Blog
piatok

Zachování životní rovnováhy během studia v zahraničí

Jirka Mravec je studentem druhého ročníku International Managementu na Warwick Business School ve Velké Británii. Je dítětem Unimaku, jelikož mu s přijetím na školu pomohl právě náš nynější prezident Tomáš. V tomto blogu vypráví o svých zkušenostech se změnou prostředí a nacházení svého studijního a životního balancu

„Škola by vám měla zabrat maximálně 40-50 % času, který zde trávíte mimo spánek. Zbylý čas využijte, jak vám to přijde nejlepší. Máte spoustu možností, co můžete dělat.“

Tyhle slova jsem slyšel 3. října (októbra) loňského roku, když jsem plný očekávání a nadšení seděl na úvodní session na The University of Warwick, kam jsem byl přijat na obor International Management po šesti letech strávených na nejvýchodnějším státním gymnáziu v České republice v Třinci. Během těchto let jsem byl zvyklý zapojovat se do všech možných aktivit, zajímat se o chod města, svůj volný čas věnovat naplno sportu, kamarádům a v posledních dvou letech i přítelkyni. Tento životní styl mi nesmírně vyhovoval a nechtělo se mi na něm nic měnit.

Warwick Business School

Rovnováha v novém prostředí

Věděl jsem však, že přede mnou stojí nová výzva, úplně nové prostředí se svými specifiky. Univerzita na okraji města Coventry ve Spojeném Království, tisíc mil od domova, kde jsem nikoho z tisíců lidí různých národností neznal, nevěděl jsem, kde se co nachází, kam si můžu zajít zaběhat či zaplavat. V prvních dnech mi hodně pomohli i lidé z Unimak komunity, kteří mi pomohli se zabydlet. Spolu se zvědavostí, otevřenou myslí a trochou vůle mi to pomohlo si co nejdříve najít svůj balanc.

Je na každém, jak k novému prostředí přistoupí a jak velkou změnu v životě to pro něj bude znamenat. Dvě témata však prostupují většinou lidí, kteří se rozhodnou studovat na univerzitě v zahraničí. Jsou to každodenní životní rytmus a vztah s domovem. Je úplně normální, že vám tyto dvě věci mohou dělat starosti, když jdete do nového prostředí, ve kterém nemáte svůj zaběhaný komfort. Ten si musíte vytvořit sami, jelikož přechodem na vysokou školu se stáváte pánem svého času a máte úplnou odpovědnost za to, jak budete svůj čas trávit a čemu z mnoha příležitostí dáte přednost.

I pro mne to bylo něco úplně nového a ze zpětného pohledu můžu hodnotit, jak jsem svůj čas na univerzitě v zahraničí zatím využil, co se dá a co se nedá zvládnout. V mém případě šlo hlavně o to zachovat dvě rovnováhy -  „učení a pohyb (sport)“ a „svět a domov“. Pokud jsou pro vás tyto rovnováhy důležité a pochybujete kvůli jejich naplnění o možnostech studia v zahraničí, rád bych vám níže popsal, jak a proč je lze zvládnout. Samozřejmě, že se možnosti jejich naplnění mezi různými školami a zeměmi mohou lišit. Moje zkušenost je specifická mým oborem, mou školou kampusového typu, kde jsem také první rok bydlel a měl vše blízko a také pozicí školy ve Velké Británii (a tedy i EU) či dobré vzdálenosti od letišť v Birminghamu a Londýn-Luton.

Efektivní vzdělání

Důležitým faktorem pro dosažení balancu je výše zmíněných 40 – 50 % času, které byste měli věnovat škole. Skutečně je to tak. Je to samozřejmě specifikum mé školy a oboru, avšak princip, na kterém to stojí se dá zobecnit. Nikdo po vás nechce, abyste nadarmo trávili čas ve škole, dlouhé hodiny se něco biflovali a četli dlouhé texty. Čas, který trávíte ve škole a při přípravě je natolik efektivní, že vám dá skvělé vzdělání a zároveň vám nechá dostatek času pro sebe. Zbytek času vás má naučit spravovat si svůj život sám, což je samo o sobě důležitá schopnost pro dnešní svět. Důkazem časové efektivity vzdělání ve Velké Británii jsou i dlouhé vánoční, jarní a letní prázdniny.

