Denník N

Sto rokov od VOSR (7.11.1917)

Séria článkov k stému výročiu vzniku najkrvavejšieho režimu v histórii ľudstva

Zavrite oči na chvíľu a predstavte si takýto obraz: v Berlíne niekto zničil chránenú pamiatku – strhol hákový kríž. Dostal za to podmienku na 6 mesiacov a pokutu vo výške škody. Dobrý vtip. V Berlíne by za osadenie hákového kríža išiel jeho iniciátor do basy natvrdo. Ale na tom Slovensku je to už raz tak, aby som oprášil výrok známeho slovenského (národného) politika. A zvykajte si! Niekto si povie porovnávaš neporovnateľné. Kladivo a kosák je predsa symbol štátu, ktorého vojsko nás oslobodilo a hákový kríž je symbol najkrvavejšieho režimu aký kedy v histórii ľudstva existoval. Omyl. Najkrvavejší režim nás „oslobodil“. Nie kvôli tomu, že sme slovanskí bratia, ale preto, že vtedajšie Československo sa jednoducho obísť nedalo. A Sovietsky zväz nás neoslobodil, ale dobyl. Dôkazom toho je okupácia toho istého bratského národa tým istým „osloboditeľom“. A mne nikto nenahovorí, že v 68-om to bola bratská pomoc pred zlými západnými nepriateľmi, ktorí ešte pre štvrťstoročím boli našimi spojencami. A nikto mi nenahovorí, že to bolo na žiadosť obyvateľstva. Ja si to totiž pamätám. Mal som vtedy 15 rokov.

A aby som objasnil svoje tvrdenie (nejde o názor), že Hitlerov fašizmus nebol najkrvavejším ale možno druhým najkrvavejším režimom, minimálne v 20. storočí, rozhodol som sa toto svoje tvrdenie podložiť historickými faktami.

Práve čítam dvojdielne Dejiny Ruska 20. storočia, editorom ktorých je ruský historik, doktor historických vied, profesor Moskovskej štátnej vysokej školy medzinárodných vzťahov Andrej Borisovič Zubov. Kniha je kolektívnym dielom 44 významných historikov ruského pôvodu.

V týchto dejinách je odhalené také zlo, o ktorom sa ani najkrutejším gestapákom asi ani nesnívalo!

Mnoho ľudí nielen v súčasnom Rusku, ale aj hlavne v postkomunistickom svete doteraz žije v ilúzii, že Stalin má síce na svedomí mnoho hriechov, ale urobil aj veľa dobrého. Mnohí majú ilúziu, že tejto masový vrah zrovnoprávnil chudobných s bohatými odstránením tried, umožnil ženám zrovnoprávniť sa s mužmi, že za Jeho čias sa život stal lepším a podobné bla, bla, bla.

Nič však nie je vzdialenejšie od skutočnosti, ktorá je krutejšia ako najčernejšie možné predstavy o tomto neľudskom systéme.

Ja som sa rozhodol, že k stému výročiu tzv. Veľkej októbrovej socialistickej revolúcie (7.11.1917) budem na svojom blogu postupne osvetľovať dejiny tohto krvavého štátu (ZSSR) na základe viacerých zdrojov, v ktorých budú mať prioritu už zmienené Dejiny Ruska 20. storočia. K tomu chcem doplniť aj poznatky z diel : Alja Rachmanovová: Studenti, láska, Čeka a smrt, Nikolaj Siněvirskij – Smerš – rok v táboře nepřítele, Ryszard Kapuščinsky Impérium – Reportáže zo Sovietskeho zväzu a viacerých ďalších historicko – dokumentárnych diel. Ak to nebude niekomu stačiť, môže si k tomu stiahnuť napríklad film Čekista (Chekist) – horor, aký nevymyslel ani Hitchcock.

Na úvod svojej viacdielnej historickej exkurzie vás chcem upozorniť na list Stalinovi, napísaný Annou Alexejevnou Pavlovovou v marci 1937 zo zmienených Dejín Ruska.

Anna Pavlovová, krajčírka z Leningradu (dnešný Sankt Peterburg), pracovala ešte v roku 1930, ako vyplýva z listu, na súde v Mytišti a bola priamym svedkom takzvaného rozkulačovania, o ktorom bude ešte podrobnejšie zmienené v niektorom z ďalších pokračovaní.

