Osázet nově založené akvárium 8-10 různými druhy rostlin není nejlepší cesta – přestože se často doporučuje

Je to cesta, která přinese problémy téměř jistě. Některé druhy rostlin se rozpadnou, čímž sníží kvalitu vody a usnadní nástup řas a sinic. Doopravdy roste pouze část rostlin – často jen třetina nebo čtvrtina z objemu zelené hmoty v nádrži. Zbývající druhy stagnují. Jak si myslíte, že se takovému akváriu bude dařit? Není mnohem lepší už napoprvé zaplnit akvárium jen několika druhy rostlin, u kterých je předpoklad, že se chytí všechny? Není lepší život bez stagnace a rozpadu?

Pozn.: Článek se věnuje akváriím nesyceným CO2.

Napište do jakékoli větší akvaristické skupiny, ať lidé ukáží nádrže, které beze změn fungují dva roky a déle. Budete překvapeni, že v žádné nádrži nebude současně prosperovat víc, než 6 druhů rostlin. Nejčastěji dokonce uvidíte akvária, ve kterých doopravdy prosperují jen 3 druhy rostlin. I ten, kdo na úvod použil 10-14 druhů, skončí po dvou letech s několika nejběžnějšími druhy.
Ověřte si – je to tak.
Proč roztáčet rostlinnou ruletu agresivity a dominace, při které dopředu nevíme, co nám zůstane? Proč rovnou nepoužít 2-3 druhy, u kterých je vysoký předpoklad, že budou prosperovat? Proč nepoužít druhy, které se nám doopravdy líbí a u kterých máme ověřeno, že jsou nenáročné a do čerstvě založené nádrže vhodné?

Není to o tom, že by bylo těžké takové druhy najít (přečtěte si tento můj článek – funguje i jako rozdělovník na další články a fóra). Problémy jsou jinde. Když to shrnu, jde o zodpovědnost, realitu distribuce akvarijních rostlin do prodejen, a také špetku neférovosti ze strany prodejců. Podrobněji:

Pokud vám zkušený akvarista poradí, abyste dali mnoho různých druhů a něco se chytne, velmi pravděpodobně nešlápne vedle. Bude mít pravdu, “něco se chytlo”. Když řekne, ať použijete 30 rostlin Cryptocoryne wendtii a ony vám všechny uhynou (protože jste udělali něco, co by zkušeného akvaristu ani nenapadlo udělat), bude zodpovědný, že vám doporučil zrovna C. wendtii. Neodhadl vás. Neporadit „směsku“ proto z jeho strany vyžaduje představivost a kus odvahy. Ne každý to s vámi bude riskovat.

Stav akvaristických prodejen je, že jsou závislé na dodávkách z pěstíren [1] a často nemají tolik rostlin od jednoho druhu, aby se jimi dalo na úvod osázet v konkrétní velikostní kategorii akvárium. Proto vám budou nabízet, abyste si vzali 1-2 kusy od tohodle druhu, jeden kus od tohoto, atd. Odnesete si 8-10 druhů, ani nebudete vědět jak. Neférové je, že touto metodou nakoupíte finálně mnohem víc rostlin (budete se vracet, abyste nahradili, co uhynulo), utratíte mnohem víc peněz a akvaristiky to vědí. Nenabízí vám strategii, která je vhodná pro vás, ale která je vhodná pro ně [2]. Ještě horší je, když v rámci této směsi nakoupíte i rostliny, které nejsou akvarijní, nebo se na zakládání akvária nehodí. Prodejny se díky vám zbaví rostlin, které by si zkušený akvarista nekoupil.

Zdůrazňuji: Každá rostlina, která se vám v nově založeném akváriu rozpadne, zhorší kvalitu vody a nakloní ručičky vah v prospěch řas a sinic (v extrémním případě v prospěch zkažené vody).
Doporučuji: Oslovte zkušené akvaristy v sousedství, zjistěte, co jim ve vaší vodě prosperuje [3] a co mohou postrádat. Odeberte od nich větší množství rostlin 1-3 druhů. Nejlépe, když zaplníte akvárium, abyste shora viděli minimum dna (a následně ho ukážete [4] na kontrolu).

