„Keď sa Livingstone stal starostom Londýna, pustil sa do boja s vodičmi. Na začiatku žiadal od každého šoféra päť libier za každý vstup do centra Londýna, neskôr sa suma zvýšila na osem libier. Odkedy William Vickery svoj nápad o štyridsať rokov skôr predstavil, sa spoplatnenie dopravných zápch pozdávalo ekonómom presvedčeným, že ľudia by mali platiť za spoločenské náklady svojho konania. Ak si jeden šofér sadne za volant, prispieva k zápche, ktorá má vplyv na všetkých, zdanenie šoférovania je teda dobrým nástrojom, ako ľudí primať k tomu, aby cesty začali využívať efektívnejšie.

„Tak jsem se zabral do kreslení, že jsem si ani nevšiml, že za mnou někdo stojí… vznáší se za mnou jakýsi stín a sleduje mě. Nakonec mě z vytržení probere její hlas.: ‚Tý jo, to je fakt skvělý.‘ Nakloní se, aby se podívala zblízka. Položí mi ruku na rameno. Asi bych měl něco říct, ale nedokážu promluvit. Jsem rád, že dýchám.

„Každá z obľúbených moderných fráz a ideálov je vykrúcaním sa, aby sme sa vyhli odpovedi na otázku, čo je dobro. Radi rozprávame o ‚slobode‘, no vravíme to len ako únik pred diskusiou o tom, čo je dobro. Radi rozprávame o ‚pokroku‘, no vravíme to len ako únik pred diskusiou o tom, čo je dobro. Radi rozprávame o ‚vzdelaní‘, no vravíme to len ako únik pred diskusiou o tom, čo je dobro.

„Byla to podzemní jeskyně, která bůhvíjak vznikla zborcením zhruba dvanácti podlaží stok. Suť už dávno postupně odnesli hadráři a záplavy v jiných ročních dobách. Tvořila obrovskou dvoranu, zastřešenou masivními trámy, které podpíraly dlažební kameny na Bainbridge Street — neboť sesuv nedosahoval až úplně nahoru na povrch —, a s podlahou z kamenů položených Římany v těch dnech, kdy Londinium bývalo vojenskou základnou v nepřátelské keltské divočině.

V roku 2018 som na svojom facebooku rozbehol taký malý experiment — začal som pre svojich priateľov písať o knihách a comicsoch, ktoré sa mi podarilo prečítať. Mal som na to viacero dobrých dôvodov, ktoré pretrvali až dodnes.

„Vyrástol som v disidentskej rodine… V disidentskej kuchyni… Moji rodičia sa poznali so Sacharovom, rozširovali samizdat. Spolu s nimi som prečítal Vasilija Grossmana, Jevgeniju Ginzburg, Dovlatova… Počúval som rádio Svoboda. A v deväťdesiatom prvom som, samozrejme, stál v reťazi okolo Bieleho domu, bol som odhodlaný položiť život za to, aby sa nevrátil komunizmus. Medzi mojimi kamarátmi nebol ani jeden komunista. Komunizmus sa nám asocioval s terorom, s gulagom. S klietkou. Mysleli sme si, že je mŕtvy. Navždy mŕtvy.

„Čím to je, že je Kytice i dnes atraktivní pro širokou obec svých milovníků? Co je na Erbenových baladách natolik univerzálního, že po více než sto padesáti letech znovu slouží jako vděčný námět pro nová zpracování?

„Verím, že modliť by sme sa mali častejšie ako len raz denne pri klasickom stíšení. Ako sme videli, Luther veril, že modliť by sme sa mali dvakrát denne, zatiaľ čo Kalvín odporúča kratšiu a ešte častejšiu modlitbu. Zdá sa, že v kresťanskej minulosti vo všetkých jej vetvách existovala jednomyseľnosť v tom, že by sme mali obrátiť myšlienky k Bohu častejšie ako raz za dvadsaťštyri hodín.

„Ze sociologického hlediska mnohem menší komplikace než hibernace přinesla například technologie klonování člověka. S klonováním se pojily nanejvíš morální otázky a ty si navíc kladli jen ti, jejichž mravní kompas se orientoval podle křesťanství. Oproti tomu problémy, které šli ruku v ruce s hibernací, byly velmi praktické a dotýkali se celé lidské rasy.

„V ľudovom liečiteľstve bolo známe, že existuje aj miernejšia forma choroby a tento poznatok sa využíval napríklad v Číne, keď sušený prášok z chrást miernejších kiahní fúkali do nosových dierok zdravého človeka. Ten potom prekonal ľahšiu formu choroby a stal sa voči kiahniam imúnny. Tento postup sa v rôznych obmenách praktizoval aj inde vo svete. Nazývame ho inokulácia, neskôr sa ujal termín variolizácia.