List uvediem v plnom znení (text prepisujem v češtine tak ako sú písané tieto dejiny, ktoré mám práve pred sebou) :

Tajemníkovi ÚV VKS(b) Stalinovi

Cožpak tě ještě neomrzelo, tyrane ruského lidu, hrát se svými komunistickými parazity komedii? Všude rozhlašujete, že se radostně žije jenom v SSSR a už nikde jinde. V zahraničí je prý hlad, mráz, žebrota, ale co se ti děje pod nosem, to nevidíš. Vyjdi ze svatých zdí Kremlu a podívej se, kam jsi přivedl ubohý lid; z toho tvého radostného života choděj jenom jak stíny umrlců: otrhaní, bez bot, hladoví a promrzlí. Píšete, že v Německu snížili dělníkum mzdy a na co jim ta mzda vystačí při nynější drahotě, ale na co stačí u nás mzda, co vyplácíš nám, chudákům, všechno vidíte na jiných, ale na sobě nevidíte nic, i jestli jim snížili mzdy, tak pořád dostali všechno, co si vydělali, a my si vyděláme 30 rublů a 15 rublů máš dát komunistickým feudálům na jejich kurvení. Ty prokletý netvore, vždyť jsi znetvořil všechen lid, ruský chudák se má dnes hůř než za roboty, ze všech jste udělali otroky a podruhy, a nutíte parazity a bandity, aby pro vás pracovali. Křičíte, že prý naše jediná komunistická strana je VKS(b), že jste (B) (na písmeno B začína ruské slovo bľad=kurva, pozn. autora na základe poznámky editora pod čiarou), lepší název jste pro sebe ani nemohli vymyslet, zato jste se všichni vykrmili krví lidu, chodíte jak vepři yorkshirského plemene, z dlouhé chvíle se kurvíte, a když jste se překurvili, nutíte i další, a kdo se nekurví, ten nesmí žít. Ze samého chlastu už ani nevíte, co by jste měli provést, čím potrápit lidi. Píšete, že ve fašistickýcké Itálii se dívají na ženu jako na bytost nižšího řádu, ale jak se na ženu díváte vy a hlavně tvoji paraziti, nepřátele ruského lidu. Dal jsi jim moc na jejich postech, co si zamanou, to vyvádějí. Uvedu sama sebe jako příklad. V roce 1930 jsem přišla o byt, protože muž mé sestry pracoval ve zbrojním závode, žila jsem po celou dobu se sestrou. Náš byt byl v Leningradě na Sergijevské ul.(Leningrad je naše vlast); v roce 1918 závod evakuovali, nejdřív do Nižního a potom do Moskvy, já jsem žila spolu s nimi ve vesnici Podlipky závod č.8 za Moskvou. Muž sestry je komunistický parazit, po 13 letech se s ní rozvedl, přešel na jinou práci, dali mu místnost, a my museli vyklidit místnost závodu, jelikož jsme neměli žádné právo žít na území závodu, vrátili se hned do Leningradu a od roku 1930 nemůžeme získat byt. Obešly jsme v Leningradě všechny instance. Psaly jsme do Moskvy kvůli nespravedlivému jednání. Žádný parazit-bandita nám nevyšel vstříc. Proč: to je docela jasné

