Denník N

Velice veseųo sa mi s dúfťipnoscú záhorákú na Smolinskem žije…

O: „Tak co, tú sųaňinu, co sem Ťi fčéra daų, uš zedeųs´?“

T: „Ano, enem pret chvílú, na večeru sem ju jedeų.“

O: „A chuciųa?!“

T: „Skutečňe víborná biųa.“

O: „Víš, mosím sa Ťi priznat, já sem Ťi ju enem tak nedaų.“   

(Co tím mislí … hmm … vúbec sem temu nerozumjeų…)

T: „Jak to mislíš, že enem taks´ mi ju nedaų?!“

O: „No, keds´ tu nebių, f tídňi, dvje polénka sem Ťi ukradeų,

       potrebovaų sem ich na údzeňí a uš sem žádné doma nemjeų.

       Ale velice dobre sem to zamaskovaų, na to bis´ aj tak nedošeų…“

Na druhí deň …

Zavoųaų mja a další dva kúški uš zaúdzenej sųaňini mi daų.

A já sem s úsmjevem poznamenaų:

„Že bi ti polénka bili až štiri?!“

Usmíų sa aj on a reagovaų:

„Né, bili enem dva a nakonec sem ich aňi nepotrebovaų.“

Z teho možná viplívá, že budú ešče ňejaké kuse údzenej sųaňini,

ked ti dvje nespotrebované polénka voňavého dreva ňekedi

v budúcnosci na údzeňí dalších bokú adidaskovej sųaňinki spotrebuje …

Múj Ti Bože, jak velice veseųo sa mi s dúfťipnoscú záhorákú na Smolinskem žije!

07.12.2022

Jazyková korektúra: Andrea Danišová z obce Smolinské.

Teraz najčítanejšie

Anton Žemlička

milovník kníh i hier so slovíčkami pred rokom a pol začal premýšľať nad (ču)desnými mu(d)rovačkami prvá knižka vyšla minulý rok v decembri a ďalej v nich pokračuje na sklonku všedných dní ...