsem zešílel — že jsem šílenejší než muž, kterého jsem zastřelil v cele arkhamského sanatoria. Pak někteří moji čtenáři zváží všechna tvrzení, srovnají je se známými fakty a uznají, že jsem ani nemohl jinak, poté co jsem stanul tváří v tvář tomu hrůznemu důkazu — té věci na prahu dveří.“

„Deset malých černoušků hostil děda Vševěd,
jeden z nich se zakuckal, zbylo jich jen devět.
Devět malých černoušků chtělo sypat kosům,
jeden se včas nevzbudil, zbylo jich jen osum.
Osum malých černoušků vyšlo si hrát před dům,
jeden z nich se potloukl, zbylo jich jen sedum.
Sedum malých černoušků šlo naštípat klest,
jeden z nich se posekal, zbylo jich jen šest.
Šest malinkých černoušků chtělo vybrat med,
čmelák píchl jednoho, zbylo jich jen pět.

„Apeluji na křesťany, že naší výchozí a nezbytnou reakcí na pandemii musí být truchlení. Nářek nad tím, že věci nejsou, jak by měli být, tvoří zhruba třetinu Žalmů. Jsou formulovány jako stížnosti — slyšíme v nich palčivé otázky, zármutek, hněv, frustraci a nezřídka i hořkost. To všechno nacházíme v modlitební knize, kterou používal i Ježíš a z níž bohatě čerpá Nový zákon, aby nám pomohl vyjádřit naše vlastní nářky, ale také ukázal ty Ježíšovy.“

„Takže on pak otevře naši schránku — Melissa mu asi dala klíček — a dá do ní tuhle pistoli a náboje.“ Kimmy ukázala na velkou pistoli na gauči. „A povídá: ‚Víš, jak s tím zacházet?‘ a já na to: ‚Jako teoreticky?‘ a on zas: ‚Už jsi někdy střílela z pistole?‘ a já na to: ‚Rychle se to naučim.‘ A on mi povídá: ‚Jako jak?‘ a já na to: ‚Video na netu.‘ A on povídá: ‚Dobře. Tak se na ňáký podívej, a jde pryč.‘

„Nějaký hlas sykl: ‚Roní slzy!‘
Nejbližší to zaslechli a po kruhu se šířilo: ‚Usúl dává mrtvému vlhkost!‘
Ucítil, že se někdo dotkl jeho vlhké tváře prsty, a zaslechl užaslý šepot.
Když Jessica uslyšela, co se říká, vycítila z hlasů hluboký prožitek a uvědomila si, jak obrovské zde musí být zábrany proti prolévání slz. Soustředila pozornost na slova: ‚Dává mrtvému vlhkost.‘ Byl to dar tomuhle světu stínů — slzy. Budou nepochybně posvěcené.

„Mnozí lidé dnes neodmítají evangelium proto, že by ho považovali za falešné, ale protože jim připadá banální.“

„Christopher Chabris a Daniel Simons (…) natočili krátky film o dvoch tímoch, ktoré si hádžu basketbalovú loptu, pričom jeden má oblečené biele a druhý čierne tričká. Diváci filmu dostali za úlohu počítať, koľkokrát si prihrajú loptu hráči v bielych tričkách a ignorovať hráčov v čiernych. Táto úloha je náročná a úplne pohltí pozornosť.

„Conan se zastavil na můstku. Vzhlíželo k němu osmdesát černých tváří. Cimmeřan se vztyčil v celé výšce, hřívu černých vlasů rozevlátých větrem a v pravé ruce pozvedl zakrvácenou válečnou sekeru.

„Úhlavním nepřítelem naší církve je laciná milost. Náš dnešní zápas se vede o milost drahou.
Laciná milost znamená milost jako levné, výprodejové zboží, levné odpuštění, levnou útěchu a levnou svátost; milost jako bezednou zásobárnu církve, ze které se lehkovážně, bez rozpaků a bezmezně rozdává; milost, která nemá cenu a nic nestojí (…)

„Haló? Informácie? Mohol by som dostať číslo na Ajatolláha Chomejního?
Haló… pardon, to je omyl…
Informácie? To som zasa ja… pýtal som si číslo na Ajatolláha a vy ste mi dali číslo na Dalajlámu!
Čo to trepete? Že v každom náboženstve sa skrýva zrnko pravdy? Dalajláma mi za mŕtveho Rushdieho nedá ani dva gastráče! Dúfam, že toto je správne, lebo ak sa dovolám k pápežovi, rovno ho poprosím, aby na vás zvolal hnisavé vredy!“
(Rudo)

„Jsem v hajzlu.
Tak zní můj kvalifikovanej názor.
V hajzlu.
Výprava, na které jsem měl prožít nejskvělejší dva měsíce svého života, se po šesti dnech změnila ve zlý sen.