V poslední době jsem znovuzaložil dvě akvária. Jedno před více než dvěma měsíci, druhé před třemi týdny. První s půdorysem 40×60 a výškou 25 cm (60l) jsem kompletně zaplnil velkými rostlinami Lagenandra meeboldi (viz úvodní obrázek). Tento druh jsem už v minulosti měl (fotka rostliny s oranžovými listy v linku, která dávám, je moje), trpěl však v konkurenci s jinými druhy stejné velikosti. Proto jsem se rozhodl postavit akvárium primárně na lagenandrách a ve Vídni objednal 12 velkých košíčků. Zcela zaplnily plochu (doslova není vidět dno). Nebyly levné, na rozdíl od situace, kdybych točil náhodnou ruletu, mi však dosud žádná rostlina neuhynula (samozřejmě, riziko zde je – neznám nikoho na Slovensku a v ČR, kdo by založil low-tech akvárium primárně s tímto druhem, takže neexistují zkušenosti). Lagenandry jsem po měsíci doplnil raritním mechem Plagiomnium sp. „Butterfly“ a špetkou normálního mechu. Od prvního dne tam jsou levatky, okružáci/kotulky a piskořky/vežovky, po pár týdnech jsem doplnil “na práci” 130 malých krevetek. Než jsem ubytoval dunajské gupky, žilo tam i početné hejno dafnií. V tuto chvíli jsou rostliny stále bez řas.
U druhého akvária jsem byl limitován množstvím rostlin Cryptocoryna evae, které jsem v minulosti už také měl a v konkurenci neprosperovaly (rostly roky, ale neodnožovaly a jejich počet se nezvyšoval). Jedná se o druh, které jsem dlouhodobě obdivoval v akváriích bratislavského akvaristy Ivana Vyslužila. Ten bohužel nedávno zemřel a od jeho dcery, která v akvaristice pokračuje, jsem vzal jen tolik rostlin, abych jí nepoškodil populaci (kdybych mohl, koupím 25 – vzal jsem si 16). Osázel jsem jimi akvárium s půdorysem 48×30 a výškou 20 cm (26l) a protože si s kryptokorynami věřím (a použil jsem starý substrát a vodu z jiné staré nádrže), ubytoval jsem hned první den kromě malých šneků také 30 červených krevetek. Následně jsem doplnil dafnie, které při délce svícení 12-14 hodin doslova bují. Na dno jsem vybral raritní mech Fissidens sp. Miroshaki, který jsem kdysi měl, ale v malém množství a jiné mechy a řasy nad ním vyhrály. Jeden akvarista z Čech mi ho trochu poslal, další akvaristka z Německa byla schopná zaslat asi 2x tolik. Jednotlivé snítky jsem sekundovým lepidlem přilepil na drobné oblázky a ty rozházel po dně. Aktuálně mohu vydechnout – jsou stále bez řas a vyhání nové, miniaturní lístky. Do této nádrže nedám ryby velmi dlouho – má násobně nižší objem rostlinné hmoty, než první akvárium. Misky vah jsou mnohem citlivější.

Důležité: Riziko startu akvária s mnoha druhy rostlin nespočívá pouze v tom, že koupíte nevhodné rostliny pro podvodní růst nebo rostliny nevhodné na úvod. Realita a velký problém je, že se každý druh usiluje ve své velikostní kategorii ovládnout nádrž a bude s ostatními bojovat. Velmi často vidím na fóru nově založené akvárium, kde je 5 druhů rostlin a každý má potenciál ve své velikostní kategorii nádrž převálcovat. Zvítězit však může jen jeden. Ostatní budou v nejlepším případě stagnovat a postupem času ustoupí. Takový boj logicky není v prospěch nádrže (a ani samotného akvaristy, který by si možná přál jiného vítěze). Podívejte se ještě jednou na můj předešlý odstavec: Použil jsem 3 druhy rostlin, o kterých vím, že růst mohou, ale v minulosti (když jsem ještě nevěděl, co píšu dnes) nedostaly v konkurenčním boji šanci. Samotné nízké množství dokáže způsobit problém.

