Je mi to líto, Slovensko
Slovensko, Slováci, lidé, rodino a kamarádi Jána Kuciaka. Je mi strašně líto, co se stalo.
Stále myslím na to, že i když jsme dva národy, pořád máme k sobě blízko. Blíž, než ke komukoliv jinému. A je to znát na spoustě věcí. Na tom, že když hraje hokej Slovensko s kýmkoli jiným než Českem, fandíme vám (snad je to i obráceně). Poznávám to v tom, že když vy řeknete vtip, my se zasmějeme. A vidím to v tom, že když u Vás se stane taková tragédie, jako vražda novináře Jána Kuciaka, nás to zasáhne stejně těžce. Slovensko a Česko jsou spojené nádoby a i když jsme dva státy, naše dějiny nás spojily tak, že osud jednoho státu je osudem i druhého.
Jen se podívejte na tento případ. V obou zemích se bojuje za pravdu, za svobodu slova a svobodná média. Na Slovensku se odvolávají ředitelé veřejnoprávních médií, v Čechách se krátí peníze a mluví se o znárodnění. U vás se vykřesává jiskřička, že únos syna slovenského prezidenta nevyšumí jako bublinky v šampaňském, u nás propuštěný nájemný vrah připouští, že za pět let bude kandidovat na prezidenta. A ten současný český prezident vtipkuje, že novináře je třeba likvidovat a dostává darem vtipné samopaly na provedení svého apelu, a zatím na Slovensku zabili Jána Kuciaka a jeho přítelkyni. Vidíte to také? Je to jak pascalův zákon v mezinárodním měřítku.
Proto tu virtuálně silně tisknu ruce a snad silněji to ucítíte tam na Slovensku. Držte se. Bojujte. Hledejte pravdu a svobodu i dál.
Je mi to líto. Tak strašně líto.
Jan Čech
