Pro a proti Zdeňka Ondráčka alias Mlátičky

Nic ale není černobílé. I tohoto pána je třeba se zastat, protože:

Plusy pana Ondáčka

Je to profesionál. Zdeněk Ondráček byl u bezpečnostních předlistopadových sborů, ale pokračoval i po revoluci. Zvyšoval si odbornost, u policie postupoval vzhůru nikoli po funkcích, ale po služebním postupu. Byl například vyšetřovatelem Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, kde například vedl mimo jiné kauzu Opencard.

Zdeněk Ondráček má dva doktoráty a stupeň prověrky na utajení přísně tajné.

V minulých letech už byl členem parlamentní komise pro dohled nad tajnými službami.

Mezi nabízenými kandidáty to je tedy opravdu odborník na tuto práci. Zatímco Piráti vyslali nekonečného studenta Mikuláše Ferjenčíka (už od roku 2011 studuje na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy obor Základy humanitní vzdělanost), ODS vyslala do boje učitelku Zuzanu Majerovou Zahradníkovou.

Mínusy pana Ondráčka

To, že chce být policistou, dával pan Ondráček najevo už před revolucí a do služebního poměru člena SNB byl přijat v září 1988. Jako ideový agitátor čety byl vybrán, aby řekl několik vět ČST ohledně údajného vyzbrojování demonstrantů během Palachova týdne a následně také v časopise Mladý svět obhajoval zásah na Národní třídě. V tomto rozhovoru se přiznal že „Pokud jsem ohrožen, mohu podle zákona použít obušek. Je-li dav agresivní, velí se Za použití obušků vpřed, ale vůči ženám se obušky nepoužívají. Celkem jsem jej proti ženě použil dvakrát, to když jsem byl ohrožen.“ Jak? „Ta dívka na mě plivla a dala mi facku. Podle zákona jsem obušku mohl použít. To ale nebylo sedmnáctého.“

Zajímavý je také odstavec o tom, co bylo důvodem studentské revolty: „Myslím si, že dělnická mládež, která je na učilištích, chodí přece jen občas do práce a práce je lék na lidi. Když bude někdo dělat a bude mít náročnou práci, zeptejte se každého dělníka, oddělá si svých osm hodin a řekne si: Mám toho dost. Nemusím nikde vyřvávat, je pro mě důležité, abych měl práci, zázemí. Tihle študenti se vlastně učej, ale tady v Praze není sportovní vyžití, po škole nemaj co dělat.“

Největší problém pana Ondráčka ale vidím v jeho ideovém zakotvení v Komunistické straně. Z ní vystoupil jen na dobu, kdy studoval policejní školu a kdy nebylo možné z rozkazu se jakkoli politicky angažovat. Posléze opět do KSČM vstoupil a zcela jednoznačně dává najevo svůj kladný postoj k těmto ideálům.

Jako poslanec si například odjel do Donbasu, kde v tamní televizi s ruskými vojáky utvrzoval v tom, že v tomto kraji se vlastně nevede válka. Zavítal na oslavy osvobození do Ruska, kde se fotil se specilními jednotkami.

Nikdy se neomluvil za to, co během Palachova týdne udělal. Nikdy ani slovem neřekl, že je mu to líto a že něco takového do normální společnosti nepatří. Ani slovo. „Že jsem pracoval u SNB, mi líto není. V profesním životě bych žádné věci neměnil. Já se domnívám, že jsem nikdy neporušil zákony této země.“

Ta největší negativa se ale paradoxně netýkají jeho samotného.

Demokracie, jak ji vybojovali lidé právě na Národní třídě, je dnes po částech rozebírána. Věci dříve nemožné a vlastně i neuvěřitelné, se stávají skutečností.

Předseda výboru pro bezpečnost je Radek Koten, který jednoznačně sdílí proruské zprávy, sdílí neověřené zprávy až vysloveně fake news, včetně toho, že mikrovlnky jsou vlastně zbraně západních tajných složek.

Předseda výboru pro kontrolu Generální inspekce Bezpečnostních sborů je pan Ondráček. Ředitel GIBS je dnes napadán a démonizován předsedou vlády ČR v demisi, který ho chce vyhodit na základě dosud nejasných podezření, která ovšem skrývá za prohlášení, že jde o „tajné složky“. A když už se chce pana Murína zbavit, tak z pozice předsedy vlády pošle na GIBS finanční kontrolu. Že to nesmí dělat? To je jedno.

Vláda bez důvěry vyhazuje lidi, kam se podívá. Za podezření, vágní nařčení. Ale že pak Okamura zlehčuje (a to je slabé slovo) holocaust a utrpení lidí v pracovním táboře v Letech, to je mu jedno. Ostatně sám je vyšetřovaný policií za podvody… Na stolci ho drží náš prezident. Lhář, člověk, který jede do Číny se učit stabilizaci společnosti, do Ruska se přesvědčit, že na Ukrajině nejsou ruští vojáci, v OSN zhodnotí, že Krym je vlastně už ruský, tak ať to všichni vezmou na vědomí, s Putinem žertuje, že novináři by se měli vystřílet. Ale to se už opakuju.

Když se na celý problém budeme dívat z tohoto pohledu, pak by toto místo pan Ondráček opravdu neměl mít. Neměl. Nikdy. Jinak se vrátíme tam, kde jsme už byli. Do doby, kdy Zdeněk Ondráček byl jen mladým nadšeným ideovým agitátorem skupiny mladíků ve Sboru národní bezpečnosti, kterému řekli, že nikdo nesmí projít.