Vúbec ňikedi ňigde nebių, no ze šeckích najvíc ví,
kebi račik čučaų, možná sa od druhích ňeco dozví …
„Čovječe, on vúbec ňikedi ňigde nebių, ňikedi ňigde!, no ze šeckích ví najvíc,
lepší povidané, on si enem mislí, že najvíc ze šeckích akorád prítomních ví,
já to vím podlá teho, jaké šalamúnské reči furt vede, o čem často mųuví,
šak tak to už v živoce chodzí, že najchitrejší je dicki ten, co enem doma bívá,
co akorád tak ve vlastňím domje či na dvori čučí a vúbec ňigde nechodzívá,
jak zaisce víš, že tá ohromňe stará pravda furt pųací a určiťe aj bude pųacit:
´Čím vícej a vícej víš, tím vícej a vícej si uvjedomuješ, že až tak moc teho nevíš …´,
no on má snad furt prevelice silní pocit, že sa od ňeho bárco múdré dovíš …“
A v tem sem si spomjeų na zajímavú mišlenku, kerú už dost dávno sem čítaų,
v jednej víbornej knižce stáųo, že ´ňegdo až takím pozorním poslucháčem bių,
že druhí mjeli dojem, že sa od ňeho kadeco dozvjedzeli´, a tak kebi enem čučaų …
Proto sem mu poradzių, abi teho, co šecko ví, z tú nevšednú mišlenkú obeznámių …
09.05.2018
Poznámka:
Jazyková korektúra: Andrea Danišová z obce Smolinské a z hudobnej skupiny RETROJS.