Jsou akvaristé, kteří z prostorových důvodů vlastní jen jednu velkou nádrž, ve které se snaží ubytovat velké množství druhů rostlin. Respektuji. Znám člověka, který do takové nádrže investuje množství péče a vidíte u něj plno různých druhů vedle sebe. Vypadá to pěkně. Otázka však je, nakolik jeho rostliny doopravdy prosperují a nakolik se jedná spíš o dlouhodobou stagnaci (pokud porovnám nové a staré fotografie, zjistím, že se mnohé druhy za dlouhé měsíce “nepohnuly”). Leckteré jeho rostliny by dokázaly být 2x tak velké, kdyby dostaly prostor. Mnohé by odnožovaly a zaplnily celé akvárium. Rostlina, která se “nadýchne” k prosperitě, začne odnožovat, načež je zastavena, ořezána a vykázána zpět do vyhrazeného prostoru, “zažije šok” a musí se vzpamatovat k dalšímu nádechu (ano, mluvím rostlinách jako o lidech, ale ono to zhruba tak je). Ořežte ji dvakrát, třikrát, čtyřikrát a nic se nestane, ale udělejte to desetkrát, patnáctkrát a stačí, abyste jednou trochu něco přehnali a dotyčný druh začne stagnovat a hynout. Zbytečně si narušujete vybudovanou stabilitu. Proto, pokud na to existuje prostor, je mnohem lepší rozhodnout se, který rostlinný druh má akváriu ve své velikostní kategorii vládnout (v každém akváriu je prostor pro 2-3 bující velikostní kategorie a pokud je nádrž nezakrytá, pak ještě i pro další 1-2 druhy rostoucí nad hladinu). Akvárium, ve kterém všechny druhy prosperují a vládnou, je mnohem silnější, než akvárium, ve kterém část rostlinné hmoty pouze stagnuje. Produkuje víc kyslíku, odbourává lépe odpad, je lepší pro život a podle mého subjektivního názoru i unikátně vypadá a ukazuje “charakter” vládnoucích rostlinných druhů. Pokud z takového akvária jednou za čas nějaké dceřinné rostliny vyexpedujete, nic se nestane, protože primární matečné rostliny zůstanou a protože nenarušíte konkurenci mezi druhy.

Akvárium s pouze několika prosperujícími druhy rostlin je dlouhodobě stabilnější, než voda, do které stále „strkáte ruce“. Když se o něj půl roku nebo rok budete starat jen naprosto minimálně, zvládne to v nezměněné podobě (ne, že by vůbec neutrpělo, ale celkem snadno se dostane do původní formy). O nádrži, ve které stále musíte řešit, aby něco nepřerostlo, se to samé říci nedá.

Na obrázku je pohled shora na tři týdny staré akvárium s 16 Cryptocoryne evae. Čeká se, až začnou růst. Může to trvat týdny, ale i několik měsíců.

Pár tipů:

