„Ježíš o satanovi řekl, že je to vrah a otec lži, když mluví, ‚nemůže než lhát‘. Kdesi jsem četl, že pro lháře je největším trestem nikoli to, že mu lidé věří, ale to, že on sám nemůže věřit.

„Seldon: (pevným hlasem) Říše zmizí a všechna její dobordiní s ní. Nashromážděné vědomosti přijdou vniveč a řád, který nastolila, se rozpadne. Mezihvězdné války budou bez konce, meziplanetární obchod upadne, celkový počet obyvatelstva poklesne, planety ztratí kontakt s jádrem galaxie — a tak tomu už zůstane.

„Duch doby sa rodí z gulášu hlasov, obrazov, piesní, textov, udalostí. Z času na čas sa objaví dirigent, a disharmonický škripot prerastá do melódie. Môže ňou byť rovnako óda na život, ako óda na smrť. Pokiaľ ide o jednotlivcov, vec je jasná.

„Krtek by se možná ani neodvážil pozvednout zrak, ale stále slyšel ono rozhodné a majestátní volání, ačkoliv zurčení flétny mezitím zcela utichlo. Věděl, že musí uposlechnout a pohlédnout svým prostým okem smrtelníka na věci skryté, i kdyby ho v tu chvíli měla popadnout a odvléct sama Smrt. A tak rozechvěle poslechl a zvedl pokorně hlavu.

„‚V súčasnosti čelíme desivému nebezpečenstvu, že popri túžbe po autorite Vodcu alebo istého úradu zabudneme na skutočnosť, že každý človek stojí osamote tvárou v tvár poslednej autorite a že ktokoľvek, kto násilne siahne na svojho blížneho, porušuje večné zákony a berie na svoje plecia nadľudskú autoritu, ktorej váha ho napokon zlomí.

„‚Humusák je veľmi sprosté označenie čarodejníka, ktorý sa narodil v muklovskej rodine — kto má rodičov nečarodejníkov. Niektorí čarodejníci — napríklad všetci Malfoyovci — si myslia, že sú lepší ako ostatní, pretože, ako oni vravia, majú čistú krv.‘

„‚Co je to kodex?‘
Vousáč se ponuře usmál. ‚Když ti to povím, musíš přísahat, že podle něj budeš žít. Opravdu to chceš slyšet? Mohlo by ti to přinést smrt.‘
‚Ano.‘

„V júli 2006 otvorili v Jevanoch pri Prahe jeho múzeum. Nad vstupom svieti neónový nápis Gottland. Žiaden žijúci umelec — aspoň v Česku — nikdy nemal vlastné múzeum s platenými sprievodcami v troch jazykoch. Karel Gott je sacrum desakralizovanej skutočnosti.

„‚Do you think we were friends in another life?‘
‚We’re not even friends in this life.‘
‚Yeah, that’s why i said ANOTHER life.‘“

„Když jsem se poprvé začal blížit víře v Boha a dokonce i nějakou dobu poté, co mi tato víra byla darována, stal se pro mne kamenem úrazu požadavek tak naléhavě vznášený všemi věřícími, totiž že máme ‚chválit‘ Boha, a ještě více názor, že Bůh sám se dožaduje chvály. Všichni pohrdáme člověkem, který chce být neustále ujišťován o své ctnosti, inteligenci nebo sympatičnosti, a ještě více opovrhujeme davem lidí, kteří obklopují každého diktátora, každého milionáře i každou hvězdu a tomuto požadavku vyhovují. A tak se v mé mysli začal hrozivě rýsovat obraz Boha a jeho ctitelů, obraz zároveň absurdní a strašný (…)

„Vesmírné bitvy mě v kinech a holokinech vždycky nudily, ale když člověk sledoval skutečnou, bylo to do jisté míry fascinující. Trochu se to podobalo živým vstupům ve zprávách, které ukazovaly nějakou dopravní nehodu. Náklady na skutečnost — jak platilo bezpochyby již po staletí — byly mnohem nižší než rozpočet byť jen průměrně drahého holofilmu. Přes veškerou podívanou, kterou opravdová vesmírna bitva nabízela, působila při jejím pozorování na člověka nejvíce skutečnost, že vesmír je tak obrovský a lidské flotily a lodě a já nevím co ještě tak malé.

„Keď sa Livingstone stal starostom Londýna, pustil sa do boja s vodičmi. Na začiatku žiadal od každého šoféra päť libier za každý vstup do centra Londýna, neskôr sa suma zvýšila na osem libier. Odkedy William Vickery svoj nápad o štyridsať rokov skôr predstavil, sa spoplatnenie dopravných zápch pozdávalo ekonómom presvedčeným, že ľudia by mali platiť za spoločenské náklady svojho konania. Ak si jeden šofér sadne za volant, prispieva k zápche, ktorá má vplyv na všetkých, zdanenie šoférovania je teda dobrým nástrojom, ako ľudí primať k tomu, aby cesty začali využívať efektívnejšie.

