Je v Česku ještě prostor pro novou politickou stranu?

Nikdo nevěří politikům. A to už od dob rané demokracie. Řekl bych, že počátky přímo chronického skepticismu bychom mohli hledat někde okolo Sarajevského atentátu (1997) nebo Opoziční smlouvy (1998-2002). Možná bychom ho dohledali i dříve, ale to ještě byli někteří lidé plni entusiasmu a dobré víry, že vše se v dobré obrátí. Obrátilo. Jednou vládla ODS, pak ČSSD. Většinou za nimi vlála KDU-ČSL a ostatní strany se pak přilepily na ty velké a žily buď v symbióze, nebo jako parazité. Politici odcházeli a přicházeli, ale většinou se drželi a drží svých křesel tak silně, že se ještě nenašla tak velká síla, která by je odlepila.

Protože voliči nejsou hloupí (samozřejmě narážím na Miloše Zemana a jeho slavný citát psychiatra Höschla „Třetina obyvatel této země je slabá duchem. Každý sedmý občan je debilní nebo dementní nebo alkoholik“), dokáže je to pořádně naštvat. A tak se naštvali a zvolili si strany protestní, které stejně jako oni ukázaly na politiky a zplna hrdla řvaly – RVOU SE JEN O KORYTA! A TO MY DĚLAT NEBUDEME. MY BUDEME MAKAT VE PROSPĚCH LIDÍ A NÁRODA! Je jedno, jestli to opravdu dělají. Přes ten řev to stejně není poznat. Tak vyhrávají

Konec tradičních stran

A tak postupně dávali voliči tradičních stran najevo, že takhle to dál nepůjde. Už to, že byla zvolena strana Věci Veřejné, měl být zdvižený prst tak velký, že jej neměl přehlédnout nikdo. Natož strany jako ODS, ČSSD či KDU-ČSL. Jenže boje o moc pokračovaly až do posledních parlamentních voleb, kdy většina stran spáchala politickou sebevraždu.

Tu nejspektakulárnější v dějinách české politiky ukázali lídři České strany sociálně demokratické. Ostentativně se posekali navzájem, ochotně podkopli jeden druhému nohy, a když na ně někdo zaútočil zvenčí, bylo jim ukázáno stařeckou hůlkou, kam mají jít. Hloupé gesto, které na okamžik udělalo z poražených hrdiny, ale nakonec se přece jen ukázalo, že ta hůlka je opravdu poslala do hrobu neznámého vojína. Ještě se rakev nezavřela a už se zase bojuje o staro-nové vedení a o to, kdo překotněji tomu staříkovi políbí hůlku a kdo dá pac vládnoucí trojkoalici ochránců národa. Prostě o to, koho jméno bude napsáno na hrobě jako poslední.

Ačkoli ODS ukázala, že opět vstává z popela po předchozích samovzníceních, přece jen akvizice v podobě Václava Klause ml. se neukázala být jako nejlepší variantou. Stejně jako otec se i mladší Klaus staví proti každému, kdo nesouhlasí s jeho světonázory. A to veřejně, hlasitě a ostře. Slušný lídr Petr Fiala je vidět jen z povzdálí jako hodný žáček ze třetí lavice, který se hlásí o slovo. Ano, podařilo se mu na sněmu odstavit VK tak, že nezískal žádnou funkci ve straně, ale zato v parlamentu má Klaus funkcí dost a slyšet je také nejvíc. Z ODS se stal dvojhlavý drak, kde jednu tichou a přemýšlivou hlavu vede Fiala a druhou hádavou a naštvanou Klaus. A ty dvě hlavy se navzájem koušou, když se nikdo nedívá.

O lidovecké sebevraždě asi ani není třeba hovořit. Spousta lidí poznala, že tahle strana se skamarádí s každým. Panu Bělobrádkovi, který má charisma hodného, milého, ale i nekompromisního stratéga strany, se podařilo vypustit mezi lidi názor, že to je přece v pořádku. Vždyť jako středová strana vytváří most mezi lidmi a stranami, že vždy nechávala vzniknout vládě, aby mohla pracovat ve prospěch lidu. Jenže po mostech se šlape a to viděly i matky samoživitelky hledající chlapa nebo rodiny, kterým chcíp pes.

