O ´Dubákovi´ a jeho čítaňí kňiški ´Kráľ dubákov´…
“Čuješ, ´Dubáku´, tú kňišku co sem ťi k padesátce darovaų uš čítat začaųs´?”
“Ešče sem ju čítat nezačaų, nemjeų sem na ňu zatád čas!”
“Hmm … a ňekedi vúbec … ju začneš čítat?”
“To neskaj nevim, snad…”
No vidzeų sem mu v očách, že začaų kreatívňe rozmíšlat…
A uš po ňekolkich sekundách ho napadųo ňeco…
“Víš co?!”
“A ked né, kúpim ti štamprlu a ti mi poviprávjáš její obsah.”
Aj druhí štamgasti šak sceli vjedzet o čem tá kňiška je…
Dubákovi sa hnet rosvíciųa kontrolka ve hųavje,
protože reagovaų velice pohotovje:
“Já bi sem ti mjeų tú štamprlu uš fčil rozkázat,
abis´ moseų mje prvňímu obsah mojej kňiški poviprávjat!”
13.02.2023
Jazyková korektúra: Andrea Danišová