Balanc

První rovnováhou je pro mne „učení a pohyb (sport)“. Nevydržím sedět na místě, a když si tři dny nezaběhám, tak se nedovedu soustředit. Tohle jsem onoho 3. října loňského roku věděl a musel jsem si tak mimo zařizování byrokratických věcí a školy najít čas i na tohle. Zašel jsem tedy na Sports´ Fair, což je veletrh všech školních sportovních klubů. Pořádá se na každé větší univerzitě v zahraničí. Poslední rok střední jsem v Třinci hrál volejbal a bavilo mě to, stejně jako florbal, který jsem chodil hrávat s kamarády ve volných chvílích. Stačilo jen trochu projevit zájem, přihlásit se a už jsem byl na Taster session, což je jakýsi úvodní trénink, kde se vybírají noví hráči do týmu. Do týmů v obou sportech jsem zapadl a během prvního roku na Warwicku jsem se tedy oběma sportům naplno věnoval a hrál zápasy za školní A-týmy. Zažil jsem tak i týdny, kde jsem měl 3 volejbalové tréninky a zápas, 2 florbalové tréninky a zápas a k tomu jsem si chodil plavat, abych ulevil kloubům. Nemusel jsem přitom nijak zanedbávat školu ani jiné důležité věci. Toto vyžití mi umožnilo udržet si dobrý „energy level“, cítit se dobře a soustředit se pak více na studijní věci. Jak se říká „anima sana in corpore sano“, tedy ve zdravém těle zdravý duch. Z obavy o ztrátu kondice na univerzitě kvůli trávení času sezením jsem se tak dostal do nejlepší volejbalové, florbalové a plavecké formy v životě a cítil jsem se hodně fit (možná na tom má podíl i skromnější stravování v UK oproti české kuchyni).

Warwick volejbalový tým

Mimo samotnou sportovní stránku, jsem také v klubech potkal skvělé lidi, s nimiž jsme během roku utvořili tým a trávili čas nejen v tělocvičně. Přechodem na univerzitu se tedy nemusíte bát, že byste přišli o svůj rytmus, pokud vám nějaký ze střední vyhovuje a nechcete jej měnit. Svůj čas si můžete poskládat tak, že si balanc udržíte a budete mít dost času na sebe, školu, kamarády, chození po workshopech, kurzech apod. Ať už je pro váš balanc nutný sport nebo hra na housle, své si na škole najdete.

Druhá část rovnováhy, o kterou jsem měl v počátcích také obavy, může být váš vztah s rodinou, partnerem, kamarády či obecně vaši domácí komunitou, kterou jste si vytvořili během střední školy. Je pochopitelné, že se vám třeba po krásných společných letech mládí a nejdelších pomaturitních prázdninách nechce tuto komunitu opouštět a ze svého života ji smazat jen kvůli vašemu rozhodnutí jít studovat „ven“. Pokud tuto čáru za střední udělat chcete a chcete objevovat úplně nové lidi, kultury a komunity, pak v pořádku, to s největší pravděpodobností na univerzitě v zahraničí budete dělat stejně. Pokud se však bojíte, že kvůli toho musíte zahodit svou komunitu doma, není to tak úplně pravda. Sám jsem se o to v prvním roce snažil a v druhém budu i nadále, protože to je možné. Je možné mít „best of both worlds“ – tedy poznávat svět a „to venku“ v inspirativním kosmopolitním prostředí a zároveň si zachovat svoje doma – dobré vztahy s rodinou, s nejbližšími, kontakt s děním doma a klidně si i zachovat vliv na to, co se tam děje.

Domů jsem během akademického roku létal každý měsíc a letos se chystám častěji. Mohu tak trávit čas s přítelkyní, potkat se s přáteli ze střední, se kterými si udržujeme skvělé vztahy, projet se na kole, zajít na oběd k babičkám, které to nesmírně potěší, přečíst si místní noviny, zajít do knihovny a trochu vypnout. Doma tak ani příliš nepoznají, že bych studoval dál než v Praze, což pomáhá vyvrátit u rodičů běžné obavy o odloučení. Před zkouškovým obdobím jsem doma strávil dva měsíce. Klid, dobrý rytmus a přijemné prostředí při učení se na výsledcích zkoušech pozitivně projevily (zde mohl mít domácí „catering“ naopak velmi pozitivní vliv). Jsem vděčný za tu možnost, že mne nikdo nenutil někde být, ale mohl jsem si vybrat. Pokud vám trávení času doma nevyhovuje a nemohli byste se zde učit, pak v pořádku, můžete být kdekoli chcete. Třeba v pohodlných křeslech univerzitní knihovny, která je otevřená nonstop či v „learning grids“ – prostorů určených pro tiché učení, práci na týmových projektech apod.

