Radost pro všechen lid

Vianoce v Biblii komentuje Barbora Šťastná, novinárka žijúca v Prahe, známa svojím dlhodobým zameraním na všedné šťastie

“A pak jsem se ověšená balíčky posadila do kavárny, objednala si velké amerikáno a otevřela jsem si Messenger, abych zkontrolovala, jestli jsem nakoupila ty správné odstíny rtěnek a plakáty s těmi správnými seriálovými hrdiny. A tam, v Messengeru, na mě čekal tenhle text.”

Pondelok 25. december 2017 /Prvý sviatok vianočný/ – Evanjelium podľa Lukáša – 2, 1-14

Dnes sa vám narodil Spasiteľ

V tých dňoch vyšiel rozkaz od cisára Augusta vykonať súpis ľudu po celom svete. Tento prvý súpis sa konal, keď Sýriu spravoval Kvirínius. A všetci šli dať sa zapísať, každý do svojho mesta.

Vybral sa aj Jozef z galilejského mesta Nazareta do Judey, do Dávidovho mesta, ktoré sa volá Betlehem, lebo pochádzal z Dávidovho domu a rodu, aby sa dal zapísať s Máriou, svojou manželkou, ktorá bola v požehnanom stave.

Kým tam boli, nadišiel jej čas pôrodu. I porodila svojho prvorodeného syna, zavinula ho do plienok a uložila do jasieľ, lebo pre nich nebolo miesta v hostinci.

V tom istom kraji boli pastieri, ktorí v noci bdeli a strážili svoje stádo. Tu zastal pri nich Pánov anjel a ožiarila ich Pánova sláva. Zmocnil sa ich veľký strach, ale anjel im povedal: „Nebojte sa. Zvestujem vám veľkú radosť, ktorá bude patriť všetkým ľuďom: Dnes sa vám v Dávidovom meste narodil Spasiteľ, Kristus Pán. A toto vám bude znamením: Nájdete dieťatko zavinuté do plienok a uložené v jasliach.“

A hneď sa k anjelovi pripojilo množstvo nebeských zástupov, zvelebovali Boha a hovorili: „Sláva Bohu na výsostiach a na zemi pokoj ľuďom dobrej vôle.“

Velká radost přijde, ať už jsme byli nebo nebyli celý rok hodní

Barbora Šťastná /autorka, šéfredaktorka časopisu Moje psychologie/

Dneska jsem byla nakupovat vánoční dárky. Ano, zase jsem toho dost nechala na poslední chvíli. Ještě teď, týden před Štědrým dnem, nemám upečené cukroví a ani nevím, kde vlastně máme krabici s vánočními ozdobami, o nějakém úklidu ani nemluvě, takže jsem trochu ve stresu, jak ty Vánoce letos vůbec zařídím, aby mohly přijít. Jak by mohly být za týden Vánoce, když naši kuchyň místo jmelí ve váze a andělíčků z vaty zdobí kupa nevyžehleného prádla a chuchvalce prachu pod gaučem? Jak by mohl přijít Štědrý den, když Česká pošta hodlá balíčky objednané z internetových obchodů doručit nejspíš někdy na Tři krále?

Tak jsem se tedy dnes prodírala předvánočními davy v centru Prahy. Nakoupila jsem rtěnky a pleťové masky a plakáty, o které si moje dcery napsaly Ježíškovi (letos přes Messenger, i s odkazy na web, aby to Ježíšek nesplet). Bloudila jsem knihkupectvím a hledala dárek pro bráchu a pro tátu, který “všechno má a nic nepotřebuje”. A pak jsem se ověšená balíčky posadila do kavárny, objednala si velké amerikáno a otevřela jsem si Messenger, abych zkontrolovala, jestli jsem nakoupila ty správné odstíny rtěnek a plakáty s těmi správnými seriálovými hrdiny.

A tam, v Messengeru, na mě čekal tenhle text.

“Nebojte se! Zvěstuji vám velkou radost, která bude pro všechen lid.”

Četla jsem si to několikrát po sobě a cítila jsem, že stres pomalu odplouvá. Protože, nejsou Vánoce právě tohle? Velká radost “pro všechen lid”, která je trochu nezasloužená, ale dostáváme ji darem? Radost, kterou jsme si neodpracovali, na kterou jsme si nevydělali, ale přijde prostě jen tak? A přijde bez ohledu na to, jestli jsme byli nebo nebyli celý rok hodní?

Podívala jsem se přes výlohu kavárny: nad světýlky blikajícími na Náměstí Míru se zrovna sypaly velké sněhové vločky. Byla to velká krása a taky radost “pro všechen lid”, i když jen na chvilku, protože na pražských chodnících hned zase roztály.

A tak jsem tedy usrkávala kafe, dívala se ven a užívala si tu dobrou zprávu. Že Vánoce přijdou, i když je nezařídím. I když nestihnu vůbec nic uklidit a ty balíčky z e-shopů prostě nedorazí. Přijdou, dokonce i přesto, že jsem určitě nebyla celý rok hodná.

Protože ta radost, kterou měli tenkrát dávno ponocující pastýři, je tady a může ji mít kdokoli. Všechen lid. I když si to třeba nezasloužíme.

Pokračovať v debate ste vítaní na Facebooku:

Nenechali ste si uniknúť seriál komentárov k liturgickým čítaniam. Používame v ňom tradične na mieru vypočítané úryvky z Biblie pre aktuálny deň a hovorovo ich tlmočíme pre každého, kto nesrší práve fundovanou teológiou a azda by sa aj rád trochu vyznal. Môžu to byť kľúče k súkromným alebo celospoločenským problémom, aj ak znejú značne zákulisne, lebo nie sú bežne dostupné nezainteresovaným alebo majú chronicky nepríťažlivú reputáciu. Touto iniciatívou oprašujeme tisíceročné texty, aby sme zistili, čo v nich toľkí pred nami videli, vidieť mohli alebo vidieť chceli. Keď aj rozprávame rovnakou formou ako naši oponenti, či predkovia, hovoríme niečo úplne iné. Tak sa stáva štýl komunikácie vo všetkých sférach základom nesprávneho spracovania informácií. A neživiť nedorozumenia je predsa prvým predpokladom skutočných riešení.

Autori
Mária Bruneau, pôvodne servisná manažérka v IBM, má tri deti (jedno s Downovým syndrómom), píše, žije vo východnom Francúzsku.
Michal Patarák, psychiater vo Fakultnej nemocnici F.D.Roosevelta, má tri deti, píše, prednáša, žije na strednom Slovensku.
Pišta Vandal Chrappa, muzikant, spisovateľ a moderátor v Slovenskom rozhlase, má jednu dcérku, žije v Jure.
Verona Šikulová, spisovateľka, pracuje v Malokarpatskej knižnici v Pezinku, má dve deti, píše, moderuje, žije v Malých Karpatoch. A ako bonus komentáre hostí z alebo mimo fachu.