Denník N

Oslavná

Narodil jsem se české matce a slovenskému otci v Československu. Do svých třinácti jsem v něm i vyrůstal. Nočním rychlíkem jsme jezdili do Bratislavy na prázdniny.

Na tom se nic nezměnilo ani po rozdělení. Jen jsme si museli přibalit pasy. A ti celníci, co nás v noci budili a kontrolovali jejich pravost, působili nepatřičně.

Někdy v pozdní pubertě jsem měl obrovskou chuť se na Slovensko přestěhovat. V restituci získala rodina nějaké pozemky u Červeného Kláštora a já se tam viděl, na loukách, mezi horami.

A teď žiji už třetím rokem na Slovensku, rozprávám denně po slovensky, dal jsem život česko-slovenské dceři. Miluji to česko-slovenské pnutí, zjednodušeně, českou racionalitu a slovenskou emotívnosť. S Moravou mezi tím. Miluji prudkost slovenských hor i oblost českých kopců. Českou hravost i slovenskou vášeň.

27. 10., v předvečer výročí vzniku společného státu, jsem vlakem přejel ze Slovenska do České republiky. Pípli SMSky s informací, jak se v cizím státě chovat, a kontaktem na velvyslanectví. Zase ten pocit nepatřičnosti.

27. 10. má naše dcera v českém kalendáři svátek. Naše Češkoslovenka. Pokračovatelka jednoho krásného spojení dvou svérázných etnik.  JIN, JANG, TAO.

Všechno nejlepší, Zoe!

 

Teraz najčítanejšie

Náš život je vo vašich rukách. Ilustračné foto – Paddy O’Sullivan/Unsplash