„V tomto roku som sa učil prijímať osamelosť. Niekedy som zašiel do kina v Lumbertone alebo v Myrtle Beach s pani Shoplawovou a Tinou Ackleyovou, extrémne okatou knihovníčkou, ale väčšinou som trávil večery vo svojej izbe, opäť som čítal Pána prsteňov a písal listy Erin, Tomovi a otcovi. Napísal som aj veľa básní, na ktoré sa teraz hanbím čo len pomyslieť. Chvalabohu, spálil som ich.

„Doktor mi nasnímkoval plíce. Vanul skrze nich sníh.
Když jsem vyšel z ordinace, všichni lidi v čekárně byli očividně rádi, že nejsou já. Některý věci jsou lidem prostě vidět v obličeji.
Vědel jsem, že se mnou něco je, protože když jsem před pár dny honil nějakýho maníka přes dvě patra, lapal jsem na schodech po dechu, jako kdyby mi na prsou ležela vzpěračská činka. Už pár týdnů jsem sice dost nasával, ale věděl jsem, že tohle má jinou příčinu. Ta nenadála bolest mě rozčílila tak, že jsem dotyčnýmu zlomil ruku. Vychrchlal pár zubů a stěžoval si pak Stanovi, že jsem to přehnal.
Jenomže právě proto mi dávají práci. Že to přeženu.“

„Priestor pred ňou rozmazali slzy. Rozostrená kontúra vlastnej ruky jej zrazu pripadala rovnako starecká ako Mervulina. Na budúce leto už možno vôbec nebude vládať. Zrazu nevedela, či má nejaký zmysel pokračovať. Ľuboša chodník nezaujíma. Keď zostane nedokončený, možno si to ani nevšimne.

„Otec behával maratón.
Mama to hovorila. Otec ten maratón miloval. Vtedy bol vraj spojený s bohom.
Až keď budem skoro dospelý, sa dozviem, že otca popravili. Za vlastizradu. A ešte bol údajne aj špión. Vykonštruovaný proces. Budem veľmi chudý a stále chorý, lebo sa s otcovou smrťou nikdy nebudem vedieť vyrovnať. Komunisti okrem toho, že nevedeli robiť víno, robili zle nielen zlým, ale aj dobrým ľuďom.“

„V těchto myšlenkách spočíva pravda konzervativismu. Svobodné sdružování je pro nás nezbytné nejenom proto, že ‚žádný člověk není ostrov‘, ale také proto, že vnitřní hodnoty se vynořují ze sociální spolupráce. Nedají se vnutit nějakou vnější autoritou nebo vštípit prostřednictvím strachu. Vyvýjejí se zdola prostřednictvím vztahů založených na lásce, úctě a odpovědnosti.

„Z Košarísk do Brezovej pod Bradlom dreveným vozom ťahaným koňom, z Brezovej do Prešporku vláčikom, z Prahy do Paríža a krásnych staníc Európy veľkými vlakmi. Ulice Paríža križoval na bicykli a po celom svete sa plavil obrovskými loďami, až sa napokon prvýkrát vzniesol k oblakom.

„Jednou z hlavných tém knihy Jonáš je, že veriaci by si mali vážiť a milovať svojich blížnych, vrátane blížnych inej rasy alebo náboženstva. Kapitán lode vyčíta Jonášovi, že neurobil nič pre spoločné verejné blaho. Počas búrky na lodi Jonáš v každom bode koná v rozpore s učením Ježišovho známeho podobenstva o milosrdnom Samaritánovi (…)

„Moře mne zalilo a na okamžik mne pohltilo zvláštní ticho, kteřé přijde, když se přes vás moře převalí a přehluší vlastní zvuky. Myslel jsem, že zemřu, nebo že mne to odnese do Neznámých síní, daleko od přívalů a hukotu Známých Přílivů. Držel jsem se.