„Skrblík McKvák je nejbohatším kačerem na světě! Miluje své peníze, celých pět multiultramilionů, devět nepředstavitelionů, sedm fantastilionů dolarů a šestnást centů. Miluje je tak moc hlavně proto, že mu dalo tolik práce je všechny vydělat! A miluje je tak moc i kvůli tomu, kolik práce mu dá si je všechny udržet!

„Môj hriech je hrozný, páchne po nebesá,
najstaršia kliatba na ňom spočíva —
som bratovrah. A nevládzem sa modliť,
hoci sa modliť túžim, hoci chcem.

„Protože racionální důkazy Boží existence už vyšli z módy, mnoho věřících obrátilo svoji pozornost k vytváření ‚existenciálních‘ důkazů. Tyto důkazy obsahují více syrových emocí a subjektivních pocitů, nicméně, jsou hodnotné. Jejich argumenty vypadají takto: ‚Jak by můj život mohl mít nějaký smysl, jsem-li výsledkem vesmírné náhody a mým osudem je zaniknout? Jak by můj život mohl být něco víc, než, slovy Shakespeara — plný křiku a vzteku, nic neznamenající —, vznikl-li jsem z ničeho a je-li mým osudem být ničím. Můj život by byl hloupu pohádkou.‘

„Pán — ‚súdruh‘, zaúpel v duchu hostiteľ —, v zelenej uniforme s majorskými výložkami a s červenou tvárou, vstal, pohŕdavo sa odtiahol od agentov FBI, a zavelil: ‚Major Zeman, verejná bezpečnosť! Slúžim socialistickej vlasti!‘

„Zločiny proti ľudským právam, ktoré sa stali špecialitou totalitných režimov, je vždy možné ospravedlniť výhovorkou, že pojem ‚správny‘ je ekvivalentom pojmu ‚byť dobrý alebo užitočný pre celok‘ na rozdiel od jeho častí. (Hitlerovo motto ‚správne je to, čo je dobré pre nemecký národ‘ je len zvulgarizovanou podobou koncepcie práva, s ktorou je možné stretnúť sa všade a ktorá zostane v praxi neúčinná, len pokiaľ v tom budú brániť staršie tradície, ktoré ešte pôsobia v ústavách.)

„Shootyho karikatúry totiž nie sú iba portrétmi ľudí, krajinkami či obrazmi zachytávajúcimi konkrétny okamih. Stačí prelistovať. Majú v sebe oveľa viac — ak aj nerozumiete kontextu, či dokonca nespoznávate tých čudných ľudí (to v prípade, že knihu čítate v roku 2030) — rýchlo pochopíte, že tie obrázky sú vtipné a ešte k tomu hovoria o Slovensku a svete, viac než sa dá zachytiť stovkami slov či dokonca filmovými zábermi.

„Pred niekoľkými rokmi položil reportér základnú otázku vtedajšiemu austrálskemu anglikánskemu biskupovi Perthu: ‚Keby sme našli Ježišov hrob a vedeli nejako dokázať, že pozostatky v tom hrobe sú Ježišove, čo by to urobilo s vašou vierou?‘ Arcibiskup odpovedal, že s jeho vierou by to neurobilo nič: Ježiš Kristus vstal v jeho srdci.

„Skutečný vesmír je černý jako uhel.“ Lou Ťi zvolna mávl rukou, jako by si chtěl pohladit sametovou noc. „Vesmír je temný les. A každá civilizace je ozbrojený lovec, který se krade podrostem tiše jako stín, opatrně odhrnuje větve před sebou a našlapuje jako kočka. Bojí se i hlasitě nadechnout. Musí si dávat pozor, protože lovců jako on je plný les. Jakmile připadne na kohokoli jiného, ať je to také lovec, anděl nebo démon, novorozenec nebo stařec nad hrobem, víla nebo polobůh, má jedinou možnost — vystřelit a zabít. V temném lese je člověk člověku vlkem. Každá civilizace žije v neustálé hrůze z toho, že na sebe upozorní a bude promptně vyhubena. Tak vypadá obrázek kosmické sociologie. Tak zní vysvětlení Fermiho paradoxu.“

Expedice měla podle propočtu Admirality trvat až tři roky. K zajištění osvětlení pod šedou arktickou oblohou se objednaly svíce z 1 225 kilogramů velrybího či řepkového oleje spolu se stovkami Argandových a petrolejových lamp s knotem a skleněnými komínky. Aby nasytil osmašedesát mužu, kteří nebudou mít příležitost doplnit cestou zásoby, vezl Erebus 8 300 kilogramů sucharů, 31 700 kilogramů mouky, 280 kilogramů pemikanu (sušené maso s tukem), 7 446 kilogramů hovězího v tříapulkilových kusech a 7 400 kilogramů vepřového v dvoukilových kusech naložených v soudcích v slaném nálevu, 5 410 kilogramů cukru, 2 187 kilogramů čokolády a 6 205 litru koncentrované polévky (zeleninové nebo omáčky).

