„To zas budú doma roráti!“
„Nevím, lesik o tem víte, ale pret pár rokama višųa …
a né enem pro nás, pro záhorákú, velice zajímavá kňiška
ve vidavatelstvje PT Marenčin: Povesti zo Záhoria – ´Holíčsky čert´.
Pro šeckich záhoráku, podlá mja, je to jeďineční písemňí ´dezert´ …“
„Šak sa podzívajte.“, a tú kňišku sem v šenku známim ukázaų.
Jeden ze štamgastú v ňí zalistovaų a z ňičeho ňic sa mja optaų:
„Víš, co sú to roráti?!“, lebo aj o ňich, jak vidzím, f kňiške povjest je …
„Samosebú, že to vím, to sú preca raňí modlitbi f kostele …“
„Hmm …, to asi též …“, fčeųár Milan velice vážňe poznamenaų.
„Já sem si šak úplňe inačí príhodu s rorátama zapamatovaų …,
jak už skoro dva roki nebohí Janek chodzívaų v ňedzelu s kosteųa
a borovička ešče pret objedem sa mu ňekedi velice zasceųa,
no a potem, co do dolňího šenku pro ňu na maųú chvílu zašeų,
nad pivem a nevím už kerú púlku dost vážňe sa zamisleų:
„To zas budú doma roráti!“ A já ostaų sem ohromňe dojatí,
že na tú pjeknú, miųú príhodu s Jankem si Milan fčéra spomjeų …
Ďíki ´Holíčskému čertovi´ až o padesácich záhoráckich povjescách sem sa dozvjedzeų …
11.07.2020
Poznámka:
Jazyková korektúra: Andrea Danišová z obce Smolinské.