„Volám sa Charlie Gordon a pracujem v Donnerovej pekárňi gde od pána Donnera dostávam 11 dolárou za tíždeň a chliep a koláše ag chcem. Mám 32 rokou a na budúci mesjac mám narodeňini. Povedal som dogtorovi Štrauzovy a profesorovi Nemurovy že nevjem dobre pýsať ale on povedal že nevaďí mám pýsať ako hovorím a ako pýšem slochy na hoďine slečny Kynianovej na breekminskej škole pre retardovaních dospelích gde sa učím 3 krát do týždňa keť mám voľno. Dogrot Štrauz vraví že mám pýsať veľa o šetkom čo si mislím a fšetkom čo sa my staňe ale uš nemuožem premíšľať lebo nemám čo vjac napýsať tak na dnes končím… s uctou Charlie Gordon.“

„‚Buďte k tým chudákom ľudskejší!‘ vravia nám.
‚Sú to predsa pacienti!‘
Prichádzajú na kontrolu, dívajú sa, ako tu s nimi zaobchádzame, či im tu náhodou nelámeme väzy. Vtedy sa krotíme.
‚Nech sa páči, vaša posteľ. Vyzlečte sa!‘
V skutočnosti to vyzerá ináč. Chlapík na vás skočí, šije do vás päsťami, schmatne zo stola nožnice, prebodne vám nimi stehno. Takí sú tí naši pacienti.“

„Vězte, ó, princi, že když temné vody oceánu pohltily Atlantidu i s pýchou jejích bělostných měst a do úsvitu synu Árijových bylo ještě daleko, vzešel věk nepředstavitelných divů, kdy byl svět poset tolika skvostnými říšemi, jako je posázen blankytný háv nebes hvězdami. Nemedie, Ofir, Brytunie, Hyperborea, Zamora s půvabnými tmavovláskami a s tajmnými věžemi uctívaču hruzných pavouků, Zingara se svými šermíři, Kot, jenž hraničil s nedozírnými pastvinami Šému, Stygie se stíny, strážicími tajemství jejích hrobek, Hyrkánie s jezdectvem ve zlato, ocel a hedvábí oděným. Leč nejpyšnějším královtsvím onoho světa byla Aquilonie, hrdě vévodící tomuto dávnému Západu.

„Lewisovu rétoriku tu môžeme chápať ako preventívne opatrenie voči odvekej ateistickej karikatúre viery ako ‚zbožného priania‘. Táto myšlienka, ktorej sa dostalo klasického vyjadrenia v dielach Sigmunda Freuda, má intelektuálny rodokmeň siahajúci do úsvitu vekov. V tomto pohľade je Boh utešujúci sen pre tých, ktorí v živote zlyhali, duchovná barlička pre nedostatočných a núdznych.

„Pobili jsme šlechtice, kadety, sociální demokraty, menševiky, bankéře, továrníky, boháče, buržoy, kněze, všechny, kdo lpěli na svých privilegiích, i nesčetné další, kteří se postavili proti nám. Ještě jsme věřili. A pak nám oznámili, že nepřátelé lidu se nacházejí i mezi námi. Odstranili jsme je. Trockého a jeho kliku. Kozáky. Kulaky. Inženýry. A spoustu dalších. Čím víc jsme jich postříleli, tím víc jich vyvstávalo. Bylo nutné očistit i vlastní řady. Jejich zločiny byly děsvé. Ale nebralo to konce.

„‚Takže tadyhle máme Vládce světa. Rozvíjí strategické schopnosti — člověk může hrát za psa, španělskou botu nebo za katapult. To jsem z toho jelen: rozvíjí jazykové a pozorovací schopnosti…‘
‚Řekla jsem, že chci hrát VIDEOhry.‘
‚Videohry jsou stráta času.‘
‚A deskovky ne? K čemu je vůbec máte? Dyť tady bydlíte sám!‘
‚Kdysi jsem míval pohůnky. Večery s deskovými hrami byly hodně oblíbené.‘“

„V Hawkingovej argumentácii má veľkú váhu myšlienka, že medzi vedou a náboženstvom je hlboký konflikt. Ja tento nesvár nevnímam. Pre mňa ako veriaceho kresťana krása vedeckých zákonov upevňuje moju vieru v inteligentného božského Stvoriteľa. Čím viac rozumiem vede, tým viac verím v Boha, lebo rastie môj úžas nad šírkou, premyslenosťou a integritou jeho stvorenia.

„Na severnej pologuli sa v marci mení zimný čas na letný, čo pre milióny ľudí znamená o hodinu kratšiu možnosť pospať si. Keby sme si do prehľadných tabuliek usporiadali milióny denných záznamov nemocníc, tak ako to urobili výskumníci, zistili by sme, že takéto zdanlivo bezvýznamné skrátenie spánku sa na nasledujúci deň prejaví hrozivým nárastom počtu srdcových infarktov.

„Stačí zabrousit na stránky ornitologických časopisů a fascinujícího přehledu Používaní nástrojů u zvířat Roberta Shumakera a objevíme úžasné a překvapivé zprávy o ptácích, kteří používají nalezené předměty jako nástroje. Aby třeba zachytili vodu, poškrábali se na zádech, otřeli se či nalákali kořist.