Denník N

Proč jsem volil (a nevolím) Sociální demokracii

Je to už víc než patnáct let, co jsem volil ČSSD. Proč? Protože to dávalo smysl. Od té doby jsem už jim hlas nedal a bohužel už v nejbližší době ani nedám. Proč? Protože by mi to smysl nedávalo.

I já patřím k těm, kteří byli zmateni a znechuceni českou politickou scénou. ODS se střídala s ČSSD ve vládnutí a nic se neměnilo. Ano, vládla tady politická mafie, která si rozebírala místa ve firmách, správních radách a vybírala si od nich poplatky pro své stranické kasy. Víte například, že kdysi dávno poslanci schválili zákon, že členství ve správní radě státního podniku nemůže být honorováno? Ano, skutečně takový zákon byl, ale potichu ho zase zrušili. Ale stejně nikomu nevadil. Firmy politikům ve správních radách dávaly do užívání luxusní limuzíny s neomezenou CCS kartou, stavěly domy a přípojky kanalizace „s láskou“…

Proč jsem tedy volil ČSSD? Protože pocházím se severozápadních Čech a sociální politika mi přišla bližší, než tržní ekonomika (utrhni, co můžeš). Dodnes věřím, že stát nelze řídit čistě pravostranně. Jsou lidé, kteří nemají takové štěstí jako jiní. Těch příčin je spousta. Léta jsem slýchával a slýchávám historky o továrnách v průmyslových zónách, kde vlastně neplatí nějaké pracovní předpisy. „Přijď, makej, a jestli se ti zdá dvanáctka s jednou přestávkou za minimální plat jako špatná, padej. Najdeme jiného.“ Léta jsem viděl rodiny kolem sebe, které po rozvodu žily na pokraji chudoby. Viděl jsem místa, kde ta nejlepší příležitost k podnikání bylo pasáctví. A ČSSD byla jediná, která se sociálními tématy operovala.

Parou-back

Pak přišel pan Jiří Paroubek. Ten měl pozdvihnout vlajku ČSSD opět nahoru. Jenže jeho arogance a rázné otočení kormidla „proti všem“ (a to jak politickým konkurentům, tak i obyčejným lidem) se ukázala jako smrtící. Prudký sestup preferencí a nástup dalších stran ukázal, že lidí naštvaných na dvojblok ODS/ČSSD je opravdu hodně.

Jiří Paroubek svými výpady naštval tolik politiků, že v roce 2010 nedokázal ani sestavit vládu a na jeho místo nastoupil nevýrazný politický matador Bohuslav Sobotka. V téhle době se začala studená válka v Sociální demokracii, která znamenala její nezadržitelný pád.

Rath

Pokud jste obeznámeni s historií křesťanství, jistě jste zaznamenali několik náboženských schizmat, kdy zároveň vládli dva až tři papežové. Jedno takové předcházelo Kostnickému koncilu. A právě takové schizma od roku 2010 vládne i v ČSSD. Zatímco usedl na stolec zvolený Bohuslav Sobotka, kotníky mu okopával Jiří Paroubek i vlivný poslanec a středočeský hejtman David Rath. První nakonec odešel a založil si vlastní stranu, druhý si s ambicemi na předsednictví ve straně  šel o rok později pro „víno“ v krabici, ale to se jako božím zázrakem změnilo v sedm milionů korun.

A co se změnilo v téhle době v ČSSD? Třeba to, že politika zastání lidí, principy solidární ekonomiky, na principy tlaku na zvyšování kvality sociální sféry, zcela zmizely. ČSSD se stala stranou, která bojovala o přežití, protože bojovala sama se sebou.

Zde jsem se také zamýšlel, jestli je v ČR ještě místo pro novou politickou stranu

Hašek, Škromach, Zimola a samozřejmě Zeman

A tady vstupuje na scénu mnohem silněji Miloš Zeman. Ten se vrátil z exilu své chalupy na Vysočině a v roce 2013 vyhrál poprvé prezidentské volby. Ačkoli už během kampaně neustále prohlašoval, že chce být prezidentem dolních deseti milionů lidí a chce všechny spojovat, jeho „Lánská schůzka“ s členy ČSSD (Zimola, Škromach, Hašek) ukázala něco jiného. Zde se domlouvali na sesazení Bohuslava Sobotky z čela strany, a ukázalo se, že zášť vůči své bývalé straně, která Miloše Zemana nepodpořila u minulých prezidentských voleb, je ohromná. Ohromná natolik že je ochoten rozdmýchávat stranické půtky a pak sledovat, jak se loď potápí. Jeho zdvižený prst a slova „to za mého vedení by se tohle nestalo“ hovoří za vše.