1) jsem Ruska; 2)nemohu dát úplatek a v naší svobodné zemi se bez úplatku nic nestane; 3) obytná místnost je pro Rusy jen za 2000 rublů a dráž; 4) obytné místnosti jsou pro Židy, pro Kavkazany a pro Rusy, co prodali svou duši čertu; 5)buď se běž kurvit s komunistama, nebo budeš bez bytu. Na všechny prosby je jedna odpověď: bez peněz není žádny byt k mání, byty jsou pro demobilizované, nebo pro 25 tišíčniky, anebo čekej, jestli někdo umře. Tohle je zastání ruské osamělé ženy v SSSR. Takovou nepravost a nestydatost nenajdeš v žádné jiné zemi, kde tak týrají lidi jako v SSSR. Křičíte, že prý moc lidu. Já jsem dcera lidu. Můj otec byl nikolajevskij voják, a sotva mohu uvítat takovou zlodějskou moc, která ze mě od roku 1930 dře kůži, sráží na družstevní výstavbu 5 až 6 až 7 rublů měsíčně, a byt nikde. Na úvěr se máš podepsat i jiným spoločnostem, a kdo se nepodepíše, toho se snaží přivést do hrobu, nedají poukaz ani na rekreaci, ani do sanatoria. Moje sestra parazitka byla jednou vdaná za komunistu. Díky jejímu povedenému manželství, že jsem se nad ní ustrnula a navíc spolu s ní odjela z vlasti do Moskvy, jsem teď bez bytu kvůli tomu jsem ji udělala z života peklo. Ale můžu ji uvést za příklad, trápí se stejně jako já, ale je už celá nervově zhuntovaná, doktoři ji neléčí, že prý je nutná léčba v sanatoriu. V roce 1936 nepodepsala úvěr, protože ji vláda nevychází vstříc při získání bytu, kvůli tomu ji nepošlou do sanatoria a stavební příspěvek každý měsíc vypočítávají na 6,7,8 rublů, kde je jaká spravedlivost? A pak se říká, že v SSSR se vše dělá dobrovolně, bez násilí, ale copak to není násilí na člověku: seď nahá o hladu, o léčení nemluvě, a člověk aby svlíknul poslední kalhoty. I já jsem docela v koncích, zůstala mi sukně, co už spíš připomíná pracovní plášť, až se rozpadne, člověk zůstane tak, jak ho matka přivedla na svět. Právě teď dělnice šije. Šaty stojí 50 rublů, dvě třetiny státu, třetina dělnici, a jí napařili nehorázný plán ve výši 750 rublů. Zožpak to není robota, není to snad výsměch, kolik toho musí napracovat, a kdo nenapracuje, z toho vyrazí duši, prý proč to jiný napracuje, a ty nemůžeš. Docela jednoduše Bůh neudělal všechny stejně, a lidi tím spíš, jeden má hubu poďobanou a jiný ne, a plán by podle toho měl vypadat. Ty jsi se svým podlým stachanovským hnutím zblbnul všechny lidi, udělal jsi z nich zvířata, jeden chce druhého sníst a tobě to hraje do ruky, ale neboj se, odplata vždycky přijde, i ty pukneš krví obyčejných lidí. Křičíte, že Pjatakov a další jsou nepřátele lidu. Ale právě Vy jste jediní nepřátele ruského lidu, zvrhlíci, jezuiti, národní upíři, a ty, co jste zastřelili, jsou mučedníci pravdy. Myslíš si, že jsi jediný chytrý jak Šalamoun, a ostatní hlupáci, co nic nechápou, ale nemysli si, lidé to všechno trpí kvůli svým blízkým; někdo kvůli matce, otci, dětem, jiní kvůli manželovi nebo manželce, ale já nemám nikoho, a proto taky píšu: Nemysli si, že jsou všichni spokojeni s tím vašim gaunerským pořádkem, ale všichni musí mlčet a provolávat slávu Vám, parazitům, parchantům, vrahounům lidí, protože mají za zády bodák a kavkazský karabáč. Jen si vem, kolik si zamordoval lidi, jen počkej, až budeš chcípat, všichni, cos utýral, si kolem tebe stoupnou a budeš se pěkně zpovídat před Bohem ze svých zločinů. Ať už tví banditi vyváději cokoli, vždy za ně odpovídá ataman, jelikož ty je necháváš všude možně páchat bezpráví. Už v roce 1930, když jsem pracovala v Mytišči u soudu, viděla jsem, kolik vagonů a vlaků jsi nechal nacpat jakože kulakama. V létě bylo vedro; děti, muži, ženy , všichni jako dobytek nahnaný do vozu, bylo mi z toho špatně jako nejspýš každýmu, kdo to viděl na vlastní oči, a kolik lidi, cos utrápil, jsme vůbec neviděli? Tomu se říká svobodná země, řekneš slovo a jsi v mučírně. Nastaly časy Birona a Potěmkina, když jsem dřív četla ty knihy, ani jsem nemohla věřit, že vůbec žili takoví vyvrhelové a trápiči lidi, a teď jsem se sama dočkala takové šťastné doby. Na Litějné ulici stojí dům smrti. Rolníky jsi rozprášil, všichni skončili ve městech, a původní obyvatele nemají kde bydlet, a to ještě píšete, že trockisti chtěli rozehnat kolchozy. A rolníci by žehnali nebesům, kdyby je zbavili roboty; copak to není pro rolníka výsměch, když nemůže hospodařit na vlastním, do každého kolchozu jste nastrkali komunistické parazity a podruzi aby na ně dřeli, takhle to může dělat jediná spravedlivá VKS(b). Když jsem pracovala u soudu, nutili nás chodit na politické vzdělávání , rozdali nam brožurky, na 8-9 straně byl obrázek, jak nezaměstnaný v Německu sedí se ženou v koutě kuchyňského stolu s lampou, a já pracujíci žiju úplně stejně(několik slov vynecháno) další dva se krčí v rohu u