Denník N

Oslavná

Narodil jsem se české matce a slovenskému otci v Československu. Do svých třinácti jsem v něm i vyrůstal. Nočním rychlíkem jsme jezdili do Bratislavy na prázdniny.

Na tom se nic nezměnilo ani po rozdělení. Jen jsme si museli přibalit pasy. A ti celníci, co nás v noci budili a kontrolovali jejich pravost, působili nepatřičně.

Někdy v pozdní pubertě jsem měl obrovskou chuť se na Slovensko přestěhovat. V restituci získala rodina nějaké pozemky u Červeného Kláštora a já se tam viděl, na loukách, mezi horami.

A teď žiji už třetím rokem na Slovensku, rozprávám denně po slovensky, dal jsem život česko-slovenské dceři. Miluji to česko-slovenské pnutí, zjednodušeně, českou racionalitu a slovenskou emotívnosť. S Moravou mezi tím. Miluji prudkost slovenských hor i oblost českých kopců. Českou hravost i slovenskou vášeň.

27. 10., v předvečer výročí vzniku společného státu, jsem vlakem přejel ze Slovenska do České republiky. Pípli SMSky s informací, jak se v cizím státě chovat, a kontaktem na velvyslanectví. Zase ten pocit nepatřičnosti.

27. 10. má naše dcera v českém kalendáři svátek. Naše Češkoslovenka. Pokračovatelka jednoho krásného spojení dvou svérázných etnik.  JIN, JANG, TAO.

Všechno nejlepší, Zoe!

 

Text je súčasťou blogov Denníka N, nie je redakčným obsahom.
Administrátorov blogov môžete kontaktovať na adrese blog@dennikn.sk.

Teraz najčítanejšie