„Když jsem se poprvé začal blížit víře v Boha a dokonce i nějakou dobu poté, co mi tato víra byla darována, stal se pro mne kamenem úrazu požadavek tak naléhavě vznášený všemi věřícími, totiž že máme ‚chválit‘ Boha, a ještě více názor, že Bůh sám se dožaduje chvály. Všichni pohrdáme člověkem, který chce být neustále ujišťován o své ctnosti, inteligenci nebo sympatičnosti, a ještě více opovrhujeme davem lidí, kteří obklopují každého diktátora, každého milionáře i každou hvězdu a tomuto požadavku vyhovují. A tak se v mé mysli začal hrozivě rýsovat obraz Boha a jeho ctitelů, obraz zároveň absurdní a strašný (…)