„Ivyta, Rondova prvorozená dcera, vyvedla myši z rozbořeného města a přivedla je až k mostu přes řeku Drnovku. K mostu, který zde stál už od času jejího dědečka. Musela čelit strachu a smrti, ač neměla než odvahu v srdci a svůj meč. A ostatní myši jen přihlíželi z bezpečí protějšího břehu. Její odkaz žije dodnes v duši každého hlídkaře. Protože ty nejsilnější zdi nejsou z šípkových ruží. Jsou vystavěné z krve a odvahy nás samých.“

„Ako filozof Michael Ruse poukázal v recenzii na Satanovho kaplána, Dawkinsova ‚pozornosť sa presunula z písania o vede pre širokú verejnosť na vedenie totálneho útoku proti kresťanstvu‘. Skvelý popularizátor vedy sa stal zúrivým protináboženským polemikom, ktorý svoje argumenty skôr hlása, ako predkladá do diskusie.

V istom meste, ktoré z mnohých príčin bude múdro neoznačovať a ktorému nepridelím nijaké vymyslené meno, stojí medzi ostatnými verejnými budovami dom, za starodávna spoločný väčšine miest, veľkých i malých: totiž chudobinec. A v tomto chudobinci sa narodil istého dňa a roku, ktorý mi netreba opakovať, keďže pre čitateľa nemôže byť nijako dôležitý, aspoň v tomto štádiu rozprávania nie, ten smrteľník, ktorého meno uvádzam na čele kapitoly.

„Pravidelnejšie ako kedysi sa modlím svätý ruženec. A som vďačnejší, zvyknem Bohu ďakovať za všetko, čo pre mňa urobil. Mimochodom, ani neviem, prečo vám vôbec odpovedám na takéto otázky.“

Vráskavce spia vždy iba jednou hemisférou mozgu. Inak by zabudli vyplávať na povrch, aby sa nadýchli, a utopili by sa!! (…) Zebry sú čierne s bielymi pruhmi — nie biele s čiernymi pruhmi! (…) Losy cítia, keď im mucha sadne na parohy! (… krokodýly) jedlo nežujú, miesto toho prehĺtajú kamene, ktoré im pomáhajú rozomlieť potravu v žalúdku!

„Jmenuji se Ben Urich. Jsem investigativní reportér Daily Bugle. Vážně bych si měl dojít k psychiatrovi. Jednou mě bodnula vražedkyne najatá mocným gangsterem a myslím, že od té doby mám trauma.

Na počátku českého baroku v Uhrách stojí generace pobělohorských exulantů a v jejím centru Jiří Třanovský, zrozenec českého Slezka. Muž, která byl ve vlasti jen jedním z mnoha utrakvistických humanistů a teprve v uherském exilu vyrostl v ústřední postavu evangelické kultury. Muž, jehož jméno bývá někdy stavěno vedle jména Komenského. Muž, jehož jméno se v latinské podobě stalo názvem knihy, která pro evangelíky v Uhrách měla obdobně kanonický charakter jako Bible kralická — Tranoscius.

„Existuje mnoho prastarých, excelentných a overených katechizmov. Načo vyvíjať úsilie a písať ďalšie? Niektorí ľudia by dokonca spochybnili motívy človeka, ktorý by sa chcel na niečo také podujať. Dnes si však väčšina ľudí neuvedomuje, že písanie nových a nových katechizmov na interné použitie bolo kedysi normálnou, dôležitou a potrebnou súčasťou života zboru.

„Byl to Boží úradek,“ pronesl další učenec. „Alláh vyhladik křesťany za to, jak pronásledovali muslimy a také židy.“
„Jenže al-Andalus byl v době moru stále muslimský,“ poznamenal Ibn Ezra. „Muslimská byla Granada, muslimský byl celý jih Ibérie. A ti lidé také zemřeli. Stejně jako muslimové na Balkánu, nebo to alespoň tvrdí al-Gazzabi ve svých dějinách Řeků. Zdá se, že jde spíše o záležitost polohy. Frandža byla těžce zasažena, možná z důvodu přelidnení, jak říká Chaldún, možná ze všech těch svých vlhkých údolí, v nichž se držel špatný vzduch. Nikdo to neumí říst přesně.“

„Teraz, v posledný deň svojho života, pani Clutterová zavesila do skrine kalikové šaty, ktoré mala na sebe, obliekla si jednu zo svojich dlhých nočných košieľ a obula si čisté ponožky. Potom, ešte než sa uložila na odpočinok, vymenila si okuliare do diaľky za okuliare na čítanie.

„Jak jen mohu hrát, když mne chvátí takový vztek? Vždyť ani nevím, co mluvím. A přesto musím na jeviště. Pche! Což nejsem též člověkem? Cha! Jsi jen Paňáca… Komediant! Obleč svůj cár a tváře zkrášli bledé! Publikum ti platí a chce se začít smát! A když ti Harlekýn tvou Kolombínu svádí — směj se, Paňáco… budou ti aplaudovat.“