J. K. Stefánsson: Letní světlo, a pak přijde noc (Čitateľský denník 28/2023)
„Za sto let, natož za tisíc, nebude nikdo vědět, že jsme existovali. Mělo by nám to být samosebou jedno, žijeme tady a teď, a ne za sto let, ale jednoho dne někde narazíme na staré dopisy, posedne nás nějaký démon, najednou máme pocit, že jsme objevili vlákno, které se od nás odvíjí do minulosti, a řekneme si, tohle je to vlákno, co spojuje náš čas s časy minulými:
Londýn 28. května 1759
Vrať se honem domů z té pitomé války,
přijeď hned a zahřej má ňadra.
Bez tebe jsem nic, jsem ztracena.
(…) Máme černé svědomí z toho, že dost nečteme, že málo mluvíme s přáteli, trávíme příliš málo času se svými dětmi, se starými lidmi. Jsme v nepřetržitém pohybu, místo toho abychom si sedli a poslouchali, jak prší, vypili si v klidu šálek kávy, zahřáli ňadra. Nepíšeme nikdy dopisy.
Přesto se občas stává, že my, co tady žijeme daleko od silnice číslo jedna, se posadíme, napíšeme dopis a potom s ním jdeme na poštu. To pak potěšíme Augustu, dáme jí smysl a navíc nás zaplaví příjemný pocit, podobný, jako když si vybavujeme vzpomínky na to, jak jsme kdysi pili kolu lékořicovým brčkem, podobný, jako když jsme šli do Národního muzea nebo navštívili starou tetu, prostě jako když jsme prokázali úctu minulým časům.“
Na tohtoročnej projekcii severských filmov Scandi sa mi podarilo vidieť film s dlhým názvom Letní světlo, a pak přijde noc. Poetická islandská snímka so svojskou atmosférou ma priviedla k svojej knižnej predlohe a autorovi, ktorý vraj v našich končinách naberá na popularite — Jónovi Kalmanovi Stefánssonovi.
Príbeh obyvateľov malej bezmennej dedinky odohrávajúci sa kedysi v deväťdesiatych rokoch rozpráva neznámy vševidiaci rozprávač. Začína nečakanou premenou miestneho riaditeľa pletiarne na zasneného Astronóma študujúceho latinčinu a pohyb nebeských telies; pokračuje životom krehkého pozorovateľa vtákov Jonasa, z ktorého sa nečakane stane miestny policajt; sleduje aj smutno smiešnu neveru tučného farmára a končí tragédiou. Život však ide ďalej.
Osud dediny, ktorá nemá ani cintorín, ani kostol, je mierne nasiaknutý atmosférou magického realizmu. Najviac vo mne ale vyvolával predstavu voľne plynúceho rozprávania kdesi na severe, pri ohni a fjordoch. Miestami trocha naturálneho, ale zväčša poetického či melancholického.
Ktosi v online diskusiách spomína Alchymistu — prepánajána, to ani zďaleka. Stefánsson píše dôstojne, žiadneho pseudofilozofovania a ezoterických múdrostí sa uňho nedočkáte. Príjemná kniha. A pozrite si film!
J. K. Stefánsson: Letní světlo, a pak přijde noc
Dybbuk, 2021
200 strán
85 %
plusy
• zaujímavé postavy
• poetická atmosféra severu
• nečakané situácie
mínusy
• pre slabšie povahy občas príliš naturálne
Čitateľský denník vo forme podcastu môžete počúvať na:
Spotify, SoundCloude, Apple alebo Google podcasts.
Moju výtvarnú tvorbu môžete sledovať na:
Facebooku alebo webe.