Předvolební schizma

Spojení s Andrejem Babišem a stranou ANO se stalo hřebíčkem do rakve. Sociální témata přestala existovat a začal boj o holý život. Bohuslav Sobotka byl ještě schopen uhájit posty a jakousi nezávislost na korporátním rozhodování ve prospěch Andreje Babiše, ale oficiální podpora Miloše Zemana nesměřovala k němu. Naopak. Zeman vykázal vulgárním gestem Bohuslava Sobotku z politického života a zcela nepokrytě se uzavřel mocenský pakt s panem Babišem.

ČSSD roztrhaná schizmatem ještě z dob Jiřího Paroubka se dělila dál a dál. Lidé odcházeli, na vládu nad stranou si pomýšlelo víc a víc lidí, každý z jiného křídla. A tak před volbami vznikla neuvěřitelná věc. Stranu vedl do voleb Lubomír Zaorálek, Bohuslav Sobotka sice skončil jako předseda ČSSD, ale stále byl premiér a řízením strany byl pověřen Milan Chovanec.

A v tom se vyznejte. Co bude tahle strana prosazovat? Bude bojovat za ty, kteří to potřebují? Za posledních několik let už to nedělala. Její prázdné proklamace vždy vyzněly spíš trapně a všechny sociální témata jim ukradlo a přetavilo do svého programu ANO. V téhle chvíli se ČSSD stala stranou, kterou volili jen skalní příznivci. Podle toho volby dopadly.

Povolební schizma

Jenže špatný výsledek neznamená, že se strana semkne a bude pracovat na tom, aby se vrátila na výsluní. Předsedou strany se stal pan Hamáček, jeho zástupcem Jiří Zimola, dříve téměř vyloučený ze strany za jihočeské machinace s pozemky a domečky u Lipna. Oba mají rozdílné názory na spoustu věcí a společně je na tiskové konferenci nezahlédnete. Další výraznou postavou je místopředseda strany, proputinovský motorkář a ústecký hrdina Jaroslav Foldyna. Zcela odlišnou linii vize strany má Milan Štěch, bývalý odborář a teď předseda Senátu ČR, který má ve straně také velké slovo. A to máme už čtyři lidi, kde každý z nich směřuje někam jinam. Zatímco Zimola se stále lísá k Zemanovi a vidí v něm spásu pro stranu („v jednom rozhovoru jinými slovy prakticky řekl, že kdyby ho ČSSD odprosila a on ji vzal na milost, stalo by se to nejlepší pro stranu), Foldyna rozhazuje svoje nacionalistická videa po sociálních sítích a snaží se „dávat jazyk“ demonstrantovi (o jeho úletech jsem psal zde). Hamáček se ze všech sil snaží postavit vládu s člověkem, o kterém říkal před volbami, že jeho trestní stíhání je překážkou k jakékoli spolupráci. Štěch chce být v opozici.

Našli jste někde sociální témata? Našli jste někde to, co by měla strana řešit a dávat najevo lidem? Bohužel se z ČSSD stala strana nevolitelná. Absolutně nevolitelná. Nemá témata, nemá lidi, nemá vizi, nemá budoucnost. Má jen možnost se nalepit na Andreje Babiše a doufat, že je nevyužije a nezahodí, jak to už jednou udělal.

Mimochodem. On už to zase udělal, když oficiálně se poklonil před Zemanem a řekl, že s Pavlem Pochem jako kandidátem na ministra zahraničí nesouhlasí. Byť důvody se ukázaly být jen pomluvami a jediným důvodem, proč Zeman nechce mít Pocheho na ministerstvu je, že ten se oficiálně ve volbě prezidenta postavil za jeho protikandidáta.

V neposlední řadě se znovuobjevují staří známí – Jiří Paroubek chce kandidovat za ČSSD do senátu, Hašek i Škromach se stávají „poradci“ ministrů…

A já, ačkoli jsem kdysi ČSSD volil, už dlouho to udělat nemohu. A ty důvody jsou stále silnější. Tahle strana pro mě přestala existovat. Už to není SOCIÁLNÍ DEMOKRACIE. Už ztratila slovo sociální i demokracie. Teď už je to jen strana, která se chce udržet u moci.

Teraz najčítanejšie

Jan Čech

Byla to krabice od cukru a v ní klobouček se sojčím pérkem, vytržený list z notesu a na něm královou rukou: Honzíku, ejchuchú! Tvůj táta. Nasadil si klobouček a zavřel oči. Najednou viděl tátu, jako by před ním stál, ucítil krém na boty, jako by teď někde boty lidem čistil, slyšel jasně pataputu svého prvního mopedu. Otevřel oči a vyšel ze zámku. Co toho viděl najednou! Sedmikráska, chrpa a heleho! brabenec. To je věcí, to je věcí! To je krásy, podivností, záhad, dokonalostí, všechno má smysl, rytmus a hrdost skromnosti. Ejchuchú! (Jan Werich, Fimfárum)