Denník N

Sláva sovětským osvoboditelům

Připomínáme si výročí konce 2. světové války. Naší republiku osvobodili vojáci USA, Sovětského svazu, Rumunska, Polska, Belgie a československého odboje. Všem těm patří čest a sláva a hlavně náš nehynoucí dík. Jenže všechno má své meze.

V tyto dny se stalo několik věcí. Lidé si připomínali všechny ty, kteří za nás bojovali, kteří vyhráli i padli. Připomněli si statisíce těch, kteří leží na hřbitovech Česka a Slovenska.

Taky se ale staly věci, které by se asi stát neměly. Českou republikou projeli Noční vlci – motorkářský gang sponzorovaný Kremlem, veřejně podporující Vladimira Putina a jeho režim, oslavující obsazení Krymu, válku na Ukrajině… A ty přišla přivítat skupina příznivců z řad rusky i česky hovořících lidí a mezi nimi i pak Jaroslav Foldyna, místopředseda ČSSD, tedy strany, která se právě s ANO domluvila na vládní koalici. Právě Foldyna měl poněkud emotivní výstup s jedním z demonstrantů, který nakonec komentoval „nebouchli jsme do sebe hlavami, jen jsme do sebe ťukli, chtěl jsem mu dát jazyk, protože jsem si myslel, že je gay.“

Tohle prostě nemůže

To je náš poslanec a místopředseda ČSSD Jaroslav Foldyna (zdroj: FB Jaroslav Foldyna)

Na Facebooku jsem se dostal do diskuse s lidmi, kteří obhajují Jaroslava Foldynu, protože jel prostě jen uctít památku padlých. Byla to jeho soukromá akce a může si dělat, co chce. Podle mě ale nemůže. Pan Foldyna je zároveň představitel vládní strany, její zástupce, místopředseda a jako takový nemůže dělat všechno, co se mu zlíbí. On totiž reprezentuje tuhle zemi.

Zvláště se nemůže jít bratříčkovat se skupinou motorkářů, která je neziskovkou (a vida, jaký lapsus s vyjádřením pana Foldyny, že řvali jen nemakačenkové přisátí na neziskovky) podporovanou miliony rublů přímo Kremlem. Nemůže se bratříčkovat s lidmi, které vede člověk, jenž je na seznamu lidí pod sankcí. Nebude se bratříčkovat s lidmi, kteří souhlasí s anexí Krymu a obsazením Ukrajiny. (Mimochodem víte, že mezi Nočními vlky je registrováno i několik ruských vojáků, kteří byli na „dovolené“ na Ukrajině?). Určitě by se neměl kamarádíčkovat s Nočními vlky, kteří jsou označování za militantní ultraortodoxní spolek. (něco o nich: https://en.wikipedia.org/wiki/Night_Wolves)

Určitě by si představitel české politické scény neměl na prsa připnout svatojiřskou stuhu, která je sice jakousi připomínkou ruského vítězství, ale také zprofanovaným symbolem anexe na Krym a na Ukrajinu.  (více o ní třeba zde: https://zpravy.idnes.cz/na-ukrajine…/zahranicni.aspx…)

Dost bizarní je i vyjádření ve videu boxera Foldyny po tréninku, když se doslechl, že jeho nadřízení, předseda ČSSD, po něm bude chtít omluvu. „Za co bych se měl omlouvat, že jsem vlastenec?“

Pelmeně na ambasádě

Pirátská poslankyně Balcarová a místopředseda Pirátů Peksa (zdroj: FB Dana Balcarová)

Ale abychom postoupili o kousek a jeden den dál. Dne 9.5. se konala na ruské ambasádě recepce na oslavu Dne vítězství. Šel na ní náš pan prezident, který zde měl projev v ruštině, také zástupci komunistů, SPD… a také Pirátů. Dana Balcarová, které si jinak velmi vážím za její práci, kterou odvedla v zastupitelstvu na Praze 9, ale na facebook dala jednu fotografii. Té se ani věřit nechtělo. S místopředsedou strany Pirátů Mikulášem Peksou nad talířem s jídlem a k tomu komentář: „Pelmenē… ruská ambasada. Slavíme den vítĕství nad nacismem.

Nevinné. Jednoduché. Jenže to, že tam jde náš prezident, který už nepokrytě hraje v ruském dresu, se dá pochopit. Ale Piráti? Sám pan Mikuláš Peksa, který před několika měsíci podepsal a vypustil vyjádření, že Piráti stojí na straně pravdy a nesouhlasí s politikou Vladimira Putina, Ruska, se zabíjením agentů Novičokem, s obsazováním Krymu a Ukrajiny…

A navíc to začali omlouvat tím, že Rusy nemůžou ignorovat a že musí s nimi komunikovat. A taky že šlo (jak jinak) o oslavu dne vítězství.

Jistě. Válka byla strašná a Sovětský svaz a jeho vojáci byli ti, kteří nás osvobodili za nemalé oběti. Prokazovat čest a úctu jim musíme. Ovšem lze to udělat i jinak. Pan Peksa i paní Balcarová si mohli vybrat některé ze stovek pietních míst a položit tam květiny k památníku. A klidně si tam udělat selfíčko a dát to na FB. Nikdo by ani slovem neprotestoval.

Ale usmívat se na ambasádě plné agentů FSB není zrovna národní zájem. Ze své pozice by s nimi mohli vzpomínat, ne však mít merendu na ambasádě nad hromadu pelmení.

K tomu pan Peksa v rozhovoru pro DVTV přiznal, že vlastně s nikým nejednal. Prostě to byla žranice. Tak doufejme, že až se s někým z ruské ambasády setká, že se nezakucká nějakou taštičkou plněnou masem a pěkně od plic jim řekne to, co napsal a podepsal před měsíci. A že všechno, co si řeknou, pak podle pirátských pravidel zveřejní jako setkání s lobbistou.

Teraz najčítanejšie

Jan Čech

Byla to krabice od cukru a v ní klobouček se sojčím pérkem, vytržený list z notesu a na něm královou rukou: Honzíku, ejchuchú! Tvůj táta. Nasadil si klobouček a zavřel oči. Najednou viděl tátu, jako by před ním stál, ucítil krém na boty, jako by teď někde boty lidem čistil, slyšel jasně pataputu svého prvního mopedu. Otevřel oči a vyšel ze zámku. Co toho viděl najednou! Sedmikráska, chrpa a heleho! brabenec. To je věcí, to je věcí! To je krásy, podivností, záhad, dokonalostí, všechno má smysl, rytmus a hrdost skromnosti. Ejchuchú! (Jan Werich, Fimfárum)