Čuté na Záhorí v první júlovú ňedzelu, dopouedňa okouo objeda, v šenku …
Lesik Marek má dobrú náladu, na plnú hubu poví si/stojí si za … svojú pravdú
Strýcu, strýcu, strýcu … to enem vy za to možete, enem vy, polovníci …
Podozrivo uškŕňa sa Marek, po pár pivách a asi aj borovičkách už dosť ružolíci
Né, já né, enem vy, že na vama usporádanej včerajší zábavje, ináč parádní
Nevyhrau sem konc nic v tej bohatej tomboli púnoční!
Marku, Marku, Marku … čuješ ? My … enem my … že za to možeme?!
A co myslíš, že zlosování tych najlepších cen byuo skorumpované?!
To vúbec, ale vúbec netuším, ale priznajte strýcu celkem úprimňe …
Pokračuje Marek svojsky, no logicky, veľmi premyslene, nanajvýš rozumne
Do mi ty nevýherní lístky do zlosovatelnej obálky, kerú sem si vybrau, dau?!
Snad mi nescete povidat, že tu vašu ščedrú tombolu sám sem si spackau?!
Napísané 05.07.2015, v záhoráčtine doladené 04.02.2016
Poznámka:
Lingvistická konzultantka použitých záhoráckych suovíček, slovných spojení, ceuých vetičiek,
Smolinčanka telem aj dušú: Jan(k)a Ovečková (Ing., PhD.), z rodostromu pôvodných „ovečiek“