dveří, všichni chodí kolem, podlaha se otřásá, na strop dosáhneš rukou, není tu dost vzduchu, hlavně pro sestru , co stůně od nervů, a máš jít do práce pokaždé nevyspalý a neodpočinutý, plnit plán, tu strašlivou nehoráznost, lezou po tobě krysy, a kdyš se při tomhle veselém životě zuješ, svlečeš a sedneš si k jídlu, tak si zrovna děcko od sousedů dřepne na nočník. Nepoznáš, jestli jíš chléb, nebo to z nočníku, a takhle to chodí od třicátého roku. Jak asi může být člověk zdravý, kde je ten váš kulturní život, o kterém píšete, v divadle jsem nebyla, už ani nevím kdy, nepamatuju si, jak se v něm otevírají dveře, žijem jak trosečníci. Ať si tvou duši vezme čert, ty proklatý krvežíznivče, strčit tě tak s rodným otcem a tím tvým ÚV do kouta u dveří, kde bydlím, abych se podívala, jak by se ti tu pěkně žilo. Už jste si zvykli na lepší a zapomněli, jak chutná komisárek. Kdes byl se svým ÚV, než zemřel Lenin, to jste vyhlíželi, kdo bude mít navrch, a potom ses objevil jak ďábel a začal mučit všechen lid, křičíš, že jsi dal ústavou lidem všechno. Jenže cos nám tak mohl dát, vždyť jsme toho měli víc od báťušky cara. Vzal jsi nám vlast, spravedlivé zákony našich otců, víru v lidstvo, čest a svědomí ze slušných lidi si nadělal zloděje, darebáky, vrahy, jelikož sám jsi vrah. Nic jsi nám nemohl dát, to všechno už bylo naše, poněvadž ty sám jsi jako přivandrovalec se svými lupičskými galejníky všechno uchvátil a teď se leda vysmíváš lidem. Budou to pěkni hlupáci v těch zemích, kde si udělají revoluci. Copak se ještě nepoučili z našeho utrpení, co znamená svoboda? Správně si všimnul André Gide, že lidi tu nemají nic vlastního, co se jim přikáže, to říkají. Tvoje konstituce je ve skutečnosti prostituce, nic víc a nic míň. Týráš lid a vás parazity a bastardy zase kosí Hospodin. Tví bastardi chcípou jeden za druhým, když jeden bandita zdechne, hned vyvěšujete prapory, komedianti zatracený. Kirova zabili, kolik se prolilo krve a zničilo rodin kvůli jednomu parchantovi, a křičíte, že prý hněv lidu a lid žádá smrt. Lžete, banditi krvežízniví, to jsou vaše slova a ne lidu. Lidem to k ničemu není, lidi potřebují zdravý a kulturní život bez hladovění, ale to jsou tvá slova, aby ses udržel u moci. Stejně dříve či později zatnou tipec tobě i těm tvým vrtichvostům. Jen se něco špitne v zahraničí, hned je tu proces, mám tu vaši komedii prokouknutou, komedianti odporný. Nepracovala jsem 17 let pro nic za nic u soudu, všechny vaše triky znám až moc dobře. Teď už tebou nejsou okótovaný jen záchody a nevisí tam tvoje portréty, jinak jsou tvým ksichtem zakrytý všechny díry. Teď už zbýva ho rozvěsit na záchodech a budeš dohlížet kolik tam toho kdo nechá, pak bude všechno pod kontrolou, určitě jste na to zatím zapomněli. Píšete, že fašisti rozprodávají vlast ne po troškách, ale ve velkém, a sami jste naši ruskou vlast roztrhali na kusy a na nás nic nezbylo. Staráš se jenom o bodáky a o komunisty, zkrátka jsi kolem sebe sebral bandu, každýmu z nich jsi všechno dal, a nešťastný lid jsi zotročil. Je to tisíckrát horší než za nevolnictví. Proto zavřete své špinavé huby, nestrkejte nos do cizích zemí, kde vládnou páni, k něm máte pořád daleko, vy burani. Seďte si, raději na svém smradlavém komunistickém hnoji. Tohle je celá vaše komuna: komu dát, komu ne. Já osobně od vás banditů nic nepotřebuju, žádám, abyste mě dopravili do jedné z těch fašistických zemí, kde bych mohla zbytek svého života věnovat blahu pánů, protože na vás bandity už pracovat nechci. Připravili jste mě svou proklatou revolucí o mládí i o zdraví. Nejlepší roky mého mládí jsou pryč, nežila jsem jako člověk a už mám po krk žít v takové lupičské zemi. Jak je možné, že za cara se žilo dobře a sytě, dostávala jsem 15 rublů, byla jsem oblečená, obutá a najedená, neměla jsem tušení, co to je protloukat se od výplaty k výplatě, jeden den se najíš a máš z toho vyžít další dva – a to má být svobodná země. Do divadla jsme chodili div ne každý den a teď, od roku 1930, jsem nebyla v divadle ani jednou, to je všechno tím radostným životem. Všechna prokletí lidu dopadají nejen na tebe, ale i na tvé zkurvence, co jsi zplodil, děti se zodpovídají z hříchu rodičů. Vím, že mě k žádným pánům nedopravíte. Žádám, abych byla zastřelena, a s radostí umřu, aby se mé oči nemusely dívat na tohle žebrácké živoření. Předem upozorňuju: zastřelte mě hned, jelikož na vašich kanálech, kam posíláte lidi (bez násilí, jak vykřikujete), pracovat nebudu, na místě mě zabte, protože pro bandity ani nepohnu prstem. Lidé nežiji pro sebe, ale žijí kvůli komunistickým bastardům a parazitům. Možná kdyby byl Lenin naživu, netýral by ruský lid, a možná by se sám dostal do opozice. Anebo by ho po kavkazsku přiškrtili v Kremlu.

