Denník N

Bratři Slováci, závidím vám

Jmenuji se Čech a jsem hrdý na to, že jsem Čech i národností. Jenže v poslední době začínám pošilhávat po Slovensku. Je spousta věcí, které Vám závidím.

Je mi jasné, že tahle závist pramení z ne úplné znalosti vašich poměrů, ale přece jen si občas povzdechnu, že tohle přece bych chtěl taky, nebo naopak, že to, co se tady u nás děje, přece nemůže být pravda. Naše země, země Česká, domov můj teď má tolik problémů, že z toho hlava bolí a bojím se, aby nás nebolela za chvíli i huba, až si ji pořádně rozbijeme.

 

Bratři Slováci, závidím vám:

Vašeho prezidenta. Možná Andrej Kiska není ten nejlepší prezident pro všechny, ale proti tomu našemu je to neskutečný lék na demokracii a společnost. Náš prezident před volbami za peníze státu obrážel kraje a dělal tady (ne)kampaň tím, že se nechal vysadit na pódium, položit tři jednovětné otázky a pak na ně pět minut odpovídat tím, že urazil novináře, protivníky, předchozí vlády, budoucí vlády a pak se mohutně pochválil. Vše završil nějakým vtipným bonmotem. Miloš Zeman jede do Číny se učit stabilizaci společnosti, do Ruska se přesvědčit, že na Ukrajině nejsou ruští vojáci, v OSN zhodnotí, že Krym je vlastně už ruský, tak ať to všichni vezmou na vědomí, s Putinem žertuje, že novináři by se měli vystřílet a… A to stačí.

Euro. Nebáli jste se a šli do toho. Přineslo to problémy, ale hlavně výhody. A dneska jste už před námi co do ekonomiky. Kdo by to byl v době rozdělení řekl, co?

Proevropské směřování. Jasné určení směru směrem na západ. My bohužel už teď jedeme v protisměru. To je vidět třeba i v tom, že i co do demokracie jste na tom lépe.

Lidi. Slovensko je plné zajímavých lidí, které závidím. Od Fedora Gála (i když ten je asi Váš, stejně jako náš, co? J ), přes zmíněného prezidenta, novináře, kteří se nebojí a jsou profesionálové a založili DenníkN (ne, nechci takhle okatě nadbíhat, ale skutečně to je super věc. V Čechách tak nějak paběrkujeme), Štefana Hríba, aktivisty z Progresivného Slovenska, některé politiky a samozřejmě všechny ty lidi, kteří jsou tak úžasně laskaví a milí.

 

Bratři Slováci, čeho se u nás bojím:

Hlouposti lidí. U nás se stává nevzdělanost cností, vzdělaní lidé jsou dehonestováni, novináři jsou označováni za zrádce a korupčníky a lidská hloupost a malost slaví úspěch. O tom jsem psal v jiném blogu, který se jmenoval velmi expresivně: Smrt elitám! Dělnická třída zase volá po vládě lidu.

Nárůstu extremismu a nenávisti. Představitelé vlády pronášejí věci, jako že koncentrační tábory nebyly. Lidé jim na to přikyvují a narůstá rasových projevů. Fotografie třídy základní školy z Ústí nad Labem obletěla internet. Úplně obyčejní občané ČR navrhovali vzhledem k počtu arabských a romských dětí hodit do školy granát, poslat je do pl… Ani přepisovat se mi to nechce. Ocenění za nejlepší kapelu si odnesla profašistická skupina Ortel. Redaktor České televize dostává vzkazy, že by se měly koncentráky znova otevřít.

Politiků. Na Hradě sedí prezident, který byl už tolikrát usvědčen ze lži (dokonce i soudně), že se nechce věřit, že ho ještě někdo mohl vůbec volit. A volil. Většina. Předsedou (ne)jmenované vlády je Slovák (tohle Vám tedy neodpustím), který tu rozkradl půlku státu, je vyšetřovaný za podvody, býval členem STB… Spojuje se dohromady s komunisty a extremisty, kteří mohutně volají téměř rasistická hesla proti imigrantům a přitom je vede polojaponec.

Odchodu z EU. Už spoustu let politici svou neschopnost shazují na EU. Nějaký zákon je špatně? Může za to EU. Někde něco nefunguje? Může za to EU. Bohužel to z drtivé většiny není pravda, ale tyhle mediální hrátky zanechaly hlubokou rýhu. Teď největší debaty se tu vedou o zákonu o referendu, které by mohlo rozhodovat i o vystoupení ČR z EU. A tady se bojím té hlouposti lidí, politiků, závisti, nenávisti… Stačí lusknout prsty a budeme venku a pod plnými plachtami poplujeme vstříc Rusku.

Nárůstu byrokracie. Stále víc a víc se tu množí zákony a nařízení, ve kterých se nevyznají ani odborníci. Kupříkladu jeden veledůležitý zákon – Nový občanský zákoník. Když ho přijali, chyběly prováděcí předpisy. Byla v tom hromada hloupostí, nepřesností, nejasností. A tak se zákon upravuje, opravuje, předělává a stále se říká „musí se to nějak zajet a až se to bude víc používat, uvidí se, jak se to vlastně má vykládat“. Úředník je tu pán. Vojáků v ČR je o třetinu víc, než úředníků na berních úřadech! Dejme jim všem do ruky pravítko a naše armáda téměř dvojnásobí početní stavy!

Cesty bez cíle. Pořád tu debatujeme, politikaříme, hádáme se, ale vizi na více než pět let nemáme. A po nás potopa.

 

Prostě vám pár věcí závidím. Asi to tam nemáte takové, jak si to představuju. I vy jste si prošli cestou neskutečně politicky těžkou (Mečiara nebo Kotlebu vám opravdu nezávidím), vy také máte problémy s nárůstem nacionalistických hnutí. I vy máte politiky, kteří by potřebovali k přemýšlení o svých chybách pár let za mřížemi. Ale stále vám závidím. Já vím, o Slovensku mám jen kusé informace, ale… Alespoň toho prezidenta byste nám mohli dát. My vám za to vrátíme premiéra! Prosím.

Teraz najčítanejšie

Jan Čech

Byla to krabice od cukru a v ní klobouček se sojčím pérkem, vytržený list z notesu a na něm královou rukou: Honzíku, ejchuchú! Tvůj táta. Nasadil si klobouček a zavřel oči. Najednou viděl tátu, jako by před ním stál, ucítil krém na boty, jako by teď někde boty lidem čistil, slyšel jasně pataputu svého prvního mopedu. Otevřel oči a vyšel ze zámku. Co toho viděl najednou! Sedmikráska, chrpa a heleho! brabenec. To je věcí, to je věcí! To je krásy, podivností, záhad, dokonalostí, všechno má smysl, rytmus a hrdost skromnosti. Ejchuchú! (Jan Werich, Fimfárum)