„Obávám sa, že ňekerích ludzí bich asi podávių.“,
najskúr sa usmíų a potem napoųi vážňe povidaų.
„Já bi sem ňejakú rídzící funkciju mjet nemoheų.“,
neskúr večer, v šenku, jeden známí sa zamisleų.
„Proč?!“, teho šikovného čovjeka sem sa optaų,
kedže prevelikú zvjedavoscú hned sem zahoraų …
„Obávám sa, že ňekerích ludzí bich asi podávių.“,
neptaų sem sa kerích, na nové sųovo sem sa sústredzių.
„Co bis´ spravių?“, v konverzáciji sem pokračovaų
a on napoųi vážňe povidaų a pritem sa usmívaų:
„Asi bich ňekerích podávių, proto bi sem rídzit ňikedi nesceų.“
No a tak sem v šenku k dalšímu zajímavému sųovu došeų,
keré fšak neskúr v záhoráckém sųovňíku sem nenašeų … )-:
Gdo ví, lesik akorád proto né, že určení je enem pro ludzí
a tá činost dáveňá ke kuňe, k lasici patrí, teda do ríše zvírací …
„A gdo to tadi daų?! Porád bi sem ho zadáviųa!“,
údajňe né enem jedna záhoráčka tak už reagovaųa,
ked ňeco potrebné na očakávaném mísce nenašųa
a též aňi na žádném inačím to najskúr vúbec najít nemohųa …
čím sceųa vyjadrit, že bi ho najračik od zųosci zahrdúsiųa,
druhíma sųovama, že bi mu z velikú radoscú krkem zatočiųa …
A možná enem proto, že už zapomjeųa, gde to samá odųožiųa … (-:
02.06.2018
Poznámka:
Jazyková korektúra: Andrea Danišová z obce Smolinské.
