C. S. Lewis: Rady zkušeného ďábla & Přípitek zkušeného ďábla a jiné eseje (Čitateľský denník 68 — 69/2021)
„Ať se Tvůj člověk stane čímkoli, Tvůj hlavní úkol se nezmění: pacient musí od začátku považovat Vlastenectví nebo Pacifismus za součást svého náboženství. Potom ať se to pro jeho bojovnou mysl stane tou nejdůležitější částí náboženství. Postupně ho přiveď do takového stadia, kdy se náboženství stane jen součástí té ‚Věci‘ a celé křesťanství bude pro něho mít jen cenu těch argumentů, které dokáže poskytnout ve prospěch válečného úsilí nebo pacifismu. Hlavně mu nesmíš dovolit, aby světské záležitosti posuzoval převažně z hlediska poslušnosti.
Jakmile se pro něho Svět stane cílem a víra nástrojem, budeš mít téměř vyhráno; pak už bude skoro jedno, o jaký pozemský cíl mu půjde. Pokud schůze, útočné brožurky, politika, hnutí, procesy a křižácke tažení pro něho budou znamenat více než modlitby, svátosti a láska k bližnímu, už bude náš — a čím bude takto ‚nábožnější‘, tím jistěji bude náš. Takových bych Ti tady dole mohl ukázat překrásně plnou klec.
Líbá Tě Tvůj strýc Zmarchrob“
Ak by sme si tu urobili anketu o najznámejšiu knihu C. S. Lewisa, asi by to vyhrali Kroniky Narnie. Tesne za nimi by však určite skončili Rady zkušeného ďábla — zbierka listovej korešpondencie medzi starým démonom Zmarchrobom a jeho začínajúcim synovcom Tasemníkom.
Vďaka tejto uniknutej komunikácii sa dozvedáme, že peklo funguje ako obrovská byrokratická inštitúcia s náležitými procedúrami, školeniami, formulármi a oddeleniami. Každý nižší úradník ma taktiež prideleného jedného ľudského „pacienta“, ktorému sa náležite venuje — ovplyvňuje jeho myseľ, nabáda ho k prieberčivosti, sebeckosti, materializmu a závisti. A ak sa z neho, nedajlucifer, stane kresťan; aj k nespokojnosti s miestnou cirkvou, sektárstvu, zákonníctvu alebo pýche. Nanešťastie, Nepriateľ na Nebesiach má svoje spôsoby, ako hriešnych ľudí vytrhnúť z tejto starostlivej pekelnej opatery.
Rady zkušeného ďábla vychádzali počas druhej svetovej vojny vo forme krátkych stĺpčekov v novinách The Guardian — ich mystifikácia niektorých útlocitných ľudí pohoršila, ale väčšina čitateľov z nich bola nadšená. Lewisovi sa podarilo trefnou a vtipnou formou vystihnúť mnohé boje a pokušenia, ktorým je človek vystavený. Tie sa nezmenili ani takmer po sto rokoch od ich prvého vydania; čítajú sa plynule, triafajú do čierneho a pripomínajú, že diabol nás chce väčšinou zahnať do extrému — buď aby sme v neho vôbec neverili, alebo aby sme sa ním zaoberali až príliš.
V Přípitku zkušeného ďábla sa Lewis ešte na sklonku svojho života vrátil k postave Zmarchroba, ktorý prednáša slávnostnú reč na výročnom stretnutí pekelnej akadémie. Je to autorovo zamyslenie nad modernou dobou a deformáciami demokracie, ktoré však už nie je ani zďaleka tak trefné, ako staršie Rady. Knihu našťastie dopĺňajú aj ďalšie texty, napríklad povzbudzujúca prednáška Vytrvalost ve víře; úprimná kázeň Přeřeknutí; Břímě slávy, v ktorom výborne vysvetľuje pojem nebeskej odmeny; alebo oxfordský príhovor Je teologie poezií? obsahujúci jeden z Lewisových najznámejších citátov. Dajme si ho sem na záver aj my: „Věřím v křesťanství tak, jako věřím, že slunce vyšlo nejen proto, abych je viděl, ale protože v jeho světle vidím i všechno ostatní.“
C. S. Lewis: Rady zkušeného ďábla
Návrat domů, 2014
130 strán
*
100 %
C. S. Lewis: Přípitek zkušeného ďábla a jiné eseje
Návrat domů, 2014
119 strán
*
75 %
*
Čitateľský denník vo forme podcastu môžete počúvať na:
Spotify, SoundCloude, Apple alebo Google podcasts.
*
Moju výtvarnú tvorbu môžete sledovať na:
Facebooku alebo webe.
