Denník N

Poroctví: vidím volby veliké…

Proroctví
Proroctví

Dříve věštila kněžna Libuše. Dnes si zavěštím sám. Moje věštba se ale neopírá o vidiny v transu, ale o realitu. Takže: VIDÍM VOLBY VELIKÉ, KE KTERÝM PAN BABIŠ ZÁMĚRNĚ SMĚŘUJE.

Důvodů je samozřejmě víc. Těch indicií tu na nás pomrkává několik desítek. Pojďme je dát do několika úhledných balíčků:

 

1) Hledání koaličního partnera. To, co se tady teď děje, je jen takové oťukávání a hra na babu. Babiš ví, že postupně za ním přilezou ti hlavní – od Komunistů, kteří to udělali veřejně, přes Okamuru vděčně zaraženého v rektu až po ČSSD, kteří oficiálně oznámili, že Sobotka je zapomenut, tak proč to manželství nezkusit znova. A proč Babiš hledá partnera? On ho teď potřebuje jen na prohlasování několika věcí. Po volbách ho chce pěkně povodit na řetízku jako skutečného koaličního partnera. A takové seznamování je docela dobré.

2) Všem ukazuje, jakou má už dnes sílu. Okamuru podrží. Ale jen aby to bylo jen tak-tak. STAN sežene 80 hlasů k jeho odvolání, ale ejhle. Dost z nich odpadlo už při potřebě zařazení bodu na program hlasování. Jak je to možné? Prostě zdvižený prst „Tomio, stačilo tohle tlačítko stisknout a byl jsi jen součástí historie!“ Stejně tak je to i s Ondráčkem a dalšími.

3) Rychlé změny všude, kde se dá. Sekání hlav na všech stranách zcela jednoznačně ukazuje na to, že omezuje moc ČSSD a aplikuje svoje prodloužené ruce. Moc se hodí. Moc, která ví všechno. Moc, která se podrží navzájem, kdyby šlo do tuhého. Moc, která zamete nejen před čapím prahem.

4) „Důchodcům čtyři stovky, vždyť Vám je všichni slibovali a až já vám přidal.“ Jak neskutečně průhledné podplácení důchodců, aby mu dali zase hlas. Jako ministr financí nemohl najít ani korunu na cokoliv. Teď najednou vytáhne 14 miliard. Kde? Zruinuje konto Fondu národního majetku, tedy polštář na reorganizaci důchodového systému, o kterém sám snil, když zrovna spal a nemakal. Jenže tohle není reorganizace. A prachy už taky nebudou.

5) Sníží daně. Všem! A jako třešničku na dortu zruší superhrubou mzdu. Další fantastický populistický čin. Opět zcela nesystémově dělá to, co tolik kdysi kritizoval. Nemění celkový systém, ale podplácí. A kdyby to náhodou nestihl s dodáním těch několika stovek, tak je tu alespoň ta vějička v podobě superhrubé mzdy, o které stejně nikdo nic neví, ale na kterou lze snadno plivnout.

6) Pořádá výjezdy za svými voliči. Kam přijede, slibuje, maká. Ať se stane v Praze cokoliv (a on tam není), může za to vlastně pravice a hlavně démon Kalousek. Třeba ten Ondráček. Že ho vysadilo do křesla Ano, nemůže být pochyb. Ale proč? A proč až na druhý pokus, když s Ano měli komunisti sílu klidně i na ten první? Představte si takovou imaginární situaci.

V Ano se dohodnou, že Ondráček do křesla půjde, ale jen s těsnou většinou, aby se to dalo svalit i na někoho jiného. Volba je tajná. A tak nejdřív pár lidí z Ano vhodí pro Ondráčka lístek, a když je vše spočítáno a vyhlášeno, je jasné, že je třeba přidat například pět lidí. A hurá. Babiš může vypálit do světa, že za to může pravice, protože nebyla ve sněmovně. A druhá střela – Babiš Ondráčka nechce, navrhne odvolání! Jura Jánošík hadr. Lidé sedící u televize Prima, Nova a Barrandov se dozví jen to, že Mlátička Ondráček = zvolen = Babiš s tím nesouhlasí a pokusí se ho odvolat. A další politické bod jsou tu.

7) Andrej Babiš nemá takovou moc, aby mohl dělat OPRAVDU VŠECHNO, aniž by mu někdo nekoukal pod prsty. K tomu potřebuje OPRAVDOVOU MOC. A moc znamená ještě větší procento ve volbách. Ne třicet procent, ale čtyřicet až padesát. A díky předešlým bodům se mu zvyšují preference. Ještě dvě-tři akce podpořené lemury, návštěvou důchoďáku a třeba slibem stavby školy pro tělesné postižené (to se bude Márovi moc hodit) a má to v kapse.

——-

A je červen a Andrej Babiš oznamuje, že ho nikdo nemá rád, že se ho všichni snaží jen podvést a takhle se nedá vládnout, i když měl ohromnou snahu. Vláda podá demisi a vyhlásí se volby. Přes prázdniny se zázračně najdou papíry o tom, že Čapí hnízdo bylo vlastně čisté jak český křišťál. Babiš nakoupí velké nafukovací tobogány na Lipno, kam přijede si odpočinout od toho ruchu sněmovny dělat (ne)kampaň. Nikdo proti němu protestovat nebude (ani v Praze ne), protože jsou prázdniny. A na podzim tu máme volby, kde se spojí volby sněmovní s obecními a pan Babiš už není trestně stíhanou osobou, je premiérem s nadpoloviční většinou (třeba s jedním malým partnerem, kterému hodí kost) a cesta k světlým zítřkům je vydlážděna.

Tak co? Jak se vám tahle líbila? Myslíte si, že je nereálná? Co Andreji, mám alespoň trochu pravdu?

Teraz najčítanejšie

Jan Čech

Byla to krabice od cukru a v ní klobouček se sojčím pérkem, vytržený list z notesu a na něm královou rukou: Honzíku, ejchuchú! Tvůj táta. Nasadil si klobouček a zavřel oči. Najednou viděl tátu, jako by před ním stál, ucítil krém na boty, jako by teď někde boty lidem čistil, slyšel jasně pataputu svého prvního mopedu. Otevřel oči a vyšel ze zámku. Co toho viděl najednou! Sedmikráska, chrpa a heleho! brabenec. To je věcí, to je věcí! To je krásy, podivností, záhad, dokonalostí, všechno má smysl, rytmus a hrdost skromnosti. Ejchuchú! (Jan Werich, Fimfárum)