K. Grahame: Vítr ve vrbách (Čitateľský denník 51/2020)
„Krtek by se možná ani neodvážil pozvednout zrak, ale stále slyšel ono rozhodné a majestátní volání, ačkoliv zurčení flétny mezitím zcela utichlo. Věděl, že musí uposlechnout a pohlédnout svým prostým okem smrtelníka na věci skryté, i kdyby ho v tu chvíli měla popadnout a odvléct sama Smrt. A tak rozechvěle poslechl a zvedl pokorně hlavu.
A tam, uprostřed právě nastalého jasného rozbřesku — pri němž Příroda s lícemi zrudlými v nebývale krásných odstínech, jako by sama na chvíli zadržela dech —, pohlédl do očí Přítele a Ochránce. Na jeho přísný zahnutý nos mezi dvěma vlídnýma očima, jež na ně ba oba dobrosrdečně shlížely. Spatřil, jak se koutky jeho úst napůl pozvedly v úsměvu, spatřil vzdouvvajíci se svalstvo na jeho paži, spočívajíci mu na hrudi, a spatřil, jak jeho ruka stále ještě svírá Panovu flétu, kterou zrovna odtrhl od stále pootevřených úst (…)
To vše spatřil v jediném krátkém okamžiku, bez dechu a v omámení, zcela jasně proti ranní obloze, a přesto se jeho srdce nezastavilo a přesto se nepřestal jednoduše a pozemsky divit.
‚Pane Kryso!‘ našel konečně dost dechu, aby zašeptal. ‚Bojíte se?‘
‚Jestli se bojím?‘ zamumlal pan Krysa a z očí mu svítila nevyslovitelná láska. ‚Bát se? Jeho? To nikdy, nkdy, nikdy! A přece — a přece — ach, pane Krtku, tolik se bojím!‘
A na to pak oba svorně poklekli, sklopili hlavy a projevili tomu stvoření svou nejhlubší úctu.“
Asi ste si už všimli, že mám veľmi rád autora Myší hlídky, Davida Petersena. Tento nadaný ilustrátor (ktorý si, mimochodom, lepí malé kartónové modely všetkých reálií, ktoré kreslí) vytvoril originálny zvierací svet plný vizuálne úchvatných výjavov. Nedivím sa tomu, že za svoju prácu už dostal aj dve Ceny Willa Eisnera. A ani faktu, že bol požiadaný, aby ilustroval nové vydanie knihy Vítr ve vrbách.
Tento klasický príbeh, ktorý napísal v roku 1908 Kenneth Grahame, hovorí o priateľstve štyroch zvierat — pánov Krtka, Krysy, Žabiaka a Jazveca. Spolu prežívajú rôzne dobrodružstvá na brehu rieky, v lese, meste i podzemí, objavujú nové zákutia i spoznávajú svoje komplikované charaktery. Teda najmä komplikovaný charakter bohatého pána Žabiaka posadnutého novotami a rýchlosťou.
Nie sú to žiadni mladíci, ale dôstojní páni v rokoch, praví anglickí džentlmeni s viktoriánskou morálkou nosiaci vestičku, cviker, sako a, keď je to potrebné, aj meč a pištoľ. Trocha tak pripomínajú príbehy Narnie, ale Grahame sa tu (na rozdiel od C. S. Lewisa) nesnaží vybudovať v pozadí nejaký meta príbeh, skôr podáva jednoduché poučenia o tom, aký sme. A mohutne ospevuje krásu prírody.
Meniace sa ročné obdobia sú popisované detailne — všetky stromy, kopce, kvety a lúky, mohutná rieka a jej obyvatelia, les a podzemné nory. A sem tam príde aj nejaký vtipný detail, napríklad v podobe busty kráľovnej Viktórie a proroka Samuela na nádvorí pána Krtka. Bezstarostný charakter príbehu je narušený len jediný krát — keď pán Krysa a pán Krtko narazia v lese na fauna. Ich náhly pocit údivu a úcty, ako bystro poznamenal v svojej knihe o modlitbe Timothy Keller, dokonale vystihuje bázeň kresťana stojaceho pred tvárou Božou.
Prekrásne vydanie v novom preklade Alexandry Niklíčkové mi tak špatí iba absencia nejakého sprievodného textu o autorovi a dobe vzniku knihy. Predsa len, keď už tam dostal svoj medailónik ilustrátor, zaslúžil by si ho aj sám vážený pán Grahame. S tým predsa súhlasí aj pán Jazvec!
K. Grahame: Vítr ve vrbách
Comics Centrum, 2019
192 strán
*
70 %
Čitateľský denník vo forme podcastu môžete sledovať tu.
Moje ďalšie písačky a kresbičky môžete sledovať tu.
