Hajtra

„Čovječe, ti kebis´ ešče ňekedi ze ženama sceų ňeco vážňejší mjet,

(bių sem strašňe zvjedaví k čemu zázračnému jeho úvaha bude vést),

mjeų bis´ schudnút, podlá mja, takích patnást, možná až dvacet kilo…“

Teho, o kem biųa reč, za krátkú chvílu stanovisko druhého súseda rozveseliųo:

„Patnást či dvacet kilo?! To snat né, šak bi vipádaų jak taká stará hajtra!“

A já, jak prísedzící, sem nahųas zareagovaų: „Budem moset najít doma zajtra

Záhorácki sųovňík a podzívat sa, lesik také sųovíčko f tem sųovňíku vúbec je.“

„Nemosíš, já velice dobre vím, že v ňem hafeų našich sųovíček chibuje,

istotňe proto, že ten sųovňík nespracovaų Smolinčan, ale Brodčan

a jejich záhoráčščina bívá ňekedi dost inačí než je tá naša, co si dobre pamatám…

Víš, hajtra … je opotrebovaná koza, kráva, kobila, též aj kúň, kost a koža enem

a to bis´ snat nesceų … to bis´ – jak kost a koža – ze ženama vúbec nevládaų v ňičem.“

No a f tem sa ňegdo další kreatívňe zapojių do debati a nečekaňe poznamenaų:

„Šak aj na starej hajtri sa dá dobre zajezdzit!“ a nekontrolovaňe sa pri tem začerveňaų…

14.11.2022

Jazyková korektúra: Andrea Danišová z obce Smolinské.