Denník N

C. S. Lewis: Úvahy nad žalmy (Čitateľský denník 45/2020)

„Když jsem se poprvé začal blížit víře v Boha a dokonce i nějakou dobu poté, co mi tato víra byla darována, stal se pro mne kamenem úrazu požadavek tak naléhavě vznášený všemi věřícími, totiž že máme ‚chválit‘ Boha, a ještě více názor, že Bůh sám se dožaduje chvály. Všichni pohrdáme člověkem, který chce být neustále ujišťován o své ctnosti, inteligenci nebo sympatičnosti, a ještě více opovrhujeme davem lidí, kteří obklopují každého diktátora, každého milionáře i každou hvězdu a tomuto požadavku vyhovují. A tak se v mé mysli začal hrozivě rýsovat obraz Boha a jeho ctitelů, obraz zároveň absurdní a strašný (…)

Vděčnost Bohu, úcta k němu, poslušnost vůči němu, tomu všemu jsem rozuměl, nikoliv však tomuto nekonečnému vychvalování (…)

Myslím si, že rádi chválime to, co nás těší, protože chvála nejenom vyjadřuje, ale rovněž dovršuje potěšení, je jeho vrcholem. Milenci si vzájemně neříkají, jak jsou krásní, proto, že si chtějí skládat poklony, jejich radost je neúplná, pokud není vyjádřena. Je trýznivé najít nového autora a nemoci každému povědet, jak je tento autor dobrý, spatřit náhle za ohybem cesty horské údolí nevídané velebnosti a krásy a pak muset mlčet, protože lidem, kteří jdou s vámi, na tomto pohledu nezáleží (…)

Co by však nastalo, kdyby člověk dokázal opravdu a plně vyjádřit chválu těchto věcí, takovou, jež by byla dokonalá — adekvátně vyjádřit poezií, hudbou nebo malbou ono tryskání chvály, které vás hrozí takřka rozervat? Pak by byl dotyčný předmět opravdu plně oceněn a naše potěšení by dosáhlo svého vrcholu (…)

V tomto smyslu dovedu nejsnáze pochopit křesťanské učení, že ‚nebe‘ znamená stav, v němž andělé již nyní a lidé po smrti ustavičně chválí Boha.

Rána sú u nás doma otvárané poéziou. Aby som bol presný — starovekou židovskou poéziou. Príslovia a žalmy, ktoré si so Zuzkou čítame pred raňajkami, sú krásne, ale častokrát ťažko pochopiteľné. Radosť a nádej sa v nich strieda so zúfalými výkrikmi a beznádejou, chvály s preklínaním. Ako tomu všetkému porozumieť? Dá sa to vôbec po tých viac než dvoch tisícročiach?

Lewis hneď na začiatku Úvah upozorňuje, že jeho vzdelanie nie je zamerané na teológiu či hebreistiku. Je to ale jeho veľká výhoda (nazdávam sa). Možno aj vy ste mali v škole spolužiaka, ktorý látku pochopil trocha skôr, než vy, a cez prestávku ju vedel vysvetliť kamarátom lepšie, než učiteľ spoza katedry. Rovnako je to aj s Lewisom. Pri čítaní Úvah som si dokonca uvedomil, že píše trocha podobne, ako Stephen King — prihovára sa čitateľovi ako starý priateľ rozprávajúci pútavé príbehy počas večerov trávených pri kozube či pive.

A tak sa zrozumiteľne — a s dávkou suchého britského humoru — dozvedáte viac o význame súdu, preklínania a smrti, ale aj nádeji a sladkosti biblickej zvesti obsiahnutej v žalmoch. Lewis ako odborník na starovekú i stredovekú literatúru veľmi pútavo rozvíja aj tému druhých významov, ktoré nachádzame nielen v žalmoch, ale aj u prorokov. Naozaj tieto texty reflektujú novozákonnú zvesť, alebo si ju tam len kresťania spätne premietajú? Príklady z klasickej antickej literatúry (Platón, Vergílius) sú skvelými ilustráciami myšlienkových pochody pána profesora.

Najsilnejšia kapitola je pre mňa tá o chvále. Prvý krát som na ňu narazil v Kellerovej Modlitbe, a hneď sa mi vryla do pamäti. Pointu pochopíte z úvodného citátu, ale v skratke — prečo si biblický Boh vyžaduje úctu a chválu? Všetky tie piesne, modlitby a pravidelné bohoslužby, neustále opakovanie a slávnosti a uctievanie — načo to všetko? Je Boh nespravodlivý diktátor s tyranskými požiadavkami?

Prednedávnom som čítal Lewisovu úvahu o starých knihách a autoroch. O tom, aké dôležité je odhodlať sa preskúmať tieto dávne myšlienky a nenechať sa len unášať záplavou nových a nablýskaných diel a ideí. Aj keď majú Úvahy zatiaľ len šesťdesiat rokov rokov, môžu už tiež pôsobiť zastarane. Nie je to tak, dajte im šancu. Ja som nadšený — tak distingvovane. Britsky.

C. S. Lewis: Úvahy nad žalmy
Návrat domů, 2015
138 strán
*
95 %

Moje písačky a kresbičky môžete sledovať aj tu.

Jakub Lenart

Naivné mudrovania o knihách, comicsoch, kultúre, Bardejove a tak podobne.