• Velikostní kategorie echinodorů, kryptokoryn, sagitárií, valisnérií – tyto všechny dovedou zaplnit středně velkou nádrž až po hladinu. Jaké druhy k nim doplnit? V stínu dobře rostou kapraďorosty/játrovky Monosolenium tenerum nebo Lomariopsis lineata. Se sagitárií mi na dně příjemně koexistuje například řasokoule, která v jednom mém akváriu už před dvaceti lety přestala být koulí a prezentuje se ve formě zelených chumáčů nebo zelené masy. Doporučuji také malé, svěže zelené anubiasy, kterým zastínění nevadí, roky rostou velmi pomalu a naopak na nich ve stínu absentují řasy. Můžete otestovat bucephalandry. A samozřejmě mechy – běžné druhy mám, zkouším raritní.
• Pod doopravdy velkými druhy kryptokoryn, jako je například Cryptocoryne usteriana, mohou fungovat menší druhy kryptokoryn, jako Cryptocoryne affinis nebo C. pontederiifolia nebo C. wendtii (C. pontederiifolia mají zajímavou schopnost dlouhodobě růst vedle C wendtii, aniž by se vzájemně vytlačily).
• Kryptokoryny se také dají sympaticky kombinovat s lekníny – nebudou sice dominovat úplně současně, nevytlačí však jeden druhého zcela.
• Pod 90 cm vysokou Ottelia ulvifolia mi na relativně volném, zastíněném dně zase dlouhodobě košatí Pogostemon stellatus „Octopus“. Je nenáročný a přitom ne tak agresivní jako jiné rychlerostoucí stonkovky. Příjemná rostlina (kamarádka akvaristika má však jinou zkušenost – Octopus jí až na Bolbitis heudeloti vytlačil všechny rostliny).
• O rychlerostoucích stonkovkách jako ceratophyllum, egerie nebo najas ani nemluvím. Speciálně si dejte pozor při nadbytku živin na rychlerostoucí Najas guadelupensis – zaplní a zakryje celou nádrž a ještě, když budete jeho navenek tenké kořeny tahat ze dna, zjistíte, že jsou velmi dlouhé a budete si připadat, jako při jarní orbě. Současně je to však super rostlina například pro krevetky.
• Paradoxně stín (a detrit) preferuje velmi svěže zelený a trávník evokující Lilaeopsis – jen ho nedávejte na úvod. Zkuste to s ním až po jednom, dvou letech života nádrže. A neočekávejte od něj trávník – spokojte se s představou zelených stébel osvěžujících dno.
• Nad hladinou může prosperovat Hygrophyla difformis nebo Ludwigia repens. Dokonce i některé druhy Hemigraphis nad hladinou porostou. Velké anubiasy budou prosperovat tehdy, když je ubytujete pod vodou a z ní je necháte nad hladinu vyrůst.
• Z neakvarijních rostlin budou z akvária vyrůstat například známé Epipremnum aureum, Dracena fragrans, Syngonium albolineatum a Epipremnum pulchrum (které jsem před 19 lety koupil jako vodní (!) rostlinu). Upozornění – stonky Epipremnum aureum mohou být v akváriu rok dva, jak však začnou uhnívat, nemusí to být vždy zjevné – takový stonek vypadá ok, ale zmáčknete ho a hniloba se rozprskne po nádrži. Pokud tedy máte pár let staré epipremnum, čas od času si ho zkontrolujte.
• Samostatnou kategorií jsou nádrže na okně fungující na denní světlo, jejichž specifikum je, že dostávají světlo z velké části z boku. Mohou tak mít zakrytou hladinu a přesto vám na dně poroste například drobný echinodorus Helanthium bolivianum. V takových nádržích můžete držet na dně v zásadě cokoli dostatečně malé.

Závěrem:
Akvaristika je o velké trpělivosti a představivosti [5]. Vůbec jsem se nezmínil o dekoracích, jako jsou větvičky, kameny, atd. V mém pořadí stojí až na úplném konci. S bujícími rostlinami totiž často akvárium vypadá super i bez nich (několikrát jsem si navíc doslova “vypěstoval vlastní“ kořen). Nebo je doplním později (opatrně a často doslova větvičku po větvičce). Když jsem v minulosti některá akvária po pár měsících veřejně představil, našli se lidé, kteří ohrnovali nos. Když jsem ta samá akvária po pár letech trochu vyleštil a odprezentoval, lidé lajkovali a komentovali, jak jsou zajímavá (přesný opak toho, když někdo založil včera nádrž, dnes sklízí obdiv, jak vše pěkně naaranžoval a za rok už často nebude chtít své dílo ukázat). Jestli mohu navrhnout, nestarejte se o negativní komentáře, že zrovna teď neřešíte design. Kdo se v akvaristice doopravdy vyzná, je schopen ocenit životaschopnost a vidět potenciál 🙂.

