Denník N

Nie veľmi vážne o armáde

V armáde sa dejú veci, ktoré sú hlbokou studnicou literárnej inšpirácie. Či už na hlboké zamyslenia o podstate ľudského bytia, alebo o špecifický humor a satiru, ktorú u civilných povolaní sotva nájdete.

Mnohý považujú za vrchol „vojenského“ humoru svetoznámu postavičku vojaka Švejka, nová filmová adaptácia sa má čoskoro objaviť. Málokto však vie, že Jaroslav Hašek napísal aj ďalšie poviedky so Švejkom.

Pak přišly velké dny vojenského polního tábora u Castel-Nuovo, kdy měla být sloužena polní mše. Augustin Kleinschrodt užíval k církevním účelům jen mešního vína dolnorakouského z Vöslavy. Italského vína nemohl ani cítit, a tak se stalo, když zásoba docházela, že zavolal k sobě dobrého vojáka Švejka a jemu řekl: „Zítra ráno půjdeš do města pro víno z Dolních Rakous z Vöslavy. V kanceláři dostaneš peníze a přineseš osmilitrový soudek. Vrátit se hned! Tedy pamatuj, z Vöslavy v Dolních Rakousích. Abtreten!“Dostal druhého dne dvacet korun, aby pak při návratu hlídka nebránila mu vstup do tábora, byl mu vyhotoven průkaz: „V úřední povinnosti pro víno.“Dobrý voják Švejk odešel do města, svědomitě opakoval si přes celé město „Vöslau – Nieder Osterreich“ a totéž hlásil i na stanici a za tři čtvrti hodiny nato jel spokojeně vlakem do Dolních Rakous.

Haškove dielo zostalo nedokončené a po jeho smrti sa pokračovania chopil Karel Vaněk, ktorému podľa kritikov chýba Haškova genialita a humor je „prízemný“, ale určite jeho kniha nie je „plna sprostoty, hulvátství a nenávisti k lidem“ ako to tvrdili vydavatelia po roku 1948 a jej vydávanie bolo zastavené. Napriek tomu Osudy dobrého vojáka Švejka v zajetí a v revoluci nie sú takou zlou knihou, ako si niektorí myslia.

Mezinárodním stykem doktorů věda nemálo získala, neboť poznávaly se různé systémy terapie. Lékaři vojenští léčili v Rakousku vše vnitřně, podáváním aspirinu a lízáním chininu, naproti tomu jejich kolegové ruští považovali za účinné jen prostředky zevní, jako je mazání glycerinem.

Aj v staršej slovenskej literatúre sa objavili hneď dvaja vojaci, ktorí toho na papieri dokázali viac ako na bojisku. Prvým bol virkli kaprál Pinka od Gustáva Kazimíra Zechentera-Laskomerského.

Vodí sa mi dobre; ležím teraz v Mostarskom Blate, štácia to znamenitá. Včera som sa díval na Turkov zďaleka, lebo blízko prísť sa neopovážia, ako v poli odbavovali veľkú omšu za sultána. Kvartieľ mám tiež dobrý, sme traja, ja a dve – ošípané. Žijeme v dobrej zhode. Toť nedávno nemal som práve dostácie na proviant, nuž som svojim šlófom odrezal chvostíky a upiekol, čo sa bez značnej ujmy ich zdravia stalo. Túto príjemnú službičku poskytli mi bez zvláštneho vzdoru.

Druhým, nemenej zaujímavým je kaprál Ďuro Pazucha od Pavla Kuzmányho, ktorý poskytol zaujímavé správy o ceste na Krétu

Konečne sme sa odobrali na naše postele, pri ktorých perina, poduška, plachta, matrac bola jedna číra slama, a čudné, že aj na nej sa spalo ako v raji! Bolo okolo piatej hodiny ráno, keď som sa zobudil poriadne doštípaný blchami; hemžilo sa ich tam na tisíce a že ma nestiahli z tej slamy, to bol div boží. Keby boli zatiahli všetky naraz na jednu stranu, tak sa to mohlo veru ľahko stať. Hruška, ten si zas dnešnú noc veľmi chválil; že ich mal vraj oveľa menej ako obyčajne! Akože by nie, keď sa polovica pásla na mne, a ja som mal mladšiu a mäkšiu kožu na sebe ako on!

Igor Čonka

www.zabudnuteknihy.eu

Teraz najčítanejšie