Ti ….. kajlavá!
Sedzim f sobotu neskúr otpoųedňa na terasi f šenku a čujem jak sa dvá kamarádzi bavjá …
a jeden druhému z ňičeho ňic poųovážňe, no porádňe nahųas, ríká: “Ti kur.o kajlavá!”
Temu poctatnému ménu sem dobre rozumjeų, protože nechibjeųa spoluhųáska vé,
ale temu prídavnému, temu sųovíčku “kajlavá”, namújvjeru vúbec, absolútňe né!
Po tem, co sem sa na tich kamarádú začudovaňe zadzívaų, jeden z ňich povidaų:
“Šak nevíš, co znamená, ket je ňegdo kajlaví …” Usmíų sa na ceųú hubu a pokračovaų:
“Kajlaví … to je … križohledí … takí … jak bi sem ťi to visvjetlių … co porádňe škúlí, teda škúlaví.
Víš, to ráz, pret možná štiriceci – tricecipjeci rokama, ket sem bių ešče velice velice mųadí,
zavoųaų múj tata masára, abi nám ze zabíjačkú pomoheų a ten masár bių dost škúlaví.
Ket sem tú snat stotricet – stoštiricet kilovú sviňu pomáhaų držat, abi ju ten masár skolių,
fšimeų sem si, že je neskutečňe kajlaví, križohledí, a tak sem si račik s tim prasatem místo vimjeňių …
A víš co? Kebi sem to ftedi nespravių, kebi sem si s tú sviňú ftedi to místo nevimjeňių,
stavím sa s tebú o pivo a pú deci borovički, že neskaj bi sem tu nebių a to pivo z borovičkú s tebú nepių.”
14.07.2021
Jazyková korektúra: Andrea Danišová z obce Smolinské.