TOP09 zuřivě mává nad hlavou praporem s punkovým králem Karlem. Ale to už zajímá málokoho, a když tu konkurence čtyři roky jede kampaň, že za to může Kalúsek, tak stokrát omletá lež se stává pravdou a na každém šprochu pravdy trochu. Přesto Kalousek vytrval, bojoval. Tak se stal synonymem pro vraha, podvodníka, znásilňovače, zloděje, podfukáře… A s tím se volby nevyhrávají. Naopak.

Nenápadný, ale zato velmi účinný boj za demokracii ukázali Zelení. Vyslali do boje sebevražedné komando o síle jednoho muže – předsedy Matěje Stropnického. Stropnický obklíčil své voliče, překvapil je rázným shozením pověstného knírku a hlavně následným vbodnutím meče mezi svá žebra levou rukou.

Mají strany zanikat?

Otázkou je, zda mají nové strany vznikat? V zájmu zákona zachování hmoty a energie se zároveň musíme i ptát, jestli mají ty staré zanikat? Výše popsané ukazuje, že mnohé strany už si vykopaly hrob, našly hrobníka i kapelu a teď už se jen loučí se svými nejbližšími. V mnohých tradičních stranách se po volbách vzedmula vlna solidarity a přibývá přihlášek nových členů. V éteru zaznívají slova o vstoupení lidí do těchto stran a snahu o jejich reformaci. Někdy to ale připomíná sjezd příbuzných na pohřbu, kteří zesnulého sice třicet let neviděli, ale na tu poslední cestu si zaplakat přijeli.

Strany zaniknout mohou. Proč by ne? Stran už zaniklo. Jen vzpomeňte na Unii svobody, Občanskou demokratickou alianci (máme to marketingové vzkříšení vůbec brát vážně?), Věci Veřejné… Ať klidně vplynou do historických knih nebo ať se roztáhnout po republice v rámci obecních zastupitelstev. Strany zanikat mají. Strany, ve které lidé nemají důvěru. Jsou na tom podobně, jako ti politici, kteří sedí na své poslanecké židli už pátý mandát. Jen přijít na to, jak se k té židli přilepili.

Mohou tedy strany vznikat? A kde?

Hledat prostor pro novou stranu není tak složité. Stačí se podívat na politický kompas, jak ho vnímají občané. Na ose X se posunují strany v rámci doprava či doleva, na ose y ukazují svou liberálnost resp. konzervativnost. Graf jsem si vypůjčil ze stránek iDnes, tedy z jejich „Otevřených dat“ z roku 2016.  (https://zpravy.idnes.cz/politicky-kompas-prvni-zjisteni-d43-/domaci.aspx?c=A160911_141109_domaci_jw)

Všimněte si, kam se zařadily nové strany, jako je ANO, dříve ještě Úsvit nebo Piráti. A všimněte si, kde leží těžiště po volbách třech nejsilnějších stran – když jsme na kompasu, tak řekněme někde na severovýchodu. Kde je naopak největší díra? Ano, správně. Přesně na opačném konci. Liberálních demokratů tu máme, že můžeme přehazovat vidlemi, ale ty, kteří myslí sociálně, je stále méně. Z té tradiční bašty sociálního cítění ČSSD utekla skoro čtvrtina voličů k ANO (viz http://showme.median.cz/volby-2017/) a 9 % raději nešlo volit. Východ a jihozápad tak zeje prázdnotou.

A i tohle je důvod dalších voleb – voleb prezidentských. Lidé, kteří bydlí na vesnicích, malých městech a tam kde, se tře bída s nouzí, nemají pocit, že by jim někdo pomáhal. Nemají pocit, že by rozhádaná dvojhlavá saň v podobě ODS, chemický Kalousek nebo právě uprostřed krvavé bratrovražedné řeže nachytaná ČSSD by jim pomohla. A tak volí toho, koho znají. Toho, kdo byl poslední, kdo na ně myslel. Toho, kdo na ně nezapomíná, protože varuje před uprchlíky, kteří by jim mohli vzít i tu jejich mizerně placenou práci nebo z té mizerné výplaty ukrojit ještě stokorunu, jen aby mohli žít v uprchlických táborech jako princové pouště.

Místo pro strany tady je. Minimálně pro jednu, která skutečně začne myslet na lidi a bude prosazovat sociální stát. Pro tu určitě. Nebo teď hned vezměte přihlášku do ČSSD a jako členové kopněte všechny ty pučisty, přisluhovače a politické slalomáře do míst, kam slunce nesvítí. Pak ten kompas, který teď kulhá na osičce, bude vyvážený a i ta liberální demokracie bude mnohem lépe fungovat.