Denník N

Živorodky nejsou prasátka v akváriu

Na akvaristických fórech se často nedoporučuje chov živorodých ryb z důvodu, že produkují více odpadu, než jiné ryby. Přestože doopravdy obecně produkují víc odpadu, slogan o prasátkách v akváriu podle mě vymyslel člověk, které nasadil živorodky v přehaném množství nebo příliš brzy a velká část akvaristické veřejnosti to po něm bez přemýšlení opakuje. Bohužel. Dejte ryb moc, dejte je příliš brzy a nedopadnete dobře s jakýmikoli rybami.

V mých 22 akváriích nebo miniakváriích plave 18 druhů živorodek. Většinu mám dva až čtyři roky, jeden druh dvanáct let. Většinu stále ve stejných nádržích. Přestože zásadně neodkaluji (pouze měním 10-20 % vody) a má akvária až na jednu výjimku nemají filtr, nehromadí se mi na dně odpad. Celková výška substrátu a detritu je roky stejná (většnou 2-3 cm). V jedné kouli mám mexické blešivce Hyalella azteca [1], u kterých hromadění „kalu“ a viditelné navýšení substrátu zaznamenávám, tam, kde mám ryby, se však toto neděje. Jak je to možné? Pravděpodobně, protože mám i bez filtru vysoké množství dekompozičních bakterií (oprava: původně jsem psal „nitrifikačních bakterií“, ale na rozhladu organické hmoty se primárně podílí bakterie dekompoziční) a velké množství prosperujících rostlin [2]. Výkaly ryb dekompoziční bakterie rozloží do stavu použitelného pro rostliny a rostliny ho využijí na růst. Pokud rostliny bují, nemusím odkalovat. Ve více svých akvárií jsem se dna nedotkl (doslova) roky. Maximálně sem tam vyberu pro zájemce přebytečné rostliny. Místo, abych vyndaval výkaly ryb, expeduji finální produkt. Řekl bych, že to je příjemnější.

Zjednodušme to. Ať dáte jakékoli ryby a v jakémkoli počtu do vašeho rostlinného akvária, mohou nastat pouze dvě možnosti:
■ Rostliny zužitkují všechen odpad z ryb.
■ Rostliny nezužitkují všechen odpad z ryb.
Jedno nebo druhé. Jak jste na tom vy?
Pokud rostliny všechen odpad nezužitkují, musíte častěji měnit vodu. Pokud je vaším cílem rostlinné akvárium, je ideální stav situace, kdy odpad z ryb rostlinám plus, mínus stačí. Zkušený akvarista dovede odpozorovat jemnou stagnaci rostlin a jemně přihnojí (asi tak 4-5x méně, než je doporučená dávka). Naopak provede častější výměnu 10-15 % vody, pokud je víc živin a objeví se řasy. Malé, opatrné změny, které nerozvrátí stabilitu akvária.

Nepřeceňujme filtraci. Bakterie upraví odpad do formy konzumovatelné rostlinami, finální konzumaci však musí vykonat rostliny. Buď jich bují dostatek nebo musíte pracovat vy. Čím míň rostlin, tím víc práce pro vás. Čím víc práce pro vás, tím větší problém akvárium bude mít, pokud náhodou nebudete delší dobu stíhat.

Příklady dvou „plných“ akvárií se živorodkami, ve kterých populace dosáhla kapacity nádrže [3]. Populace jsou dlouhodobě zdravé, bez nemocí, ryby v dobré kondici:

1. 250l akvárium, do kterého jsem před dvěma lety umístnil 5 dospělých a 14 kusů potěru divokých živorodek Limia perugiae:

Výška akvária je 50 cm, výška substrátu, ze kterého rostliny rostou, je 2,5 cm. Dva roky se nepohla. Pokud by byly živorodky prasátka, jak někteří lidé bez přemýšlení opakují, musely by již dávno plavat ve vlastních výkalech, protože jsem neodkaloval celou dobu, co zde Limia perugiae jsou. Vodu při výměnách (nejčastěji 5-15 %) beru z hladiny. V létě jsem aktivnější, protože zalévám květiny na balkóně, jindy naopak měním méně. Když nestíhám tři až čtyři týdny, nestane se vůbec nic. Pokud dobře krmím, několikrát denně, vždy něčím jiným, ryby nemají problém. Týdenní výpadek v krmení nic nezpůsobí, dvoutýdenní by měly také zvládnout (většina ryb zvládne dva týdny, pokud je předtím dobře krmena).

2. 16 let fungující 112l akvárium, do kterého jsem před dvěma a půl lety umístnil 16 mláďat divokých živorodek Xenotoca doadrioi [4]:

Výška akvária je 40 cm, substrátu 3 cm a nikterak se nezvyšuje. Z akvária roste epipremnum a vyrůstá velký anubias. Celé dno pokrývá koberec chomáčků řasy, kterou jsem velmi dávno koupil jako řasokouli. Měním 10 % vody, někdy 20, výměny realizuji nahodile, podle potřeb. Před lety shodilo dítě do vody balení hnojiva, od té doby se v akváriu místy objevovala sinice. Co však v akváriu bují Sagittaria subulata, sinice se neobjevuje. Akvárium je opět velmi odolné.