Další skvělou věcí v rámci rovnováhy „svět a domov“ je možnost využití toho, co jste viděli ve světě a čím jste se inspirovali a pokusit se to přenést k vám domů. Na Warwicku jsem se i díky lidem z Unimak komunity, všudypřítomným mentoringovým programům apod. inspiroval myšlenkou pomáhání mladším v jejich rozvoji. To mě motivovalo k pořádání tábora pro mladé talentované lidi – něco co u nás doma chybělo. V září se to stalo realitou a 23 studentům z třineckého gymnázia jsem mohl spolu s mými bývalými spolužáky předávat zkušenosti na táboře „Beskydský Oxford“, ze kterého bychom rádi vytvořili tradici. Byla to úžasná zkušenost a příklad toho, jak mohu využít inspiraci ze světa k vlivu na dění doma.

Beskydský Oxford

Rád se snažím „ze světa“ domů přenášet další myšlenky jako smart technologie, propojení absolventů škol se studenty, myšlenku mentoringu, motivace mladých lidí a vytváření atraktivních příležitostí pro jejich rozvoj a volný čas. Tyto myšlenky jsem měl možnost prezentovat vedení města, kulturním organizacím či hlavnímu zaměstnavateli regionu – Třineckým železárnám, kde jsem po prvním roce stážoval. Mám skvělý pocit z toho, že se některé z těchto myšlenek přetavují či přetaví v realitu. Nemyslím si, že bych na ně přišel při studiu v Brně. Nadhled a přístup k myšlenkám z celého světa mi v tomto velmi pomohly.

Tenhle oboustranně výhodný vztah mezi světem a domovem mi velice vyhovuje, jelikož mi umožňuje nacházet rovnováhu mezi těmito prostředími a také mít svůj osobní klid. Nechci nikomu říkat, že toto je jediná správná cesta. Je samozřejmě na každém, co si zvolí a jaké jsou jeho priority. Pamatujte ale na to, že při dnešních možnostech komunikačních technologií a cestování se nemusíte od ničeho odřezávat. Nemusíte se bát zhoršení vašeho životního stylu, naopak univerzity v zahraničí jsou prostředí, kde ho můžete spíš vylepšit. Nemusíte se bát odloučení od domova, naopak můžete se do něj vracet s novými zajímavými myšlenkami a nadhledem, čímž jej obohatíte. Velmi zajímavé je zažít pocit, kdy poprvé přiletíte ze školy zpátky domů – hodně lidí včetně mně se cítí trochu jako mimozemšťan. Je to skvělý pocit, kterého lze využít v pozitivním směru a obohatit svou komunitu doma. Můžete využít toho, v jakém světě dnes žijeme (díky zejména leteckým společnostem, Schengenu apod.) a zkusit mít „best of both worlds“. Tedy vzdělávat se a poznávat svět na skvělé škole v zahraničí a zároveň si zachovat dobré vztahy s rodinou, partnerem a kamarády.

I to v sobě může studium na univerzitě v zahraničí zahrnovat. Rád bych, abyste si z tohoto článku odnesli myšlenku, že studium v zahraničí nemusí znamenat negativní dopad na věci, které máte rádi. Může to být naopak velmi obohacující zkušenost. Kdo chce, způsob jak to udělat si najde a může to být ku prospěchu oběma stranám rovnováhy.

Text je súčasťou blogov Denníka N, nie je redakčným obsahom.
Administrátorov blogov môžete kontaktovať na adrese blog@dennikn.sk.

Aj priestor pre blogerov Denníka N vznikol vďaka vám. Predplaťte si nás a podporte našu snahu o kvalitnú žurnalistiku.

Sme závislí len od vás! Predplaťte si nás

Dnes na DenníkN.sk

Unimak je občianske združenie slovenských a českých študentov na prestížnych zahraničných univerzitách, ktorí chcú zdieľať svoje skúsenosti so všetkým, čo štúdium v zahraničí prináša, a poskytujú bezplatnú pomoc študentom pri prijímacom procese na svetové univerzity.

Blogy

|