„Tak jsem se zabral do kreslení, že jsem si ani nevšiml, že za mnou někdo stojí… vznáší se za mnou jakýsi stín a sleduje mě. Nakonec mě z vytržení probere její hlas.: ‚Tý jo, to je fakt skvělý.‘ Nakloní se, aby se podívala zblízka. Položí mi ruku na rameno. Asi bych měl něco říct, ale nedokážu promluvit. Jsem rád, že dýchám.

„Každá z obľúbených moderných fráz a ideálov je vykrúcaním sa, aby sme sa vyhli odpovedi na otázku, čo je dobro. Radi rozprávame o ‚slobode‘, no vravíme to len ako únik pred diskusiou o tom, čo je dobro. Radi rozprávame o ‚pokroku‘, no vravíme to len ako únik pred diskusiou o tom, čo je dobro. Radi rozprávame o ‚vzdelaní‘, no vravíme to len ako únik pred diskusiou o tom, čo je dobro.

„Byla to podzemní jeskyně, která bůhvíjak vznikla zborcením zhruba dvanácti podlaží stok. Suť už dávno postupně odnesli hadráři a záplavy v jiných ročních dobách. Tvořila obrovskou dvoranu, zastřešenou masivními trámy, které podpíraly dlažební kameny na Bainbridge Street — neboť sesuv nedosahoval až úplně nahoru na povrch —, a s podlahou z kamenů položených Římany v těch dnech, kdy Londinium bývalo vojenskou základnou v nepřátelské keltské divočině.

V roku 2018 som na svojom facebooku rozbehol taký malý experiment — začal som pre svojich priateľov písať o knihách a comicsoch, ktoré sa mi podarilo prečítať. Mal som na to viacero dobrých dôvodov, ktoré pretrvali až dodnes.

„Vyrástol som v disidentskej rodine… V disidentskej kuchyni… Moji rodičia sa poznali so Sacharovom, rozširovali samizdat. Spolu s nimi som prečítal Vasilija Grossmana, Jevgeniju Ginzburg, Dovlatova… Počúval som rádio Svoboda. A v deväťdesiatom prvom som, samozrejme, stál v reťazi okolo Bieleho domu, bol som odhodlaný položiť život za to, aby sa nevrátil komunizmus. Medzi mojimi kamarátmi nebol ani jeden komunista. Komunizmus sa nám asocioval s terorom, s gulagom. S klietkou. Mysleli sme si, že je mŕtvy. Navždy mŕtvy.

„Čím to je, že je Kytice i dnes atraktivní pro širokou obec svých milovníků? Co je na Erbenových baladách natolik univerzálního, že po více než sto padesáti letech znovu slouží jako vděčný námět pro nová zpracování?

„Verím, že modliť by sme sa mali častejšie ako len raz denne pri klasickom stíšení. Ako sme videli, Luther veril, že modliť by sme sa mali dvakrát denne, zatiaľ čo Kalvín odporúča kratšiu a ešte častejšiu modlitbu. Zdá sa, že v kresťanskej minulosti vo všetkých jej vetvách existovala jednomyseľnosť v tom, že by sme mali obrátiť myšlienky k Bohu častejšie ako raz za dvadsaťštyri hodín.

„Ze sociologického hlediska mnohem menší komplikace než hibernace přinesla například technologie klonování člověka. S klonováním se pojily nanejvíš morální otázky a ty si navíc kladli jen ti, jejichž mravní kompas se orientoval podle křesťanství. Oproti tomu problémy, které šli ruku v ruce s hibernací, byly velmi praktické a dotýkali se celé lidské rasy.

„V ľudovom liečiteľstve bolo známe, že existuje aj miernejšia forma choroby a tento poznatok sa využíval napríklad v Číne, keď sušený prášok z chrást miernejších kiahní fúkali do nosových dierok zdravého človeka. Ten potom prekonal ľahšiu formu choroby a stal sa voči kiahniam imúnny. Tento postup sa v rôznych obmenách praktizoval aj inde vo svete. Nazývame ho inokulácia, neskôr sa ujal termín variolizácia.

„Skrblík McKvák je nejbohatším kačerem na světě! Miluje své peníze, celých pět multiultramilionů, devět nepředstavitelionů, sedm fantastilionů dolarů a šestnást centů. Miluje je tak moc hlavně proto, že mu dalo tolik práce je všechny vydělat! A miluje je tak moc i kvůli tomu, kolik práce mu dá si je všechny udržet!

