K. Surmiak-Domańska: Ku-klux-klan — Tady bydlí láska (Čitateľský denník 56/2019)
„Amerika se neúprosně měnila, a aby si Klan zachoval alespoň nějaký vliv, bylo potřeba ho důkladně reformovat. Přizpůsobit ho novým časům a novému, útlocitnějšímu občanu. Změnit image. Klan nesmí být nadále spojován s otylými vesničany v holínkách žvýkajícími tabák, kteří mluví nářečím a věší lidi na stromy.
‚Z pastvin do konferenčních sálů!‘ hlásal Duke. Člen Klanu měl odteď být člověk vzdělaný, který sleduje politické události, dokáže diskutovat a dbá o svůj vzhled, vystupování a hygienu (…)
Duke přišel na jednoduchou pravdu, že nenávist lze šířit stejně účinně propagováním lásky. K národu, rase, tradici, Ježíši Kristu a především k rodině. Nikto normální přece nebude napadat rodinu. Nutnost rasové segragace vysvětloval Duke péčí o znovunastolení křesťanského pořádku a pezpečnosti (…)
Předponu ‚anti-‘ nahradila předpona ‚pro-‘. Ku-klux-klan už tedy není antičernošský nebo antisemitský. Je probílý a proárijský. A především prokřesťanský. Posledním projevem tlusté čáry za minulostí bylo otevření organizace ženám a katolikům.“
Áno, tiež som si myslel, že Ku-klux-klan zanikol spoločne s dobou Divokého západu. A že už určite nikto nepobehuje po Amerike v tých bielych plachtách a vankúšových obliečkach a nezapaľuje kríže. No ale mýlil som sa.
Poľská reportérka Katarzyna Surmiak-Domańska sa vydala na cestu do Ameriky (ozaj veľmi, veľmi podivnej krajiny, šak uvidíte), kde sa pozvala na výročnú slávnosť členov tejto „tradičnej“ organizácie. V legendárnej oblasti Bible Belt si Bieli rytieri našli miesto pre svoj kemping, detský kútik, prednášky o rasovej segragácii, kázne o láske, hajlovanie i zapaľovanie krucifixov. To všetko úplne legálne. Šak Amerika.
Divil som sa viacerým veciam. Napríklad tomu, že v USA je beztrestné nosenie svastiky či pozdrav „Sieg Heil“. Alebo tam kľudne môžete vo verejnom prejave vyzývať k zabíjaniu černochov (či belochov) — pokiaľ vám nedokážu, že vaše výroky viedli aj k reálnemu trestnému činu, môžete si hovoriť, čo chcete. No a k tomu ešte tie všade prítomné zbrane, na ktoré má nárok pomaly každý, a dostávate veľmi zaujímavú kulisu pre reportáž.
Knihu radím hneď po boku titulu Jeden z nás medzi to najlepšie, čo som od Absyntu zatiaľ čítal. Vtiahla ma do týchto zvláštnych kulís, počúval som výpovede súčasných predstaviteľov Klanu i bežných Američanov, pozeral do histórie. A videl súvislosti i s našimi nacionalistami.
Napríklad záľubu v uniformách a fakľových sprievodoch, iniciačných rituáloch, deklarácii sily a mužnosti. Transformovanie sa do civilnejšej formy v saku a kravate. Postupnú kultiváciu slovníka a zneužívanie kresťanstva na šírenie nenávisti. A využívanie internetu a sociálnych sietí.
Opäť raz veľmi potrebná kniha.
Absynt, ste super.
K. Surmiak-Domańska: Ku-klux-klan — Tady bydlí láska
Absynt, 2017
297 strán
*
95 %