[1] Obchody si doopravdy často nemohou vybrat. Dají objednávku a jen doufají, že přijde, co si objednali a ve stanovených množstvích. Často dostanou i neakvarijní rostliny (inzerující se jako submerzní/podvodní), které vůbec neobjednávali.
[2] Jsou to časté praktiky, je však třeba doplnit, že neplatí vždy – někdy narazíte v obchodech na prodavače, kteří doopravdy chtějí pomoci. V jiné branži jeden přítel vystihl identické prodejní dilema slovy: „Prodej lidem vše, co chtějí a vyděláš. Snaž se všechny přesvědčit, aby kupovali jen to, co je pro ně dobré a nepřežiješ.“
[3] Ptát se zkušených akvaristů v okolí je velmi důležité – v některém městě je voda tvrdá, jinde měkká a to, co v Karlových Varech prosperuje, nemusí růst identicky v Bratislavě. Přestože budete před založením nádrže číst, číst a číst, není nad to zjistit, co reálně roste a bují ve „vaší“ vodě.
[4] Pokud jste začátečníci, ukazujte, ukazujte, ukazujte a ptejte se, zda jste něco nepřehlédli. Nejhorší, co se vám může stát je, že lidé, ke kterým se myšlenky v tomto mém článku uvedené dosud nedostaly, mohou nad vaší prací ohrnovat nos – viz poslední odstavec textu.
[5] Těžko se to formuluje, ale realita je, že bych chtěl na jednu stranu říci: „je to snadné, nastrkáte tam rostliny a týdny až měsíce budete pouze pozorovat a jemně zasáhnete, když uvidíte problém,“ na druhou stranu vím, že to snadné být nemusí a vím, že nevím, čeho všeho je začátečník ve své první nádrži schopen a co pochopí pod pojmem „jemně zasáhnout“.

Doporučuji číst také tyto články:

Akvárium snadno a rychle II.
„Pokud v akváriu chcete mít rostliny, nezajistí vám jejich růst žádný filtr, žádná chemie, ale primárně hlavně to, co o rostlinách víte a jestli je správně použijete v podmínkách, které máte. Doporučuji najít si na webu vašich vodáren informaci, jakou vodu máte a podle tomu přizpůsobovat výběr rostlin (a v budoucnu i ryb). Dejte stát na plánované místo na 24 hodin vodu a akvarijním teploměrem (první věc, kterou si koupíte) změřete její teplotu.“

Slova, která začínající akvarista nechce slyšet, ale přesto je třeba mu je říci
„Nechtějte designové akvárium. Žádá znalosti, schopnosti, práci a investice. Přičemž starat se je třeba stále a je to práce téměř pro profesionála. Aquascapeři, když je vybudované akvárium přestane bavit, zruší ho a vytvoří nový design. Někteří z nich se piplají x měsíců s designem a když dotáhnou akvárium k dokonalosti, vyfotí si ho, zruší a jdou plánovat nové. S trochou nadsázky se dá říci, že čím vypiplanější vzhled nádrž má, tím kratší dobu vydrží. Problém je, že laik vidí krásné akvárium, zatouží a netuší, že kdyby měl tento vzhled udržet rok, dva, zblázní se. Cestičky úvozem, volné plochy pokryté panenským pískem – to vše je super, dokud nenastoupí řasy a sinice. Rozumím, že po tom člověk může toužit, je třeba si však uvědomit, že dřív, či později přijdou období, kdy akvarista nestíhá a pak potřebuje akvárium schopné přežít. Proto doporučuji snahu o odolné a „blbuvzdorné“ akvárium.“