Denník N

Neznámá kinematografie: Tři netypické seriály (anime, loutky, herci)

Žánrově: Dětsky vypadající, ale finálně temné sci-fi. Nekompromisní, překvapivé akční fantasy. Uletěná, zábavná historická parodie.

Tři výjimečné seriály, každý jinak. Před Silvestrem. Třeba budete mít čas :).

Seriál první. Anime:
Made in Abyss (2017, Japonsko, 87% na ČSFD, 12×24 min + 1×48 min)
Opening: www.youtube..
Před staletími byla na jednom ostrově objevena propast: Abyss. Lidé v ní nacházeli ceněné artefakty, časem kolem krátera propasti vzniklo prosperující město. Generace průzkumníků se vydávaly do hlubin, ve kterých hrozila nebezpečí, bolest a smrt. Ze samotného dna (sedmá úroveň) se nikdo nikdy nevrátil.
Mnozí hovoří o Made in Abyss jako anime roku. Tváří se jako dětské, ale od samotného úvodu je možné zaregistrovat temné náznaky. Člověk ví, že to bude temné, nicméně ani toto vědomí ho nepřipraví na moment, který nastane v jedné epizodě v druhé polovině seriálu. Riskl jsem to, ukázal seriál našim devítiletým Prťatům, při onom momentu posunul děj o pět minut a šlo to. Dokoukala až do konce. Nicméně několik pasáží jsem nepřeložil, protože mimo toho, že je temný, obsahuje Made in Abyss i několik sexuálních narážek. Opakuji, přestože se to na první pohled tváří jako dětský seriál, není to dětský seriál.
Animace je krásná a v mnoha záběrech se vyrovná nejlepším anime od Miyazakiho. Nepředvídatelný děj. Nebezpečí, které je možné fyzicky cítit. V určitých momentech syrové a kruté. Komentář na ČSFD: „Vskutku intenzivní zážitek, bolest doslova prožitá, kdy mi běhal mráz po zádech a zároveň jsem nemohl odlepit oči od obrazovky. Když ten díl skončil, tak mi došlo, že jsem prožil něco velmi intenzivního a celé anime mi rázem přišlo neskutečně skvělé.“
Stručně k ději: Riko žije v sirotčinci, protože její matka se kdysi nevrátila z propasti. Netouží, než stát se také „nájezdníkem“ a svou matku najít. V úplném úvodu je zachráněna před nebezpečím chlapcem, který je však robot, vyrobený zřejmě (možná) v Abyssu. Přestože na sestup do propasti jsou třeba schopnosti, které Riko nemá, s ním vedle sebe se to rozhodne riskovat a společně začnou klesat dolů.
Závěrem: Vizuálné krásné, nepředvídatelné a poněkud klamající tělem, přestože naznačující. Přes vše, co jsem uvedl, je to zábavné. Nejčastější výtky směřují v komentářích k faktu, že se postavy nerozbírají výrazněji do hloubky, já ale myslím, že na to reálně není prostor a seriál je výborný takový, jaký je. Doufám, že bude druhá série. Za mě *****

Seriál druhý. Loutky:
Thunderbolt Fantasy
(2016, Japonsko/Taiwan, 89% na ČSFD, 13×24 min)
Trailer: www.youtube..
Jako první mě zaujala a nadchla forma. Loutky nemají mimiku, emoce se musí vyjádřit jinak, přesto práce se značně velkými loutkami umožňuje překvapivě reálně vypadající momenty. Vítr ve vlasech. Voda stékající po tváři. Kapající krev. Dým s úst loutky. Bojovým scénám dokáže dát práce s loutkami, jemně doplněná animací, nevídanou dynamiku. Koncept vznikl, když jeden japonský režisér narazil na dovolené na Taiwanu na místní tradiční loutkaře. Byl jsem rád, že na sebe narazili a první díly si vyloženě užíval kvůli formě.
Následně začaly jednotlivé postavy odkrývat své charaktery a mě zaujal příběh samotný. Tedy, on se děj nepáře. Hned v úvodních epizodách zemře několik postav a člověku je jasné, že toto bude, co se životnosti hrdinů týče, trochu Hra o trůny. Nicméně, když jsem si v druhé polovině pomyslel, že už rozumím o čem to je, přišel zvrat a já zjistil, že Thunderbolt Fantasy má příběh, který se formě vyrovná.
Stručně k ději: Potulný šermíř náhodně zachrání mladou dívku a náhodně, nedobrovolně se zaváže, že ji bude dál ochraňovat. Ona dívka však chrání mocný meč, který se snaží získat mocný čaroděj (aby byl ještě mocnější), který již zabil jejího bratra. Za účelem porážky tohoto čaroděje se vydává na cestu sedmičlenná skupina hrdinů (šest lidí a jeden démon). K dosažení hradu je na úvod nutné projít třemi nebezpečnými oblastmi a důvody, proč všichni spolupracují, mohou být rozličné.
Stručně: Začal jsem sledovat kvůli formě, ale nakonec byl nadšen dějem. Plus super hudba a hlasové výkony (podívejte na trailer). Pokud bych měl vytknout, tak díky loutkám staticky působící dialogy. Přesto za mě *****

Seriál třetí. Herci:
Galavant (2015, USA, 78% na ČSFD, 1. série 8×22 min)
Trailer: www.youtube..
„Everybody sing!“ Úplně nejlepší obraz o seriálu získá člověk z traileru. Tedy – seriál je maličko méně zábavný, než trailer, který je sestříhán víceméně z první epizody. Nicméně zábavný je dost. Parodicky. Ironicky. S písničkami (!!!). Občas až tak, že ho většina publika nepochopila a propadl. Druhá série super na začátku, na konci a to mezi tím je do značné míry utrpení. Nicméně minulý Silvestr nás dcera přesvědčila a dali jsme obě série na jeden zátah. Nelitujeme. Mnohé momenty jsou nezapomenutelné.
Základní děj naznačuje trailer, ale přesto: Galavant je hrdina, kterému sebral životní lásku místní král a on se nyní sebelituje. Když za ním přijde jiná princezna s žádostí o pomoc, nejprve ji odmítá, ale nakonec se vydává na velkou záchrannou výpravu. Třeba dodat, že ona princezna nehraje tak úplně čistě, ale když se do děje přimotají i piráti, kuchař, šašek a z prvotní galavantovy lásky se stane docela mrcha, nejedna postava změní svůj pohled. Osobně jsem žral panenského krále.
Druhá série má atraktivní upoutávku, ale je bohužel slabší a občas WTF.
Stručně: Přes všechna negativa značná zábava, kvůli které u nás tento u nás málo známý seriál upřímné doporučuji. Za mě ****

Doufám, že vás z uvedených seriálů alespoň jeden zaujme :).

Teraz najčítanejšie

Jiří Ščobák

Pocházím z Prahy, déle, než polovinu života jsem v Bratislavě. Calleruji square dance, rád cestuji, fotografuji. Baví mě zoologie, archeologie, antropologie, historie, evoluce a etologie. Doma mám 30 akvárií nebo miniakvárií. Sbírám filmy, přibližně polovinu z toho, co vidím, tvoří japonská, jihokorejská nebo čínská kinematografie. Komentuji na ČSFD (jirka_šč). Sbírám akvarijní rostliny, moje akvária jsou low-tech. Mám ženu a tři dcery. Moje firma organizuje soutěž finančních produktů Zlatá minca. Od roku 2006 bloguji na Sme, teď jsem také na blogu N.