„Môj hriech je hrozný, páchne po nebesá,
najstaršia kliatba na ňom spočíva —
som bratovrah. A nevládzem sa modliť,
hoci sa modliť túžim, hoci chcem.

„Protože racionální důkazy Boží existence už vyšli z módy, mnoho věřících obrátilo svoji pozornost k vytváření ‚existenciálních‘ důkazů. Tyto důkazy obsahují více syrových emocí a subjektivních pocitů, nicméně, jsou hodnotné. Jejich argumenty vypadají takto: ‚Jak by můj život mohl mít nějaký smysl, jsem-li výsledkem vesmírné náhody a mým osudem je zaniknout? Jak by můj život mohl být něco víc, než, slovy Shakespeara — plný křiku a vzteku, nic neznamenající —, vznikl-li jsem z ničeho a je-li mým osudem být ničím. Můj život by byl hloupu pohádkou.‘

„Pán — ‚súdruh‘, zaúpel v duchu hostiteľ —, v zelenej uniforme s majorskými výložkami a s červenou tvárou, vstal, pohŕdavo sa odtiahol od agentov FBI, a zavelil: ‚Major Zeman, verejná bezpečnosť! Slúžim socialistickej vlasti!‘

„Zločiny proti ľudským právam, ktoré sa stali špecialitou totalitných režimov, je vždy možné ospravedlniť výhovorkou, že pojem ‚správny‘ je ekvivalentom pojmu ‚byť dobrý alebo užitočný pre celok‘ na rozdiel od jeho častí. (Hitlerovo motto ‚správne je to, čo je dobré pre nemecký národ‘ je len zvulgarizovanou podobou koncepcie práva, s ktorou je možné stretnúť sa všade a ktorá zostane v praxi neúčinná, len pokiaľ v tom budú brániť staršie tradície, ktoré ešte pôsobia v ústavách.)

„Shootyho karikatúry totiž nie sú iba portrétmi ľudí, krajinkami či obrazmi zachytávajúcimi konkrétny okamih. Stačí prelistovať. Majú v sebe oveľa viac — ak aj nerozumiete kontextu, či dokonca nespoznávate tých čudných ľudí (to v prípade, že knihu čítate v roku 2030) — rýchlo pochopíte, že tie obrázky sú vtipné a ešte k tomu hovoria o Slovensku a svete, viac než sa dá zachytiť stovkami slov či dokonca filmovými zábermi.

„Pred niekoľkými rokmi položil reportér základnú otázku vtedajšiemu austrálskemu anglikánskemu biskupovi Perthu: ‚Keby sme našli Ježišov hrob a vedeli nejako dokázať, že pozostatky v tom hrobe sú Ježišove, čo by to urobilo s vašou vierou?‘ Arcibiskup odpovedal, že s jeho vierou by to neurobilo nič: Ježiš Kristus vstal v jeho srdci.

„Skutečný vesmír je černý jako uhel.“ Lou Ťi zvolna mávl rukou, jako by si chtěl pohladit sametovou noc. „Vesmír je temný les. A každá civilizace je ozbrojený lovec, který se krade podrostem tiše jako stín, opatrně odhrnuje větve před sebou a našlapuje jako kočka. Bojí se i hlasitě nadechnout. Musí si dávat pozor, protože lovců jako on je plný les. Jakmile připadne na kohokoli jiného, ať je to také lovec, anděl nebo démon, novorozenec nebo stařec nad hrobem, víla nebo polobůh, má jedinou možnost — vystřelit a zabít. V temném lese je člověk člověku vlkem. Každá civilizace žije v neustálé hrůze z toho, že na sebe upozorní a bude promptně vyhubena. Tak vypadá obrázek kosmické sociologie. Tak zní vysvětlení Fermiho paradoxu.“

Expedice měla podle propočtu Admirality trvat až tři roky. K zajištění osvětlení pod šedou arktickou oblohou se objednaly svíce z 1 225 kilogramů velrybího či řepkového oleje spolu se stovkami Argandových a petrolejových lamp s knotem a skleněnými komínky. Aby nasytil osmašedesát mužu, kteří nebudou mít příležitost doplnit cestou zásoby, vezl Erebus 8 300 kilogramů sucharů, 31 700 kilogramů mouky, 280 kilogramů pemikanu (sušené maso s tukem), 7 446 kilogramů hovězího v tříapulkilových kusech a 7 400 kilogramů vepřového v dvoukilových kusech naložených v soudcích v slaném nálevu, 5 410 kilogramů cukru, 2 187 kilogramů čokolády a 6 205 litru koncentrované polévky (zeleninové nebo omáčky).