Vodivost (konduktivita – určuje množství rozpuštěných látek ve vodě – dešťová voda má nízkou vodivost, voda odpadová vyšší) je v prvním akváriu 325 µS/cm a v druhém 338 µS/cm. Z vodovodu nám teče voda s vodivostí 324 µS/cm (voda určená k dlouhodobé konzumaci by měla mít konduktivitu mezi 200 a 500, limit pro pitnou vodu je 1250 µS/cm). Jedná se o běžnou vodivost v akváriu i v přírodě. Pro porovnání – jeden známý akvarista své akvárium důkladně odkaluje, chová převážně jiné ryby, než živorodky a do prezentace své nádrže při posledních dvou měřeních tento rok zapsal vodivost 330 µS/cm.

Ano, živorodky vyprodukují víc odpadu, než jiné ryby, finálně je však podstatné, jaké akvárium dovedete vytvořit (do značné míry – jak dokážete „pracovat“ s rostlinami). Je zbytečné se živorodek obávat. Možná, že celá legenda spočívá ve faktu, že jsou živorodky odolnější, tolerují více akvaristových chyb a přežijí i ve vodě, ve které jiné druhy hynou. Akvarista se pak dívá do nádrže a říká: „To jsou ale prasata.“ V reálu se však mýlí stejně, jako s těmi sudokopytníky. Prasata totiž nemusí žít v bahně [5]. Pokud si mohou vybrat, preferují suchou, teplou podestýlku. Bahno jsme jim poskytli my naší pohodlností. A pak jsme o nich řekli, že jsou čuňata.

[1] Mexičtí blešivci Hyalella azteca se živí rozpadlými částmi rostlin, takže zlikvidují veškerou uhnívající rostlinnou hmotu a zřejmě to způsobuje navyšování substrátu – z koule, kde jsou, rostliny nevytahuji. Víc jsem u aztekách psal zde.
[2] Kolega Maq mi na téma nitrifikačních a dekompozičních bakterií napsal:
„O odstraňování detritu se nestarají nitrifikační, nýbrž dekompoziční mikrobi. To jsou dva hodně odlišné procesy.
Rozklad (dekompozice) organické hmoty je z biochemického hlediska vždycky stejný. Bez ohledu na to, jak velká jeho část se odehraje v zažívacím traktu ryb. Živorodky víc serou, pravděpodobně v důsledku příjmu většího podílu rostlinné stravy a nestravitelných balastů. Je to ale víceméně jen optický jev. Celková bilance je vždy na vstupu dána množstvím dodávané potravy.
Rozhodujícím faktorem ovlivňujícím rychlost dekompozice je obsah kyslíku ve vodě. Nemají-li dekompoziční bakterie dost kyslíku, respirují dusičnany (to je denitrifikace). Osobně se domnívám, že ve Tvých akváriích je denitrifikace obzvlášť významná.
Společným výsledkem dekompozice a denitrifikace je, že se organická hmota (výkaly ryb) přemění skoro úplně na vodu a pár plynů – oxid uhličitý a dusík. Takže běží-li to dobře, vlastně nic se nehromadí, všechno z vody vyprchá.
Naopak nitrifikace je u Tebe asi relativně nevýznamná, hlavně tam kde máš živorodky. Nitrifikační mikrobi potřebují kyslík, oxid uhličitý, amoniak a MÁLO organického bordelu v prostředí. Nitrifikační mikrobi jsou chemoautotrofní, což znamená, že se neživí organickým odpadem, ale oxidem uhličitým, jako rostliny. Energii k asimilaci CO2 ale nezískávají ze světla, nýbrž oxidací amoniaku na dusitany a dusitanů na dusičnany.
Je omylem dávat dohromady nitrifikaci a spotřebu rostlin. Rostliny nitrifikaci k ničemu nepotřebují, amonium jim stejně chutná líp. Rostliny potřebují dekompozici, což je rozklad organické hmoty na minerální, protože jen minerálními látkami se rostliny živí. Dekompozice končí v případě dusíku u amonia/ku, což rostlinám vyhovuje a stačí.“
[3] Většina živorodek přirozeně udržuje svoji populaci na kapacitě nádrže. Mláďata se rodí, ale nedorůstají. Dorostou pouze v případě úhynu dospělé ryby. Populace je dlouhodobě stále podobně velká. Článek o tomto je v Akváriu 28, strana 25.

[4] Před Xenotoca doadrioi žil v tomto mém akváriu příbuzný druh Xenotoca eiseni. Zajímavé je, že menší a pestřejší Xenotoca doadrioi byly původně uváděny jako Xenotoca eiseni, varianta San Marcos a až v čase, kdy mi žily v akváriu, byly geneticky určeny jako samostatný druh.
[5] Prasata mají ráda bahno v létě například na ochlazení nebo na zbavení se parazitů, nicméně vyloženě žít v něm nemusí a budou doopravdy preferovat suchou podestýlku.

Teraz najčítanejšie

Jiří Ščobák

Pocházím z Prahy, déle, než polovinu života jsem v Bratislavě. Calleruji square dance, rád cestuji, fotografuji. Baví mě zoologie, archeologie, antropologie, historie, evoluce a etologie. Doma mám 30 akvárií nebo miniakvárií. Sbírám filmy, přibližně polovinu z toho, co vidím, tvoří japonská, jihokorejská nebo čínská kinematografie. Komentuji na ČSFD (jirka_šč). Sbírám akvarijní rostliny, moje akvária jsou low-tech. Mám ženu a tři dcery. Moje firma organizuje soutěž finančních produktů Zlatá minca. Od roku 2006 bloguji na Sme, teď jsem také na blogu N.