Medvjeďí ucho
“Ešče bis´ nemjeų ít ze šenku dom(ú),
lesik sceš vidzet to medvjeďí ucho,
o kerém sem pret chvílú viprávjaų…”,
kamarád Luboš veseųo-vážňe povidaų.”
“Ve filmje ´Tankový prapor´ medvjeďí ucho?!“,
komentovaų sem visųovenú radu v duchu.
„Kukňi sa, akorád fčil je ho f televízori vidzet…”
Z dozorňím sužbi ve vojenskej vjezňici po tem,
co biųa prichicená ňízkim, ale velice prísním majorem,
v rohu mísnosci úplňe hoųá podústojníčka bojazlivo stáųa,
no do trojuhelňíka husto zarostųú púvabnú pukétku vúbec neskovávaųa.
A jak sem tak hledaų a hledaų a nemoheų vúbec najít to medvjeďí ucho,
Luboš sa smíų na ceųú hubu a zdúrazňių, že šak fčil sa dzívám na ňeho.
“Aha, uš sem sa dofťípių, ale proč sa pukétce ríká medvjeďí ucho?!”, optaų sem sa ho.
“Né úplňe každej pukétce, ale enem takej, kerá je chupatá jak to medvjeďí ucho.”
“A Tis´ vidzeų to medvjeďí ucho za živa, ve skutečnosci?”, optaų sem sa kamaráda.
No dofčilka ešče nevidzeų, ale sem presvječení, že vipádá jak pukéta, kerá je chupatá.
A tak sem sa ot Luboša f šenku nečekaňe dozvjedzeų, co medvjeďí ucho vlastňe je…
Stačí, ket sa pukét(k)a nechá do chupata zarostnút a medvjeďí ucho z ňí sa potom stane. (-:
Určiťe to nepųací na Záhorí fšadi, lebo aňi ňekerí Smolinčaňi o tem ešče nevjedzá,
proto sem napísaų túto pikantňí mudrovačku, nech sa to fčil dozvjedzá… (-:
02.01.2022
