Veliké ščascí mjeųa, ked neskaj ráno sa í neobudzit podariųo,
mje sa to zatád ešče aňi jeden ráz, bohužel, nepoščasciųo …
„Nevim, lesik si pamatáš, co sem ti pred časem napísaųa,
ked´s mja poprosių, abi sem ti další mudrovačku opraviųa,
že co naša devadesáttri ročňí starenka nedávno povidali
a oni do vjetra ňikedi neviprávjajú, určiťe to aj velice vážňe misleli,
že její kamarádka, nazvime ju Terka, už konečňe veliké ščascí mjeųa,
protože v ten deň, ked to starenka povidali, ráno, že už sa neobudziųa,
že kamarádce Terce konečňe sa už, chvalabohu, podariųo umrít
a í, í, že furt ešče né, že sa í zatád ešče nepoščasciųo odejít,
no a naša zųatá, už dost sųabá starenka si pritem povzdichli,
že sú velice smutná, lebo také ščascí oni dofčilka aňi ráz nemjeli …
A že í ´závidzí´, že v pokoji, v noci, odejít sa í už konečňe podariųo.
Anton, prectav si, že neskaj, neskaj aj našej starence sa to podariųo …“
Ja vím, že šeckích blízkích tá udalost ohromňe rozesmutňiųa,
a mja životnú múdroscú a též pokorú múdrej starenki osųoviųa.
Každím prežitím dňem sa čovjek též aj k odejícú blíží, bohužel,
enem abi sa dožių pjekného vjeku mezi blízkíma a v pokoji odešeų. )-:
A … a … abi ostali po ňem enem samé krásné spomínki na tejto zemi
a též ešče, abi v náturách jeho potomkú zostali enem ti najlepší géni …
20.06.2018 / 24.06.2018
Poznámka:
Jazyková korektúra: Andrea Danišová z obce Smolinské.
Text je súčasťou blogov Denníka N, nie je redakčným obsahom.
Administrátorov blogov môžete kontaktovať na adrese blog@dennikn.sk.
