O co jde ve sporu o církevní restituce

Poválečný stav

V roce 1948 zabavila vláda v čele s Komunistickou stranou Československa majetky církvi (zákony 185/1948 Sb., 213/1948 Sb., 231/1948 Sb., 234/1948 Sb., 217/1949 Sb., 218/1949 Sb. a další), rozpustila církevní sbory a převedla je pod kontrolu státu. Postupně byla utlumena činnost církve, která musela přejít do ilegality.

Polistopadový stav

Po revoluci v listopadu 1989 bylo zřejmé, že bude nutné vytvořit celou skupinu zákonů, která by umožnila navrácení majetků, které byly občanům ČR a spolkům, stejně jako církvím odebrány předchozí vládou komunistické strany. Takzvaný restituční zákon byl přijat 2. října 1990 (403/1990 Sb.). Ten ale musel být rozčleněn, protože navrácení majetků nebylo tak jednoduché. Například na velké části bývalého církevního majetku dnes stojí obce, silnice nebo vojenské újezdy. Proto byl přijat v zákoně o půdě ((zákon o půdě č. 229/1991 Sb.) takzvaný blokační paragraf, který usměrňoval celý proces. Musel se převést majetek do správy obcím a krajům, soukromým osobám a následně vypočítat, kolik majetku je možné vrátit dalším institucím (církvi) přímo a co bude muset být náhrada. Nešlo vést dvě restituční řízení na stejný pozemek. Mezi rokem 1990 a 1991 tak byl prostor pro navrácení některých majetků i církvi v rámci takzvaného výčtového zákona (298/1990 Sb.), jako je například Svatovítská katedrála.

Až v roce 2012 byl pak přijat většinou 102 hlasů „Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi“ (č. 428/2012 Sb.). Podle něj byly vyhodnoceny majetky církve a vznikla dohoda o navrácení majetků a finanční odluce církve od státu.

Co znamená odluka?

V současnosti spravuje finance církve stát. Každý kněží dostává od státu sice malý, ale plat. Pan prof. Halík nedávno napsal, že dostává lehce přes 13 000 Kč čistého. Stát také hospodaří s majetkem, tudíž ho musí udržovat a spravovat s funkcí řádného hospodáře. Zároveň je garantem některých církevních funkcionalit, jako jsou církevní školy, stacionáře apod.

Odlukou od státu dostane církev majetky a peníze v souhrnné výši asi 59 miliard, rozložených do 30 let. Peníze dostanou i církve, které po válce neexistovaly (například Církev adventistů sedmého dne). Na tom se shodly církevní kongregace. Peníze pro ně budou převzaty z podílu, které by měly dnes sice existující řády, ale příliš malé na to, aby mohli takový majetek spravovat. Například řád Benediktinů odmítl finanční náhrady ve výši 200 milionů korun a Římskokatolická církev se zřekla 20 % náhrad ve prospěch menších církví.

Církev pak ale bude za navrácené majetky a finanční náhrady za majetky nevrácené (nebo za finanční odluku) hospodařit sama. Bude tedy vystupovat jako jakýkoli jiný právní subjekt, takže celý svůj chod, včetně oprav a údržby svých statků, si bude muset hradit sama.

 Spor o peníze

Hlavním problémem je výše náhrad, která se zdá enormní. Některé církve dostanou na hlavu opravdu dost peněz, i když by podle statistik měli dostat méně. Stejně tak například katolická církev nezastavila soudní spory o majetek, které dnes vede. V sousedních zemích bylo vydáno výrazně méně majetku, než u nás (Polsko 30 miliard Kč, Maďarsko 15 miliard Kč). I Česky statistický úřad potvrdil, že majetky jsou v některých případech silně nadhodnocené.

Stát se ovšem brání tím, že v průběhu let se cena pozemků několikanásobně zvedla a z polí se staly stavební parcely. Ceny se tak výrazně zvedly a nelze vyčíslit cenu jednotlivých pozemků a realit podle místně příslušných hodnot, protože to prostě není v silách státního aparátu. Za pravdu pak dal Nejvyšší ústavní soud, který na zákonu ani výčtu majetku neshledal nic špatného.

Ovšem Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM) prosadila u vládnoucí strany a také u ČSSD, která totéž měla v programu, že všechny vrácené majetky by se měly zdanit, protože cena je neúměrná. Z 59 miliard je rázem 48 miliard. Tento zákon prošel Poslaneckou sněmovnou většinou 106 hlasů (ANO, ČSSD, KSČM), i když se předpokládá, že Senát zákon zamítne a následně jej přesune k Ústavnímu soudu, který jej zamítne také. Proč? Protože není ústavní, aby stát již schválenou smlouvu měnil v běhu. Schválený zákon totiž v sobě obsahuje paragraf, kde říká, že nelze měnit tuto smlouvu mezi církví a státem. Ostatně sám ÚS by nezrušením šel proti svému dřívějšímu rozhodnutí.

A jak se k tomu stavíme? Proč je společnost tak rozdělená a jak to vidím já? To bude v příštím díle.