8/III A. Pavlovová

Moje adresa: Leningrad, Mojka č. 10 byt č. 35 Pavolovová A.A.

LITERATURA

Mučenica pravdy. Dělo portnichi Anny Pavlovoj, in: Leningradskij martirolog, 1937/38: Kniga pamjati žertv političeskich pepressij, sv. 9: mart – apreľ 1938 goda, (ed.) A.J.Razumov, Sankt-Petěrburg 2009, s. 666-682

Po doručení listu bola Anna Pavlovová okamžite odsúdená na 10 rokov pobytu v pracovnom tábore, v decembri 1937 nové súdne konanie zmenilo rozsudok na trest smrti. Rozsudok bol vykonaný 21. februára 1938.

Nabudúce: Obdobie pred revolúciou, revolúcia a jej bezprostredné následky.

Teraz najčítanejšie

Pavol Polko

Narodený 1953, som na dôchodku, pôvodné povolanie učiteľ (ruština - francúzština). Blogy som sa rozhodol písať, nakoľko ma veľmi frustrujú príspevky, v ktorých ľudia, väčšinou neznalí histórie, glorifikujú zriadenie, v ktorom som prežil viac než 36 rokov a o ktorom som nikdy nemal ani len najmenšiu pochybnosť, že je to zriadenie zločinecké. Chcem byť protiváhou dnešných vyznavačov "alternatívnej" histórie, ktorí sa opierajú o pseudohistorické konštrukcie a pre ktorých je vlastný pocit, umocnený ruskými trolmi, dôležitejší ako historické fakty, či osobné skúsenosti ľudí, ktorých autentické zážitky sú marginalizované. Moje príspevky budú vždy podložené buď vlastnými skúsenosťami alebo serióznymi historickými materiálmi. Od októbra 2017 člen strany Šanca, od septembra 2019 člen strany Za ľudí.